Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem si povídala…


se Zdeòkem Srstkou


Byl úplnì stejný, jakého ho známe z televizních obrazovek. Trochu hømotný, velmi milý, srdce na dlani. Byla jsem velmi ráda, ¾e mi vìnoval svùj èas, bylo to moc pøíjemné setkání. A pøedstavte si – probìhlo v naší vesnici. Týden poté, co jsem svou nesmìlou prosbu o rozhovor špitala do telefonu, projí¾dìl pan Srstka náhodou okolo. Abyste za mnou nemusela a¾ do Prahy… Na návsi se po nás ohlí¾eli všichni. Tedy po mnì ne, samozøejmì. Bylo letní pondìlí, jediná hospoda na námìstí mìla zavøeno. Naštìstí tam mají takový prùchod s posezením, kde je malý kiosek a zmrzlina. A právì na tu zmrzlinu mì pan Srstka pozval.


Mám z našeho setkání ještì jeden zá¾itek. Proto¾e jsem potøebovala poøídit jednu fotografii se psem, která by dokumentovala krásný vztah pana Srstky k tìmto ètyønohým tvorùm, rychle jsem zavolala dceøi, aby pøivedla našeho Teryka. Tak¾e máme pana Srstku s Terykem a také s dcerou…  Rozhovor vyšel v záøijovém èísle èasopisu Doba seniorù.

 

 


Tvrïák s citlivou duší


Za dva roky mu bude osmdesát let, všude, kde se objeví, je veselo. Sportovec, kaskadér, herec a ochránce zvíøat, Zdenìk Srstka. Ne¾ došel tìch pár metrù ze zahrádky restaurace, kde jsme si dali jahodovou zmrzlinu, ke svému autu, pøibìhlo mu podat ruku hned nìkolik místních. „Máme vás rádi,“ øíkali mu.


Vaší herecké práci pøedcházela kariéra kaskadérská. Jak to celé vzniklo?
A té kaskadérské pøedcházela ještì sportovní. Vìnoval jsem se boxu, zápasu, ale hlavnì vzpírání. Jsem nìkolikanásobným mistrem ÈR, dvakrát jsem byl bronzový na mistrovství Evropy, v roce 1960 jsem se zúèastnil olympiády v Øímì. Postupnì jsem ale ztrácel motivaci. Vítìzit zaèali Bulhaøi, Maïaøi, kluci, kterým najednou výkonnost zázraènì stoupala. Myslím, ¾e v tom byl doping, a s tím jsem nechtìl nic mít.

 


A pak jste se stal kaskadérem?
To bylo zároveò. Kdy¾ bylo potøeba zahrát nìjaké riskantní scény, poohlí¾eli se filmaøi po tìlocviènách – vybírali mezi zápasníky, boxery, karatisty. Postupnì se utvoøila parta klukù, vedoucím byl Jaroslav Tomsa. Zaèínali jsme úplnì bez zkušeností, šli jsme do toho naplno. Bez nìjakých trikù, pomùcek. Rvali jsme se, padali – bavilo nás to. Nejslavnìjším filmem v našich zaèátcích, kde jsme se opravdu vyblbli, byl Limonádový Joe.


Byl úplnì první?
To ne. U¾ v roce 1959 jsem se objevil ve filmu Tarzanova smrt. Hlavní roli hrál Rudolf Hrušínský, byla tam scéna, jak se pereme na Václavském námìstí. To víte, ¾e se sebìhlo divákù. Øekl mi, ¾e mu nesmím rozbít èelist, ¾e veèer hraje v divadle. A abych prý byl milosrdnìjší, nabídl mi tykání. Byl to moc fajn chlap. Naše kaskadérské výkony mìly úspìch, pøicházely další a další nabídky. Pøi natáèení filmu Oáza jsme se pekli v turkménské poušti pøi teplotì 41°C, naopak kdy¾ se natáèelo Sokolovo, „bojovali jsme“ v 30stupòovém mrazu. Natáèeli jsme i s Amerièany, tøeba Most u Remagenu nebo Na západní frontì klid, dali nám pøednost pøed vlastními kaskadéry.


