Mìsto v oble¾ení Ukázka z povídky Jihlavská balada z kní¾ky historických povídek TVRZ.
Jedenáctého bøezna 1645 se rozeznìly všechny jihlavské zvony. Ve tøi hodiny odpoledne se pøed branami mìsta objevilo švédské vojsko, Lidé, kteøí se sebìhli na hradby, uvidìli asi stovku ¾oldnéøù v plné zbroji. Nìkteøí z nich jeli na koních, za nimi pak šli v sevøených øadách opìšalí mušketýøi. Paprsky jarního slunce se odrá¾ely od helmic Švédù a jiskøily v prachu ,zvedaném dusotem koòských kopyt i vysokých bot.
,,Slyšíš,otèe?" zašeptala Kateøina bezdìky do ucha Janu Rockhovi, jako by ji ti zlovìstní návštìvníci pod mìstskými hradbami mohli zaslechnout. Teï dolehlo a¾ sem nahoru u¾ velmi zøetelné dunìní bubnù, mísící se do zvukù píš»al v ponurou melodii váleèného pochodu. Vyvolávala neblahé mrazivé pocity u jihlavských mìš»anù i hrstky støelcù, kteøí se objevili v poslední chvíli na hradbách v plné zbroji.
Tou dobou u¾ spìchal se svými radními k hradbám i císaøský rychtáø Heidler z Bukové. Kateøina, kdy¾ ho uvidìla, jak se pyšnì vypíná na hradbách, neudr¾ela se, aby nevyprskla smíchy. Ale rychtáø si nièeho nevšímal. Pozoroval teï trubaèe, který na èerném koni vyjel ze švédských øad a zarazil konì v nejvìtším trysku tìsnì pod hradbami.
,,Mùj velitel, Jeho Excelence generálmajor Wittenberg, ¾ádá, abyste vpustili jeho vojsko do mìsta!"
,,Vyøiïte svému veliteli, ¾e jsme pøísahali císaøi!" odpovìdìl rychtáø.
,,Vaše škoda," utrousil pohrdlivì posel a obrátil konì. Také rychtáø se obrátil a spolu s ostatními pøedstaviteli mìsta se odebral k radnici, kde zamýšleli rokovat o dalším osudu Jihlavy.
,,Pojï, Kateøino!" vybídl Rockh dceru. ,,Teï tady nebude bezpeèno." A opravdu, dole švédští vojáci u¾ obsadili Špitálské pøedmìstí, prorá¾eli v domech støílny a pøitahovali k nim pøivezená dìla. Bylo slyšet povely velitelù a øinèení zbraní. Otec s dcerou prošli ulièkou od hradeb na námìstí, ale tam byli zastaveni zástupem mìš»anù a øemeslníkù. ,,Tady pan radní by nám snad mohl povìdìt, jak situace vyhlí¾í", dal se slyšet jeden z mistrù cechovních. ,,Nevím o nic víc ne¾ vy, vá¾ení sousedé, "pokrèil rameny radní. Zatím jdu do rady, kde se bude o všem jednat. A vìøím, ¾e bude rozhodnuto moudøe a uvá¾livì."
Ke Kateøinì a jejímu otci se protlaèil bakaláø Vít: ,,Jen aby si pan císaøský rychtáø svého zdraví a mìšce více nevá¾il, ne¾ spoleèného blahobytu..." A náhle dodal: ,,V¾dy» on by snad byl i schopen se vzdát té hrstce vojákù s celým mìstem!"Všichni zmlkli, jako by oèekávali snad u¾ ve vzduchu visící peprnou odpovìï vá¾eného radního drzému opová¾livci. Ale ozvalo se nìco docela jiného.
,, Bojím se, Víte, abys nakonec nemìl pravdu. Ale uva¾te všichni - v Jihlavì není císaøská posádka .A ubráníme se sami všemu švédskému vojsku? Proto¾e to tady pøed hradbami je jistì jen jejich pøedvoj.
Všichni mlèeli, jen Vít se znovu ozval. ,,Proè bychom se neubránili? Vzpomeòte na jiná mìsta, která úspìšnì vzdorovala cvièenému vojsku v této válce. A co kdysi uherský Eger,od kterého odtáhlo statisícové vojsko tureckého sultána bez úspìchu ?"
Kronikáø se usmál jeho horlivosti. ,,Uvidíme. Musím teï do rady. A ¾e jsi tak bojovný chlapík, svìøuji ti do ochrany Kateøinu. Doprovoï ji domù, pøíteli. "Oba mladí lidé hledìli ještì chvíli za ním. A kdy¾ u¾ byl tak daleko, ¾e nemohl nic slyšet, stiskla Kateøina Vítovi pevnì ruku: ,, Dobøe jsi jim to øekl, Vítku. A teï pùjdeme, ochránèe!"
Odcházeli domù se smíchem. A byl to snad jediný smích, který v tìchto chvílích bylo slyšet v ulicích mìsta.
