Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 

 
 

ne¹ní Tichý poutník vás provede historií pra¾ských zvonù. Spoleènì dojdeme i ke zvonu Zikmund, kterému pøed velkými povodnìmi v roce 2002 prasklo srdce potøetí.

 
 

V na¹í první staroslovìnské legendì o kní¾eti Václavovi z roku 940 najdeme vìtu:"Kdy¾ nastalo jitro, zvonili na jitøní."U¾ívání zvonù k církevním úèelùm bylo tedy v Èechách ji¾ zcela bì¾né, ale zvony tehdej¹ích kostelíkù byly jen malé klinkáèky, nebo» éra velkých zvonù mìla teprve pøijít, a s nimi se postupnì roz¹iøovalo i jejich pou¾ívání na svìtské úèely. Nejprve k bití na poplach, k ohla¹ování velkých ne¹tìstí a ¾ivelních pohrom, po¾árù, povodní, vichøic, krupobití, bouøí, anebo pøi nepøátelských pøepadech, vzpourách èi povstáních. Od ètrnáctého století se zaèalo u¾ívat zvonù rovnì¾ k oznamování zvlá¹tì významných radostných událostí, jako bylo narození následníka trùnu nebo vítìzství nad nepøítelem. Korunovaèní øád èeských králù pøímo pøedepisoval:."a pøi prùvodu bude bít velký zvon."

 
 

Teprve nakonec se zaèalo pou¾ívat zvonù také k prostému oznamování èasu. Vyzvánìní poledne v¹ak zdomácnìlo v Èechách a¾ za panování krále Vladislava Jagellonského a venkovské ranní a veèerní klekání k zahájení a ukonèení robotního dne bylo zavedeno a¾ po tøicetileté válce. Zvon Marie, nejstar¹í ze tøí zvonù na zvonici uzavírající Jindøi¹skou ulici, vystihuje onu rozmanitost v¹ech tìchto funkcí svým latinským nápisem z roku 1518: "Aj, já zvon nikdy marnì nezaznívám, hlásám» svátek neb po¾ár èi pohøeb slavný."

 
 

Ka¾dý zvon býval zasvìcený nìkterému svatému patronovi a mìl jeho jméno, ale na Ha¹talu visel také Plampaè, na Markétì Poledník, na Jiljí a Jindøichu Cimbály, a na kostele sv. Køí¾e dokonce Køapáè, který si v roce 1757 odtud je¹tì s dal¹ími ètyømi zvony "vypùjèili" Prusové. Nejstar¹í pra¾ský zvon, zachovaný bohu¾el pouze v  odlitku, pocházel podle vlastní datace z roku 1313 a byl pùvodnì odlitý pro klá¹terní kostel v Bøevnovì. I s uchy byl pùldruhého metru vysoký a v ¹estnáctém století, jak roku 1589 vylíèil ve ver¹ích Bla¾ej Jièínský, ji¾ visel na vì¾i Staromìstské radnice. Byl tedy star¹í ne¾ sama vì¾, dostavìná roku 1364 a definitivnì dokonèena a¾ 4. srpna  roku 1381. Zvon oznamoval èas bu¹ením kladiva spojeného s hodinovým strojem orloje a byl znièen i s orlojem pøi nìmeckém bombardování Prahy a po¾áru Staromìstské radnice poèátkem kvìtna roku 1945.

 
 

Kdy¾ Otec vlasti císaø Karel IV. ustanovil v roce 1354 nový poøádek pra¾ských øemesel, zaøadil v nìm konváøe a pu¹kaøe na ¹esté místo, tak¾e s ostatními øemesly pracujícími s kovem, jako byli platnéøi, helméøi, mìèíøi, cínaøi, fla¹néøi èi kotláøi, tvoøili spoleèný cech pod zelenou korouhví s obrazem mu¾e v brnìní a plné zbroji. Samotným zvonaøstvím by se tehdy nikdo neu¾ivil, men¹í zvony odlévali konváøi a velké pu¹kaøi, co¾ byli vlastnì dìlolijci.