Co tomu øíkala vaše maminka, nebála se o vás?
Ona o tom ani nevìdìla, nebezpeènými kousky jsem se nechlubil. Kdy¾ jsem byl malý kluk, byl jsem takový pecivál, nejradìji jsem sedìl doma u kamen a hrál si s budíky. Ve škole mi kluci naøezali, kdy si vzpomnìli. Potom jsem ale vidìl v kinì film Ko¾ené rukavice a umínil jsem si, ¾e budu boxovat. Na cestu do tìlocvièny jsem se musel zeptal strá¾níkù. Zaèal jsem boxem, ale proto¾e jsem se šel uèit elektrikáøem do ÈKD a potkal jsem tam skvìlého trenéra vzpìraèù, zaèal jsem nakonec sbírat medaile ve vzpírání. V roce 2010 jsem byl dokonce uveden do vzpìraèské Sínì slávy.

 

 

 

Pamatujete si všechny své filmy?
Nedávno Aleš Cibulka spoèítal, ¾e jsem se objevil ve více ne¾ dvou stovkách filmù. Vìtšinou v menších rolích takových „zemitých“ chlapù. Nìkteré si pamatuju, nìkde u¾ si jméno nemohu vybavit. Paradoxnì mì proslavily role, v nich¾ jsem skoro nemluvil. Lidé si prostì pamatují „blbovinky“. Vìta o Hliníkovi, který se odstìhoval do Humpolce, je hláškou témìø zlidovìlou a slovo „kachny“, které jsem pronesl ve filmu Rozpuštìný a vypuštìný, uèinilo mou roli nezapomenutelnou. Úèinkoval jsem i v mnoha rùzných estrádách, napø. song Èau lásko v duetu s Jarkou Hanušovou vyvolával v¾dy bouølivý smích a diváci na nìj stále vzpomínají.


Málokdo ví, ¾e jste hrál i v divadle…
Je to tak. Naposledy v Mamzelle Nitouche v Ústí nad Labem, hrál jsem Švejka v Gongu, úèinkoval jsem i ve høe Voskovce a Wericha Pìst na oko v Karlínì. A nemohu zapomenout na Smetanovo divadlo a roli v Ibsenovì dramatu Nápadníci trùnu.


Jak se stane, ¾e sportovec, kaskadér, moderuje poøad o opuštìných zvíøatech?
Byla to náhoda. Hrál jsem v jednom vánoèním poøadu, kde úèinkovalo i dvacet štìòat. Krmil jsem je, promlouval k nim – Kluci, neperte se…a tak. Pozdìji jsem se dozvìdìl, ¾e byla z útulku rychle rozebrána a všechna našla nový domov. No a pak si na mì vzpomnìli, kdy¾ hledali nìkoho, kdo by se v poøadu Chcete mì støídal s Martou Kubišovou. Jsem tam u¾ 12 let.


Baví vás to?
Víte, je to smutek na duši, kdy¾ vidíte, co lidé doká¾í pejskùm provádìt. Dìvèata ze štábu èasto neudr¾í slzy. Tì¾ké je i to, ¾e kdy¾ se s nimi skamarádím, musím je zase opustit. Z ka¾dého natáèení bych si nejradìji jednoho, dva vzal domù. Na druhou stranu mám radost, proto¾e vím, ¾e kdy¾ je uká¾eme v televizi, brzy najdou své nové páníèky. A nejen oni, díky poøadu se lidé zaèali zajímat, psí útulky se dostali do povìdomí veøejnosti. Nedávno jsem šel po ulici, pøede mnou starší pán s pejskem. Otoèil se, ukázal na hafana a povídá: Tohle jste zavinil vy. A musím vám podìkovat, díky nìmu mám o zábavu postaráno. Místo povalování doma musím vstát, jít s ním do Stromovky – víte, co já mám najednou pøátel, pejskaøù… Pán mì fakt potìšil.


A doma nìjaké zvíøátko máte?
Mám. Mìl jsem v¾dy slabost pro takové velké rasy, teï máme amerického buldoka, vá¾í 50 kg. Je to „profesor“, kdy¾ se mi podívá do oèí, vím, co mi chce øíct. Máme také slepièky, nevìøila byste, jak chytrá jsou to zvíøátka. A také králíky. Nikdy bych je nezabil, na to jsem moc mìkkej. Slepice necháváme do¾ít, králíky rozdáváme jako dárky, ale ¾ivé. Odveze je v¾dycky man¾elka, já bych to nezvládl.

