Prorokova milenka

Tak zní lákavý titul knihy německého spisovatele Mattiase Gerwalda, autora několika historických románů. Po přečtení tohoto historického románu si uvědomíme, že toho o Muhammadovi, islámském prorokovi a islámu všeobecně, mnoho nevíme. Vlastně jen to, co se nám často připomíná ve sdělovacích prostředcích, že je zakladatelem islámu, jehož radikální větev vzývá džihád, boj proti všem nevěřícím. A že islamisté jsou teroristé, jímž není radno věřit. Že neuznávají demokracii a lidská práva, čemuž je musíme naučit třeba i za pomoci nejmodernějších zbraní.

Kdo si Gerwaldovu knihu přečte, pozná, že věci nejsou tak jednoduché. Doví se, že ač byl Muhammad negramotný, poznal coby průvodce karavan mnoho sousedních zemí, setkal se s židy a křesťany i s jejich věroukou, poznal mnoho arabských kmenů s jejich zvyky a vírou.
Byl inteligentní a vybíral z učení židů i křesťanů co se mu hodilo pro splnění svého cíle, vytvoření celosvětové islámské říše.

Na jednom vojenském tažení poznal devítiletou dceru svého spolubojovníka Aišu, která ho okouzlila a přibral ji ke své stárnoucí manželce Chadídže jako další. Pravda ovšem je, že manželství se naplnilo podle tehdejších zvyklostí až když Aiše bylo 12 a stala se ženou. (Proto také asi nemohl být katarský princ, který v Čechách obcoval s nezletilými, doma potrestán. Podle tamních zvyků už nebyly dětmi).

Protože Prorok neumí psát ani číst, stane se Aiša jeho pamětí. Postupně zapisuje jeho vize a myšlenky, dokonce ještě mnoho let po Muhammadově smrti. Byla to právě Aiša, která dokázala manžela přivést zpět k vědomí při jeho záchvatech, jen ona uměla tlumočit, co chtěl při nich světu Prorok sdělit. Dá se bez přehánění říci, že právě ona byla autorkou koránu, a už za života se stala oslňující postavou své doby s hrdým titulem Matka věřících.

Za svého života se Prorok i Aiša museli vyrovnávat s mnoha překážkami. Muhammad byl z Mekky vyobcován, protože jeho víra v jednoho boha se neslučovala s kmenovými zvyklostmi a ohrožovala obchod. Přestěhoval se do Medíny, ale i tam se dostal do sporu s různými kmeny i se židy. Když mu židé při obléhání města nepřispěli svou pomocí a dokonce vyjednávali s obléhateli, bylo jich po vítězném boji, když odmítli přestoupit na islám, na 700 nemilosrdně veřejně sťato. Zvěst o tomto krveprolití Muhammadově proslulosti prospěla a dokonce mohl navštívit i Mekku a posvátnou Kaabu.

Po jeho smrti (632) se rozvinuly boje o nástupnictví, tady je kořen rozdělení muslimů na šíity a sunnity. Aiša byla v dětství léčena jedy a zůstala neplodná. Tak vznikl spor o tom, kdo bude hlavou islámu, zda Muhammadovi potomci od ostatních žen, či zda má společenství nárok zvolit si vůdce samo.

Román Prorokova milenka plně respektuje historické skutečnosti v postavách i ději a podává čtenáři obraz arabské kmenové společnosti v 7. století našeho letopočtu. Současné události v Lybii či Sýrii nám ukazují, že kmenová islámská společnost příliš nezměnila své zvyky, a že euroamerické pojetí civilizace je jí cizí.

Ivo Antušek