 
 

Skuteèný rozkvìt zvonaøství nastal v patnáctém století, kdy ¾ilo v Praze kromì dvou Nìmcù a jednoho Poláka pøes sto domácích zvonaøù. Vìt¹inou sídlili na Novém Mìstì pra¾ském v tehdej¹í ©iroké, dnes Jungmannovì ulici. Nejlep¹í z øemeslníkù se stávali zámo¾nými a vá¾enými mì¹»any, v roce 1484 byli napøíklad zvoleni hned tøi mistøi zvonaøi, Jakub, Jíra a Jílek, za èleny mìstské rady. Z té doby u¾ také známe nejstar¹í díla konkrétních mistrù, jako je tøeba zvon Kateøina z roku 1475, který dosud visí v levé vì¾i strahovského kostela P. Marie, èi zvon ulitý roku 1487 pro kostel sv. Jiljí na Starém Mìstì anebo zvon z roku 1489 pro kostel sv. Kiliána u Davle, v¹echny tøi z dílny mistra Jeronýma. Tehdy u¾ také bylo zvonaøství tradièním rodovým øemeslem, pøedávaným a dìdìným z generace na generaci.

 
 

Zakladatelem jednoho z nejslavnìj¹ích pra¾ských zvonaøských rodù byl Barto¹ Brikci z tøetí generace konváøù v huti u klá¹tera P. Marie Snì¾né. V roce 1498 se o¾enil s paní Magdalénou, vdovou po zvonaøi Jiøíkovi, tak¾e získal vlastní hu» i Dùm U zvonu v ©iroké ulici, kde potom odlil na 150 zvonù. Roku 1509 vytvoøil na objednávku krále Ludvíka spoleènì s kutnohorským zvonaøem Ondøejem Ptáèkem nejvìt¹í zvon tehdej¹í Prahy, nazvaný Patronus, Pater campanarum - Ochránce, otec zvonù. Zvon vá¾il 236 centýøù a byl tak velký, ¾e kdy¾ jej vezli na Hrad, museli vybourat kus zdi mezi mosty a Bílou vì¾í, aby projeli branou. Ale ji¾ v roce 1523 byl Barto¹em pøelit, a proto¾e nebyl zaplacen, zùstal po léta v huti, a¾ jej v roce 1532 pro sv. Víta koupil od Barto¹ovy vdovy král Ferdinand I.

 
 

Tehdy se ka¾dý zvon pova¾oval za posvátnou vìc, obestøenou povìrami a magií, provázející jeho vznik i u¾ívání. Lidé napøíklad vìøili, ¾e se zvonu a¾ do zavì¹ení nesmí dotknout " neèistá osoba, ¾enská, leè èi jiný neøád", a kdo by získal nepoctivì kov na jeho zhotovení, zemøe. Ta poslední povìra snad mìla pùvod v pøíli¹ èastém úmrtí kovolijcù v mladém vìku. Nový zvon proto nemohlo odvézt na Hrad koòské èi volské spøe¾ení, ale pubescenti - nevinní a bezúhonní pacholíci na smyku.

 
 

Teprve za dva roky, kdy¾ pøi¹la poøádná zima a napadlo hodnì snìhu, táhlo po celé úterý 30.ledna roku 1534 støídavì nìkolik set chlapcù Barto¹ùv zvon dne¹ní Jungmannovou ulicí pøes Staré Mìsto a Karlùv most na saních vzhùru k Hradu. Druhý den, ve støedu, pøetáhli smyk pøes první i druhý pøíkop s padacími mosty, ale za nimi vrazili nosem saní do Bílé vì¾e, zvon jim sklouzl, a jak zaznamenal soudobý kronikáø, "upadl do pøíkopa a v kusy se ztloukl". Z jeho zvonoviny byl potom odlit nový velký zvon ji¾ pøímo na Hradì, a proto¾e by tehdej¹í vì¾ jeho tíhu neunesla, byla vystavìna na severní stranì Sv. Víta døevìná vì¾ z mohutných trámù, kam byl v dubnu roku 1538 zvon zavì¹en. V roce 1541 pøi velkém po¾áru Malé Strany se roz¹íøil oheò a¾ na Hrad, kde zachvátil i døevìnou zvonici, zvon z ní spadl a rozbil se na tøi kusy.