 

 

 

Chodíváte i na nìjaké besedy?
Èasto. Do domovù dùchodcù, do seniorských klubù. A pøesnì vím, na co se mì budou ptát – nejménì tøi otázky jsou pøedem jasné. Mám u¾ dokonce pøipravené odpovìdi, tak¾e nám to hezky odsejpá…


Smìjete se, prozraïte, na co jsou lidé zvìdaví?
Zajímá je, jestli u¾ mì nìjaký pes kousl, jestli jsem hrál v nìjaké milostné scénì a kolik je mi let. Odpovídám, ¾e vìk u¾ si ani nepamatuju, se psy jsem vìtšinou kamarád, ale taky u¾ se po mnì jeden ohnal. Byl to boxer. Pokecali jsme spolu, øekl jsem mu ahoj a chtìl jsem ho poplácat po hrudi. Vystartoval na mì, mìl asi s lidmi špatné zkušenosti. O jednom pejskovi mi zase paní z útulku øekla, ¾e je moc hodný, ale nemá rád kalhoty. Tak jsem jí odpovìdìl, ¾e sukni jsem si dnes nechal doma… Na ty milostné scény odpovídám, ¾e na to jsou Bartoška, Vaculík, Kotek a ne já. Ale taky jsem si jednu „u¾il“. Hrál jsem hospodského ve filmu Nì¾ný barbar a mìl jsem tam být se svou milenkou. Dovolili mi, abych si vybral partnerku sám, ukecal jsem Uršulu Klukovou.


Vy jste se nedávno o¾enil…
Po dlouhé dobì samoty jsem do toho „praštil“ pøed pìti lety. A je to fajn. Alenka se o mì dobøe stará, senzaènì vaøí i peèe. Mám rád uzené, bùèek, ovar a taky jsem hodnì polívkovej. Kdy¾ se tøeba pozdì v noci vracím z natáèení domù, chvíli jen tak sedím a koukám, pak si dám panáka a pak její skvìlou polívku. Moderátoøi si ze mì dìlali legraci na rùzných besedách, øíkali: Pan Srstka je èerstvì ¾enatý a ¾enit se nemusel. Uspoøádali jsme tenkrát zabíjaèku, byl plný sál hostù. Moc jsme si tu naši svatbu u¾ili.


Byla ¾ádost o ruku dost romantická?
Dívali jsme se spolu na televizi a herec ve filmu povídá: Kolik bys chtìla na svatbì svìdkù? Dvanáct- znìla odpovìï. A kolik bys jich chtìla ty? otoèil jsem se ke své partnerce. Mnì by staèili dva, odpovìdìla Alenka. Tak si je se¾eò! A za tøi týdny byla svatba.


Pane Srstko, jak se udr¾ujete v kondici?
Cvièím, sportuju, zaøídil jsem si doma malou posilovnièku. Ještì pøed deseti lety jsem byl mezi veterány na tøetím místì v Evropì v bench- pressu, co¾ je zvedání èinky vle¾e na lavièce. Také vodím vnuka na tréningy zápasu. Jsem rád, ¾e ho to baví. Nemusí se prát, ale chtìl bych, aby se umìl bránit. V dnešní dobì je dùle¾ité být dravý a silný, to se hodí. No a nìkdy se ještì nechám pøemluvit a jdu na tu ¾ínìnku taky.


Máte nìjaké koníèky? Co vás baví?
Nejsem rybáø ani houbaø, nerad cestuji, i kdy¾ jsem pøi filmování procestoval mnoho rùzných zemí. Nejradši jsem, kdy¾ si na zahradì doma sednu pod akát a sleduju vrabce, jak kradou zrní slepicím. Baví mì dívat se, jak roste tráva a takové ty obyèejné vìci. Ale nemám na to èas. Teï se natáèí seriál Doktoøi z Poèátkù, tak¾e mi moc volných chvilek nezbývá. Ale dokud èlovìk dìlá nìco, co ho baví, je to dobøe. My si tam u¾ijeme spoustu legrace, je to bezvadná parta lidí, jak herci, tak štáb. A vašim ètenáøùm pøeji toté¾ – aby dìlali, co je baví, a mìli poøád dobrou náladu.


Eva Procházková

* * *
Foto: Karel Prohl a autorka

Zobrazit všechny èlánky autorky





Komentáøe
Poslední komentáø: 30.10.2014  06:32
 Datum
Jméno
Téma
 30.10.  06:32 Hana Pape¾ová Z.Srstka v obraze
 14.02.  05:27 Bobo :-)))
 13.02.  17:05 EvaP
 12.02.  15:23 Hany
 12.02.  14:58 janina
 12.02.  14:24 ferbl
 12.02.  10:55 Vesuvanka
 12.02.  10:14 Von
 12.02.  09:00 Vlasta Já také
 12.02.  08:29 Inka
 12.02.  08:10 KarlaA
 12.02.  05:49 Jitka