Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky, tøeba na oslavy MD®, se teï s námi pøeneste.
®ivot tropí hlouposti aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy
Nevím, komu se ty tyto mé paradoxy a renoncy dostanou do rukou, pøesnìji pøed oèi. Je ještì mnoho kolegù, spolupracovníkù a spolupracovnic, o kterých s jistotou lze øíci, ¾e patøí mezi ty pro mne nezapomenutelné, i kdy¾ jsou mezi nimi u¾ také èetní nebo¾tíci a nebo¾tice. Chtìl bych ale pøipomenout zejména pøíhody pøíjemnìjší.
Tøeba tu, kdy do èela našeho ústavu byl v roce 1980 jmenován novým øeditelem Ing. Václav Richter. Tehdy se mému u¾ mnohokrát vzpomínanému svatebnímu svìdkovi pøi prvním setkání s tímto Ostravakem stala rozkošná pøíhoda. Ve „Døeváku“, o nìm¾ se zmíním za chvíli, ještì pøed oficiálním pøedstavením, nevìda tedy o koho jde, Jiøímu toti¾ pøipomínal našeho prvního kosmonauta. A tak ho „neš»astník“ zcela bezelstnì pohladil po jeho „prodlou¾eném“ èele se slovy: „Ty vypadáš jako Remek!“ Ke cti nového øeditele je tøeba uznat, ¾e tento trapas pochopil, a dokonce to prý dával k lepšímu ve svých „øeditelských kruzích“.
Na druhém dolním konci ústavní hierarchie mohu pøipomenout starého vrátného, na kterého se snad nelze zlobit, i kdy¾ jako milicionáø pochodoval ulicemi Prahy v únoru 1948. On mìl toti¾ moc rád snad ka¾dého a zejména nás tøi Vladimíry, pozdìjší dlouhodobé prognostiky, vèetnì mé malièkosti. Øíkal ka¾dému z nás familiérnì Ladyno a u¾ odpoledne nás posílal domù, pøesto¾e slu¾by byly dvanáctihodinové, jako ¾e nám zaøídí na píchaèkách veèerní odchod. Jinak byl velmi peèlivý a nesmrtelnì se zapsal do historie komoøanského zámeèku, kdy¾ jednou v knize návštìv do kolonky pøíchozích zapsal svou tì¾kou dìlnickou rukou, ¾e pøišel – „soudruh øeditel se slovenským øeditelem a dva èernoši!“ Mìl pravdu – náš øeditel v doprovodu svého slovenského kolegy toti¾ tehdy provázel po našem zámeèku generálního sekretáøe Svìtové meteorologické organizace. Tuším, ¾e se jmenoval G.O.P. Obasi a byl to vlastnì tehdy nejvyšší svìtový meteorologický papaláš, který „úøadoval“ v ®enevì. Abych neklamal, tak ty tøi iniciály G, O, P jsem si samozøejmì ovìøil teprve nedávno.
A proto¾e jsem se u¾ nìkolikrát odhalil jako exhibicionista, a proto¾e jsem pøece jen objevil celou øadu svých starých rýmovaèek, kterými jsem se sna¾il po více ne¾ ètyøicet let pøispívat k zábavì u pøíle¾itosti rùzných jubileí našeho ústavu i svých nejbli¾ších kolegù, drze si dovolím v tìchto svých paradoxech a renoncech uvést alespoò pár ukázek této své „tvorby“. V skrytu duše pak doufám, ¾e mohou pobavit i ty, kteøí neznají objekty tìch mých polibkù múzy. Vím, ¾e jsem tím vlastnì tak nìjak „po svém“ pomáhal minulému totalitnímu re¾imu, sypu si popel na hlavu a dovolil bych si následující pasá¾e ještì rozdìlit – mo¾ná trochu provokativnì – na støípky kolaboraèní a støípky ze soukromých oslav.
Tyto „oslavné ódy“ èi texty, slo¾ené na nejznámìjší melodie, zaznìly za doprovodu kytary, nìkdy mé, ale vìtšinou hudebnì nadanìjších kolegù, pøi nejrùznìjších pøíle¾itostech - podnikových oslavách, Mezinárodních meteorologických dnech, Mikulášských zábavách èi „slavných“ oslavách MD®! Zde je tedy malá ukázka a z veršù lze poznat, na jaké melodie jsem si troufal. Tu první na pøíklad zpíval Fred Astair i Frank Sinatrata (Berlinova „Cheek to cheek“) a u nás Gustav Brom (Duben, první duben), druhá je Intervizní jugoslávská „Jedan dan“ a tøetí pak známá Purpura dvojice S+Š:
M D ® (1975)
Bøezen, osmý bøezen, kdo ví zda-li do døeváku dolezem´?
Rychle shánìj kytku i koøen ¾en-šen, v¾dy» je na obzoru zase ten den ¾en!
Proè ten svátek je tak brzy, kdy¾ ještì nic nekvete,
vyhozená pìtka mrzí, ale co¾pak zmù¾ete?
Jeden den, aspoò jeden den, v roce svátek mít, jsem spokojen -
eR O Há svátek placený, je jen pro ¾eny, pro nás není!
Sna¾me se velice, napišme petice, tuší, rudou tuší,
nikdo si nevšímá nás mu¾ù osamìlých!
Snad se to povede, v¾dy» u¾ to kde kdo z nás tuší ano tuší,
ty, ty, ty Nìmcová, nám mu¾ùm zbývá jen líh!
Oslavy MD® a Mikulášské se poøádaly vìtšinou v komoøanském „Døeváku“, závodním to klubu Modøanských strojíren, ty nejvìtší – celoústavní – vìtšinou v Kulturním domì strojaøù na Smíchovì. Ty soukromé oslavy – zejména významná ¾ivotní výroèí - se pak konaly v zasedací síni v našem komoøanském zámeèku, s laskavým svolením vedení! A ještì je tøeba malého vysvìtlení. Na všech tìch textech se podepisuje nejen duch tehdejší doby, ale vlastnì i stav technické úrovnì naší meteorologické slu¾by. Ještì v sedmdesátých letech toti¾ nìkteøí z nás pøíliš nevìøili, ¾e se výpoèetní technika a matematické metody prosadí v meteorologii tak rychle! Ale o tom a¾ nìkdy pøíštì.
Pamìtníci, vzpomínejte!
