Je listopad
Je listopad a všichni vzpomínáme na události pøed 22 lety, které ukonèily vládu jedné strany a pøivodily zásadní zmìnu v dìjinách republiky. Mnozí lidé vyu¾ili tohoto výroèí k hodnocení dìjinného vývoje po roce 1945, jiní se vìnovali další evoluci a¾ do dnešních dní. U¾ pøed dvìma roky se zamyslel nad nedávnou minulostí dlouholetý vysoký funkcionáø KSÈ a pøedseda èeskoslovenské vlády Lubomír ŠTROUGAL ve své knize Pamìti a úvahy.
Ve svých 85 letech se autor rozhodl veøejnì popsat a zhodnotit svùj dlouhý politický ¾ivot, své postoje, a pøihlásit se ke své odpovìdnosti za vlastní kroky a rozhodnutí.
Podobné dokumenty jsou poznamenány osobními sympatiemi i antipatiemi, touhou pøedstavit se v lepší svìtle, ale také snahou kriticky vysvìtlit prùbìh událostí, o nich¾ nezasvìcení nemají dodnes podrobné, historiky ovìøené, informace. Èlovìku, který u¾ témìø pøed ètvrtstoletím (v záøí 1988) sám a dobrovolnì odešel z veøejného a politického ¾ivota, se tu naskytla mo¾nost na základì svých vlastních poznámek a pro¾itkù podat poutavé svìdectví o oné dobì. Publikace je o to zajímavìjší, ¾e vychází v èase, kdy je ona doba líèena jen v tìch nejèernìjších barvách. Ka¾dá mince má však dvì strany…
Po parlamentních volbách v roce 1946, v nich¾ KSÈ získala v èeských zemích 42 % hlasù, vyhlašoval Klement Gottwald, ¾e ÈSR pùjde èeskoslovenskou a demokratickou cestou, krok za krokem, k lidovì demokratické spoleènosti. Veøejnost, poznamenaná mnichovskou zradou a válkou, to vøele pøijímala. Tato strategie KSÈ se však koncem roku 1947 pøestala vyhlašovat a po roce 1948 se zmìnila. Informbyro pøijalo závazné rozhodnutí odsuzující strategii národních cest k nové sociálnì spravedlivé spoleènosti a všechny strany, kromì Titovy jugoslávské, se podøídily. KSÈ stále více podléhala nátlakùm z Kremlu. Celou tuto situaci Štrougal popisuje, a zvláš» zavrhuje násilnou kolektivizaci øemeslného a zemìdìlského podnikání a její prùvodní jevy. Ekonomické øízení podle sovìtského vzoru se pro ÈSR nehodilo a i v nejvyšších stranických orgánech se nejednou hovoøilo o zmìnách, které se však a¾ do r. 1968 nerealizovaly. Únor 1948 byl podle autora politickým vítìzstvím KSÈ, stejnì legitimním, jako pøevrat v roce 1989. Kniha se zabývá i tøídním terorem z poèátku 50. let, nezákonitostmi a odsuzuje je.
Rok 1968 líèí autor jako rok nadìje i zmaru a podrobnì popisuje vyjednávání s SSSR a nezastírá pøi tom chyby a neuvá¾ené kroky tehdejšího vedení strany a vlády. Dubèeka charakterizuje jako èlovìka velmi lidského, demokrata, který však na svou funkci nestaèil.
21. srpnu 1968 a následujícím dnùm je vìnována celá kapitola, v ní¾ jsou poèetné kritické výtky k aktivitì tehdejších politikù. Podrobnì se vìnuje té¾ nástupu Gustáva Husáka k moci a svému pøátelství s tímto dnes v Èechách zavrhovaným èlovìkem. Skoro 30 stran vìnuje otázkám politického systému v dobì, kdy byl pøedsedou federální vlády ÈR. Celou dobu existovali v øadách politických vùdcù KSÈ lidé, kteøí si byli vìdomi, ¾e vývoj spìje ke krizi, ale nemìli sílu èi odvahu situaci zmìnit. Tuto skuteènost uvádí Štrougal jako dùvod, proè se vzdal všech funkcí a odešel do dùchodu. Kupodivu to nespojuje s vá¾nou operací, jí¾ se podrobil o dva roky døíve.
Posledních 80 stránek knihy srovnává socialismus v ÈSSR a èeský kapitalismus, který následoval. Tuto èást by si mìli pøeèíst zejména mladí lidé, kteøí u¾ na tu dobu nepamatují a jsou odkázání na souèasnou protikomunistickou propagandu. Štrougal podobnì vyjmenovává úspìchy, kterých republika dosáhla za vlády komunistù a srovnává je s dnešní situací.
Na zaèátku knihy vysvìtluje, proè vstoupil do KSÈ. Sociálnì spravedlivou spoleènost pova¾oval za svùj ¾ivotní cíl a není tedy divu, ¾e se mu dnešní stav nelíbí.
Po pøeètení knihy ètenáø lecèemus z nedávné historie lépe porozumí a pochopí názor tìch, kteøí øíkají, ¾e jsme v r. 1989 vylili s vanièkou i dítì.
Ivo Krieshofer
Lubomír Štrougal: Pamìti a úvahy, 363 stran, Nakladatelství Epocha, Praha 2009.
P.S. Ještì pár odpovìdí. Tak se jmenuje druhý díl pamìtí premiéra komunistického re¾imu Lubomíra Štrougala, který zrovna míøí na pulty knihkupectví. V nìm autor kritizuje jak nìkteré kroky bývalé státostrany, tak i vývoj v zemi po roce 1989.