Malované opony
Nejen opony z Valu u Dobrušky, Rybné nad Zdobnicí i Rychnova nad Knì¾nou v reprezentativní publikaci
Právì vyšlou 411stránkovou publikaci formátu A4 (a váze 2,34 kg) s názvem Malované opony divadel èeských zemní a podtitulem Sbírka dokumentace opon letech 2005-2010 realizoval a k vydání pøipravil Jiøí Valenta (*1927). Reprezentativní knihu, v její¾ redakci byli Bronislav Pra¾an a Vítìzslava Šrámková, vydalo – cituji doslovnì – Národní informaèní a poradenské støedisko pro kulturu v Praze jako souèást projektu Uchování a prezentace kulturního dìdictví èeského a svìtového divadla, podpoøeného grantem Finanèních mechanizmù Evropského hospodáøského prostoru /Norska - èásti databáze èeského a amatérského divadla.
Peèlivì pøipravená publikace je ojedinìlá jak svým rozsahem, tak obsahem. Mìjme pøitom na pamìti, ¾e – tak se uvádí na stranì 8, setkávali se s problematickými následky zákonných pøevodù památek do soukromého vlastnictví a s jejich necitlivým pekuniárním vyu¾itím i s naprostým nezájmem o jejich chátrání v troskách skladiš» a v devastovaných prostorách. S politováním museli konstatovat, ¾e zhruba jedna tøetina opon, které dokumentovali, jsou dnes objekty znièené, ztracené nebo i zcizené. Mezi autory statí a komentáøù najdeme mj. Františka Laurina, Pøemysla Ruta a Milana Uhdeho, následují autoøi lokálních charakteristik, uvedeni jsou i autoøi citovaných materiálù a podìkování všem spolupracovníkùm z archivù, muzeí, pøedstavitelùm obcí, obèanských sdru¾ení a dalším.
Vlastní kniha zaèíná úvodem (Cesta za pokladem) a pokraèuje 17 kapitolami, poèínaje kapitolami O oponì obecnì, Charakteristické rysy opon a dalšími, mj. Vlastenectví a vlastenèení, Loutková divadla. Závìr pak patøí resumé, rejstøíkùm míst a dolo¾eným oponám, jménùm tvùrcù a komentátorùm opon. Knihu lze studovat soustavnì, my vybereme: Kdopak ví, ¾e v poøadí druhá (z roku 1804) opona Stavovského divadla byla dílem Josefa Bergera a ¾e 21. prosince 1834 byla svìdkem prvního provedení písnì Kde domov mùj ve Škroupovì a Tylovì Fidlovaèce, v ní¾ ji zazpíval basista Karel Strakatý v roli slepého písnièkáøe. Pøidejme: Ve stejném pøedstavení zpívala roli Lidunky o vìtøíèku vanoucím po luèinách i Henrietta Anna Joana Rettigová, doma zvaná Jetti, dcera M. D. Rettigové. Ostatnì její tatínek se pak všude v Rychnovì, kde bydleli, se pak chlubil výstøi¾kem z novin, v nìm¾ ji Èelakovský nazývá slavíèkem z èeských luhù. Josef Krasoslav Chmelenský psal i o Henriettì Rettigové v Èeské vèele: Není mo¾né slyšeti nìco nì¾nìjšího, jako jest píseò Lidušky do des z prvního obrazu Vane vìtøík po luèinách, nic srdeènìjšího si pomysliti, jako píseò Mareše C dur ze ètvrtého obrazu Kde domov mùj. Co se jejího hlasu dotýèe, jistì ka¾dý uzná, ¾e jest velmi líbezný, aneb, abych se tak vyjádøil, sladký. Její zpìv jest veskrze nenucený a lehký a k pøáním jest jenom, aby silnìji zpívala.“ Josef Kajetán Tyl ve zprávì o této høe dodal: Jeliko¾ tedy o tom ji¾ dosti psáno, kdybychme tu o pannì Retichové zmínku uèiniti na povinnost sobì nekladli, kde¾to ponejprv se ukázala obecenstvu. I zjevila» v nì¾né arietce, ¾e nadána jest hláskem líbezným, aèkoli pro velké divadlo ponìkud ještì slabým, a krásnou nadìji vzbudila. A tentý¾ autor v Èeské vèele: Koneènì nám buï nìkolik slov o pannì Rettigové, která dnes ponejprv jako Lidunka vystoupila, pronést: Co se jejího hlasu dotýèe, jistì ka¾dý uzná, ¾e jest velmi líbezný, ano sladký. Její zpìv je veskrze nenucený a lehký.
Kdy¾ u¾ jsme v Rychnovì, pak na str. 106 a 107 se píše o oponì v tamním Pelclovì divadle, díle Emanuela Salomona svobodného pána Friedbergera Mírohorského z roku 1897.
V komentáøi píše Jan Císaø, ¾e tato opona svým duchem jako byl vyrùstala z Poláèkova vidìní okresního mìsta (ostatnì ve stejnojmenném díle své tetralogie vìnované provinènímu mìsteèku si jí Poláèek povšiml a zaøadil ji do svého skvìlého díla o èeském klidném, nevzrušivém prostøedí støedostavovských mìš»ákù, obchodníkù, na nì¾ se pøivalí katastrofa dìjinného rozmìru). Radìji citujme Poláèka: Na oponì byly velmi pestrými a urèitými barvami vymalovány výjevy ze ¾ivota starých Slovanù. Jeden Slovan v úboru havíøe právì vylézal z jámy s rozsvíceným kahanem. Na okraji opony oøezával vinaø révový keø. Baculaté dìcko se sna¾ilo dosáhnouti hroznu. Malíø s velkou rozhodností vymaloval pahorek, na nìm¾ tanèily dívky, odìné v jemné øízy, kolem hlinìné modly. Staøec s naèechraným vousem hrál jim k tomu na vyryto. Byly to dùkladné obrazy, malíø nevynechal ¾ádnou podrobnost. Buïme objektivní a citujme o stejné oponì z Památníku divadelní jednoty Tyl v Rychnovì nad Knì¾nou, 1902: V popøedí opony zastoupeny dobøe volenými karakteristickými figurami rolnictví i rybáøství, lesnictví i hornictví, øemesla i domácnost, v pozadí pak na návrší v ladné skupinì zøíš musy èeských umìn.
Zastavme se ještì na chvíli - v roli ševce Kroutila v této høe vystoupil Josef Alois Prokop, rodák z Liberka u Rychnova nad Knì¾nou, Tylùv pøítel z mládí a pozdìji zakladatel První èeské divadelní spoleènosti pro venkov.
K oponì z Valu u Dobrušky je obrázek a fotografie na str. 172. My teï u¾ víme, ¾e ji namaloval neznámý autor pro tamní ochotníky podle tiskem vydaného obrazu Adolfa Liebschera, který patøil ke generaci Národního divadla. Co u¾ v publikaci není, doplòme: Tuto oponu, natoèenou kdysi v místním hostinci na døevìném válci a je¾ patøívala valské divadelní Besedì, objevil na jaøe 2004 obecní zastupitel a èlen Besedy Pavel Kárník ve správní budovì areálu pøírodního divadla. Vìdìlo se jen, ¾e tam nìco takového je, a tak se rozhodli, ¾e to vytáhnou…
Z tìch stovek vskutku hodnotných zdokumentovaných artefaktù vyberme ještì jeden, nedávno na faøe objevenou a špatnì uskladnìnou oponu, dílo Karla Nejedlého, který v letech 1910 – 1914 zají¾dìl do Rybné nad Zdobnicí (tehdy Nìmecké Rybné) se svými pøáteli. Rozmìrná kompozice s venkovskou ¾ánrovou scénou v podorlické krajinì, olej na plátnì 220 x 330 cm z let 1911-1913, byla namalována na zakázku tamních divadelních ochotníkù.
Co závìrem? Pøedevším podìkování Jiøímu Valentovi, nositeli Zlatého odznaku J. K. Tyla. To je ten, který inspiroval v letech 2004-2006 zalo¾ení Muzea èeského amatérského divadla v Miletínì, realizoval sbìr materiálù, stal se autorem scénáøe expozice Národní divadlo èeského Podkrkonoší a spolupracoval na její realizaci. V roce 2007 mu byla (spoleènì s Vítìzslavou Šrámkovou) udìlena Cena ministra kultury za pøínos rozvoji kultury. Podrobnì o nìm na
http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=4535