Václav  žil v malé obci v horách  jako správce podnikové chaty. Ona chatařina, při které jde jen o sezónní záležitost, pana Václava začas značně demoralizovala.

Hosté přijížděli totiž jen o letních, vánočních a zimních prázdninách, jinak zůstávala chata téměř prázdná. Dal se pak z nudy, bezradnosti a snad i z psychické slabosti na pití, takže ho manželka po mnoha bouřlivých scénách opustila i s dítětem, což ho ovšem přimklo k alkoholu ještě pevněji. 8. dubna 1963 časně ráno nalezli Václava  v bezvědomí poblíž dřevníku. Mysleli, že je jako vždy opilý, jenže on se z opilosti neprobral ani za několik hodin. Důkladné vyšetření  tělesné schránky prokázalo akutní zápal plic, navíc těžkou a neoperovatelnou srdeční vadu spočívající v nedomykavosti srdečních chlopní. Posléze však byla objevena i výduť aorty a její malá průchodnost. Nemoc na tehdejší možnosti medicíny závažná, neoperovatelná a vlastně smrtelná. Když byl  doslova na umření, přišla ho do nemocnice navštívit bývalá manželka s dítětem. Rodinná návštěva Václava nesmírně dojala, takže se v duchu zapřisáhl, že s pitím jednou provždy skončí a uzdraví se. A protože v nemocnici už po celé tři týdny nepil, takže překonal nejhorší abstinenční potíže, zeptal se manželky, zda by se k ní směl vrátit, kdyby přestal pít. Přisvědčila. Doktor ale řekl Václavovi, že medicína je na jeho srdeční nemoc krátká. Poradil mu, aby navštívil profesora Filozofické fakulty v Praze, který byl při svém třicetiletém pobytu v Číně svědkem některých terapeutických zázraků, které se týkaly právě záhadných případů vyléčení srdce. Máte silnou vůli, obrovský motiv a také odhodlání bojovat, napsal profesor v jednom z dopisů adresovaných Václavovi. Přečtěte si můj překlad části publikace o čakrách - možná že právě zde naleznete inspiraci pro svůj autoléčebný postup...

O čakrách

Slova čakra pochází ze sanskrtu a znamená kruh nebo kolo. Václav se rychle ponořil do studia zaslané odborné literatury, kde se psalo o čakrách a o nemocech v důsledku neprůchodnosti těchto energetických center. Dozvěděl se, že hinduistická jóga rozeznává šest čaker, tedy význačných energetických center lidského těla. Tibetská hinduistická jóga rozlišovala rovněž několik čaker, taoistická jóga pak sedm hlavních energetických center. Čakry vskutku existují, což se dá v dnešní době snadno prokázat pomocí citlivých elektronických přístrojů. Senzibilové čakry rovněž spolehlivě vidí, i když je třeba lokalizují do různých míst a definují jejich funkce z části rozdílně.

První čakra, kořenová (základní), je umístěna v dolní části páteře, reprezentuje naši duševní stabilitu a vitalitu, ukotvuje nás ve světě materiálním, ale i v duchovním.

Druhá čakra, sakrální, je umístěna přímo pod pupíkem a navozuje naši schopnost vnímat sebe sama, ale představuje i způsob realizace naší sexuální energie. Toto energetické centrum reguluje rovněž náš vztah k alkoholu, drogám a meditacím.

Třetí čakra, solárního plexu, představuje především centrum našeho ega, reguluje naše základní motivy ve smyslu útok - útěk. Materialisticky se vztahuje zejména k trávicí soustavě.

Čtvrtá čakra je srdeční. Ovlivňuje vše, co souvisí s emocemi a s objektivním vztahem ke světu. Po fyzické stránce se pak vztahuje k srdci a plícím a k dýchání.

Pátá čakra je krční a představuje zejména víru v sebe, komunikaci a schopnost sebeprojevení, ve fyzické oblasti se váže zejména ke štítné žláze.

Šestá čakra je označována jako čakra třetího oka a představuje centrum vůle, inteligence a sebekontroly. Ve fyzické oblasti se pak váže k mozku, očím a uším.

Sedmá, tzv. korunní čakra je centrem intuice a víry ve smysl všeho. Vztahuje se k nejvýznačnějším funkcím mozku, takže pak zabezpečuje rovněž logické i analytické myšlení.

Propojení energií

Václav  se dozvěděl, že zdraví člověka zabezpečuje průchodnost všech čaker a rovněž jejich vzájemný soulad ve smyslu hermetického zákona jak nahoře, tak dole. Uvedení čaker do souladu však neznamená jen zprovoznění a propojení celkové energie v těle, ale především předchozí uvědomění si vlastních psychických nedostatků, například hluboce zakořeněných komplexů, myšlenkových stereotypů, chybných životních postojů, pocitů viny a škodlivých fixací, podle nichž musí být svět taxován jen podle omezujících informací každého člověka. Odstranění těchto hluboce zakořeněných nedostatků ve vědomí člověka spočívá tedy především ve skutečnosti, že si nemocný tyto nedostatky uvědomí a posléze se je snaží odstranit či vykořenit ze svého nitra. Jedině tímto způsobem pak dosáhne úplného energetického otevření a propojení energie všech čaker a tím potažmo fyzického i duševního zdraví. Václav  si uvědomil, co se s ním dělo v okamžiku, kdy se dozvěděl o své nemoci a o smrti, které se ocitl zcela nepřipraven nablízku. Zprvu byl jen šokován, ale poté se na přicházející smrt podíval objektivněji a překvapivě i bez přílišných emocí. Vše okolo i uvnitř sebe rázem posuzoval skrze fakt nastupujícího konce. Podivuhodně se pak zklidnil. Pozoroval vnímavě každé své psychické pohnutí. Rozvažoval zcela nově a objektivněji o svém předchozím životě, o svých každodenních vinách, o závažných proviněních, jichž se dopustil na svých blízkých. Pociťoval opravdu onu vnitřní pokoru. Posléze si už nic nezastíral s vědomím, že vše v jeho životě bylo předem řízeno osudovou příčinou a osudovým následkem, že tedy vše, co dobrého způsobil svými myšlenkami a činy, se obrátilo v jeho prospěch, zatímco zlo a nepřátelství, jehož byl iniciátorem, se stalo po jistém čase prostředkem jeho mravní i fyzické zkázy. Další fáze uzdravování Václava byla nejen díky jeho introspekce, ale i pomocí dechových cvičení, jimiž uvolňoval energeticky zablokovanou srdeční čakru.

Blanka Malá