 
 

Podobnì jako kdysi na Hrad, vleklo v zimì roku 1659 za provazy celkem 705 chlapcù z ©iroké ulice pøes dvì tuny tì¾ký zvon na Karlovo námìstí k vì¾i Novomìstské radnice. Ka¾dý chlapec pak dostal støíbròák, housku a kapku medoviny. Ale èekali tam i biøici, nìkolik jich pochytali a ti pak dostali poøádný náøez lískovkou, co¾ byl starodávný zvyk, kterým se mìlo dosáhnout vìèného zapamatování si zvlá¹tì významných událostí.

 
 

Ale vra»me se k osudu nejvìt¹ího pra¾ského zvonu. Z Vídnì byl do Prahy povolán králem Ferdinandem I. mistr nad mistry Tomá¹ Jaro¹, pùvodem z Brna. Jaro¹ byl pøedev¹ím vynikající pu¹kaø, královský dekret mu zaruèoval stálý plat 150 rýnských zlatých roènì a dva a pùl zlatého prémie za ka¾dé odlité dìlo, ale vynalézal a konstruoval také rùzné stroje a technická zaøízení, pøedev¹ím pumpy a èerpadla pro vodárenské vì¾e a k odvodòování dolù, kterým se tehdy øíkalo souhrnnì "kum¹ty".

 
 

Nakonec byl Jaro¹ v Praze povìøený odlitím velkého zvonu pro chrám s. Víta. Hu» si zbudoval pøímo na Hradì a výsledkem jeho mistrovské práce se stal 270 centýøù tì¾ký zvon Zikmund. V prùmìru mìøí 2 metry 56 centimetrù, je pøes dva metry vysoký, do vì¾e Svatovítského chrámu byl zavì¹en v roce 1549 a visí tam dodnes. V roce 1670, v roce 1734 a v roce 2002 mu bylo vymìnìno puklé srdce. Jako pøedlohy k jeho nádherné reliéfní výzdobì poslou¾ily dva døevoryty Albrechta Dürera z cyklu ®ivot P. Marie a sice Zvìstování z roku 1504 a grafický list Nejsvìtìj¹í Trojice z roku 1511, dále jej zdobí nápisy, stylizované listy akantu, erby a do jeho obvodu je zasazeno pìtadvacet mincí a medailí. Jeho velebný, hluboký tón se rozléhá ka¾dou nedìli v poledne po celé na¹í republice z vysílání pra¾ského rozhlasu.

 
 

©koda, pøe¹koda ¾e dnes u¾ nemù¾eme v¹echny pra¾ské zvony sly¹et, jak tomu bývalo kdysi zcela bì¾né ka¾dý den. Významný èeský pobìlohorský historik Bohuslav Balbín k jejich chvále napsal: "Jak rozko¹né bylo naslouchat hlasùm v¹ech pra¾ských zvonù, jejich¾ zvuky se nesly nad hladinou Vltavy. Nic podobného jsem v ¾ivotì nesly¹el. Je¹tì dnes si nedovedu vysvìtlit tu zvukovou rozko¹."

 
 

27.záøí roku 1916 v pøedveèer svátku sv. Václava se v¹ech 267 tehdej¹ích zvonù na pra¾ských vì¾ích rozeznìlo naposledy, nebo» vìt¹ina jich byla potom pøelita na dìla pro rakousko-uherskou armádu.

 
 

Z textù Jiøího Horáka 
vybrala Jarmila Kremláèková

 
 

 


Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma