Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Okupace letištì Bo¾í dar v Milovicích

V deset hodin veèer 20. srpna 1968 pøistály na ruzyòském letišti dvì mimoøádná sovìtská letadla AN - 24, jedno z Moskvy, druhé ze Lvova. Moskevský speciál zùstává na letišti, ani¾ by z nìj kdokoli vystoupil, druhý stroj odlétá poté, co vysadil pìtadvacet civilistù, kteøí po krátkém jednání s velitelem letky MV plk. Eliášem a náèelníkem oddìlení pohranièní kontroly plk. Stachovským odjí¾dìjí do mìsta...

Tìsnì po pùlnoci 21. srpna dosedají na letištní plochu další dvì letadla AN – 12. Nikdo je neohlásil, letištì je nepøijímalo. Jejich pøistání zajiš»ovali ozbrojení mu¾i z letadla, které tu od veèera stálo. Z obou „antonovù“ vystupují vojenské výsadky se zbranìmi v rukou a zaèínají obsazovat letištní budovu a zajiš»ovat pøistávací dráhy. Vzápìtí na nì dosedá jedno dopravní velkoletadlo za druhým a z nich vyjí¾dìjí tanky, automobily a transportéry s vojáky...

Tak probíhala vojenská letecká akce sovìtských okupantù v Praze.

„Tìsnì po pùlnoci 21. srpna jsem byl, spolu s dalšími asi deseti stroji, ve vzduchu. Mìli jsme noèní létání. Nìkde nad Táborem se ve sluchátkách ozvala výzva: „Zákaz létání – letouny v Èechách ihned pøistát!“ Potvrdili jsme zprávu a vraceli se. Domnívali jsme se, ¾e probíhá asi nìjaký státnì dùle¾itý let, nebo se pohøešuje letoun. Asi po pìti minutách jsme s údivem vyslechli další rozkaz – nezvykle naléhavý hlas opakoval tuté¾ výzvu i pro letadla v prostoru Moravy a Slovenska. Po pøistání v 1 hodinu 25 minut mì volali k telefonu. Všechna letištì dostala pokyn z Ministerstva národní obrany, ¾e se zakazují veškeré vzlety, proto¾e v Praze – Ruzyni a Brnì – Tuøanech pøistávají sovìtská letadla. A pøísný rozkaz nepou¾ívat zbranì. Aktivní pomoc však uchvatitelùm poskytovat nemáme,“ vzpomíná na zaèátek tragických událostí ing. Josef Køena, plukovník v záloze, tehdy zástupce velitele vojenského letištì Bo¾í Dar v Milovicích.

„Oznámil jsem znìní rozkazu hlavním funkcionáøùm útvaru. V té chvíli byla letka akceschopná v nìkolika minutách, ale rozkaz je rozkaz. Vìøili jsme, ¾e se vše vysvìtlí, a tak jsme èekali...“ pokraèuje pan Køena ve vyprávìní.

„V 1.35 hodin jsme uslyšeli nad letištìm hluk leteckých motorù. Bezpeènì poznáváme transportní AN-12, dopravní Il-18 a stíhací ochranu MIG-21. Letouny burácejí smìrem na Prahu ve vzdálenostech 5 a¾ 10 kilometrù za sebou. Zpátky se vracejí v proudu východnì od našeho letištì. Letecký most vidíme v lokátorech. Jsme zmatení, máme slzy v oèích. Nedovedeme si vysvìtlit, co se vlastnì dìje. V¾dy» nás okupují naši spojenci!“

Ve 2.40 hodin zaèalo krou¾it nìkolik letounù nad naším prostorem. Pøistát však nemohly – veškeré svìtelné navádìcí zaøízení jsme vypnuli a letištì se ponoøilo do hluboké tmy. Kromì telefonického rozkazu, který nám doporuèil nespolupracovat, nemáme ¾ádné další instrukce. Netušili jsme ani, co se dìje vedle v Milovicích a v táboøe Mladá. Shromá¾dìni v objektu letecké dispeèerské slu¾by posloucháme první kusé zprávy Èeskoslovenského rozhlasu a prohlášení ÚV KSÈ.

Ve 4.20 hodin ohlásil strá¾ný, ¾e se blí¾í dva obrnìné transportéry. Ne¾ se dostavil náèelník štábu k bránì, zmizely ve tmì. Za svítání slyšíme z dálky hukot pásových vozidel. V 6.26 hodin se na východní stranì letištì objevily dva tanky. Jeden zastavil na konci letové dráhy, druhý rozrýval pásy pro nouzové pøistávání. Takové nièení letové plochy u¾ nesnesu. Vyjí¾dím slu¾ebním vozidlem po pustém letišti k tanku. Neustále mì sleduje tykadlo kanónu T-55. Tank bez výsostného oznaèení se otáèí o devadesát stupòù a zamìøuje se na auto. Vystupuji a z hlavního poklopu vykukuje asi osmnáctiletý tankista. Pod namíøeným kulometem s ním navazuji rozhovor. Mluvím èesky – nic, nìmecky – nic, voják se tváøí sveøepì. Teprve kdy¾ promluvím rusky, trochu zabírá. Po¾aduji, aby tank odjel z pásma nouzové plochy, která byla nedávno nìkolikamilionovým nákladem opravena. Nereaguje. Ptám se, kdo je velitel. Oznamuje mi, ¾e on: hodnost – ser¾ant, jméno – Nikolajev. Podplukovník s èetaøem jednat nebude ani za cenu potupné kulky. Otáèím se, nasedám do vozu a odjí¾dím. Z druhého tanku vyskoèily tøi postavy a pomalu kráèejí pøes celé letištì. Chlapi z technické hotovosti pod vì¾í jsou odhodlaní se do nich pustit. Upozoròuji je na rozkaz velitele ozbrojených sil a pøipomínám: „Nevšímat – nevidìt – ignorovat!“

V 6.40 hodin sedím u panelu øídícího létání. Vstupují tøi tankisté. Dva mají na ramenou vintovky na bodák, prostøední, malý, podsaditý s knírkem, se pøedstavuje: „Stáršij lejtìnant Nikitin.“ Nevstávám, dívám se stranou, zaèíná být neklidný. Po¾aduje zákaz vzletu všech letadel, já na to, ¾e nemáme létání plánováno. Odcházejí...

V 6.50 hodin vjí¾dìjí na letištì další tanky a obrnìné transportéry, výsadky samopalníkù obsadily hangáry, stojánky letounù a pod hrozbou zbraní vyklidily letovou kontrolu. Sovìtská strana vìdìla velmi dobøe, jaké jsou naše bojové mo¾nosti, a tomu také odpovídala síla úderu. Pìtinásobná letecká pøevaha byla znásobena ještì tím, ¾e naše výzbroj byla zastaralá. Nám dodávali leteckou techniku a¾ druhé kategorie. Zatímco v NDR u¾ létaly vícemístné nadzvukové stroje, tady jsme mìli migy patnáctky, devatenáctky, pøípadnì jednadvacítky.“

 
Postupnì pøijí¾dìly na obsazené letištì další jednotky vèetnì pozemních sledù k zabezpeèení pøijetí letounù. Pak zaèaly pøistávat letouny MIG-21, vyzbrojené raketami na podvìsech. Zhruba padesát a¾ šedesát letadel – celý letecký pluk. Vojáci obsadili stojánky a na druhé stranì ranveje vybudovali rozsáhlý stanový tábor. Nalétávaly další dopravní letouny, které navá¾ely vše potøebné, od potravin a¾ po další zbranì. Velení letištì se ujal velitel pluku pplk. Dušankovskij.

„Aby nedocházelo ke konfliktùm, dohodli jsme se s ním, ¾e všechny problémy budou øešeny v trojici nevyšších velitelù osobnì. To se nám osvìdèilo i v dalším jednání, aby umo¾nili našim pilotùm cvièné lety. Kdy¾ první letadla startovala, filmovala je moskevská televize jako zprávu, ¾e je v Èeskoslovensku normální situace,“ vypráví dál Josef Køena. „Pak samozøejmì pøilétali další vysocí dùstojníci vèetnì generála Pavlovského, velitele Støední skupiny vojsk. Kdy¾ pøiletìl náèelník našeho generálního štábu Rusov, byly problémy, proto¾e TU-114 bylo tak velké letadlo, ¾e z nìj nemohli vystoupit – nemìli jsme potøebné schody. Musela být pøistavena Tatra 111 a na ni postaven ¾ebøík.“
 

V záøí 1968 dostala Èeskoslovenská armáda rozkaz vyklidit na letišti Bo¾í Dar pozice a pøenechat ho Sovìtùm. „Byl to mùj 3 301 let, kdy¾ jsem pøelétával do Pardubic,“ uzavírá své vzpomínky plk. Josef Køena.
 
Jan Øehounek
* * *
Více o pùsobení sovìtských vojsk v Milovicích najdete v knize Jana Øehounka Osudové okam¾iky (Nakladatelství Kaplanka, Nymburk, 2006)

Zobrazit všechny èlánky autora
 


Komentáøe
Poslední komentáø: 21.08.2022  09:47
 Datum
Jméno
Téma
 21.08.  09:47 Václav
 21.08.  09:04 von
 21.08.  06:08 Ivan