Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Slušnost není slabost, ale síla (2)
 
Ke zhrubnutí doby a oslabení etikety znaènou mìrou pøispìl právì i internet a jeho anonymní prostøedí, lehce zneu¾itelné k dehonestujícím a l¾ivým útokùm èi nejrùznìjším negativním akcím. Øíct nìkomu cosi ošklivého pøes klávesnici a pod falešnou identitou pøece jen nevy¾aduje takovou porci chrabrého hrdinství, jako toto¾nou èi i jen mnohem jemnìjší variantu tého¾ vyslovit nahlas mezi ètyøma oèima nebo dokonce pøed svìdky. Jakkoliv platí internet za geniální vynález, v nìkterých oblastech zrovna nejvíc prospìchu lidem neodvádí. I kdy¾ jak se to vezme – v¾dy» pouze poodhaluje naši pøirozenost a dává prostor bezpoètu hrdinù se projevit. Skuteènì slušný èlovìk ctí etiketu, a» u¾ se mu to hodí, nebo nehodí, a» je všem na oèích, nebo zùstává vskrytu, veøejnì i na internetu. A nezapomínejme, ¾e sociální sítì promìnily svìt natolik, ¾e se díky nim mù¾e kdokoliv stát veøejnì známou osobností, která mù¾e šíøit své názory (jakékoliv) efektivnì, rychle a mezi tisíce a miliony dalších lidí s døíve netušeným, omraèujícím dosahem a vlivem.
 
Být èlovìkem je proto velmi zavazující, a i kdy¾ si to kolikrát ani neuvìdomujeme, naše jednání ovlivòuje druhé lidi vèetnì tìch úplnì cizích, které tøeba ani nikdy osobnì nepotkáme. A to mnohdy v míøe mnohem vìtší a zásadnìjší, ne¾ jsme si ochotni pøiznat. A proto se k sobì, prosím, chovejme slušnì. Èím vìtší máme vliv a moc, tím vìtší máme i zodpovìdnost. A i ten sebenepatrnìjší èlovìk v sobì ukrývá velkou moc – ú¾asnou moc rozhodnout se být slušným èlovìkem. Ano, jednat v souladu se slušností je otázka volby. A aèkoliv v mnoha ohledech nevládneme nad svými ¾ivoty, v tomto ohledu disponujeme svobodnou vùli – ka¾dý z nás se rozhoduje, na jakou stranu se pøikloní, zda k laskavosti a soucitu, slušnosti a mravnosti, nebo k bezohlednosti, hrubosti, sobeckosti a nevychovanosti.
 
Proto ještì jednou, pro mnohé naivní apel: lidé, chovejme se slušnì. V¾dy, kdy¾ to jde. A s trochou dobré vùle to (skoro) v¾dycky jde… A pokud u¾ jednáme s hulvátem bez sebereflexe, nemusíme být pøehnanì milí, vlastnì nemusíme být milí vùbec, ale také nemusíme klesat na jeho bahnitou úroveò. Èlovìk mù¾e jednat vìcnì a slušnì i bez høejivých projevù sympatie. Pokud se ale chovám jako dobytek, ubli¾uju tím v první øadì sobì. Nìkdy si také mù¾eme øíct, ¾e právì tito hrubiáni bez špetky sebereflexe, zapšklí mrzouti, neurvalí vidláci a kopa dalších, na které všichni dennì nará¾íme vícekrát, si od nás vlastnì zaslou¾í zvýšenou dávku vlídnosti. Proè právì oni? Ono øada z nich pod neurvalou slupkou skrývá hluboce neš»astné lidi, jedince neschopné vypoøádat se s jizvami na duši, starými traumaty ani osobními selháními a ranami osudu. Nosí v sobì zranìné dítì, které neumí vyléèit, a jejich utajovaná bolest plodí zlo. Trocha nezištného dobra v nich mù¾e za¾ehnout malou svíci nadìje. Mo¾ná. A mo¾ná od ní zahoøí druhá, pak tøetí, ètvrtá…  A tisíce svící nakonec prozáøí tmu. Rozhodnì však temnotu neprojasní ještì vìtší tma. Zlo se zlem nenapraví, nýbr¾ posílí. Otázka zní, zda v nìkterých lidech nesídlí tolik tmy, ¾e ani jas a ¾ár sluneèního povrchu by ji neroztrhal? Zda nìkdo prostì není jenom zlý bez pøíèiny? Otázka pro filosofování a i kdy¾ nám dìjiny podsouvají kladnou odpovìï, osobnì si netroufám soudit nikoho, jeho¾ boty jsem nenazul… Ka¾dopádnì jsme ka¾dý odpovìdný sám za sebe, ka¾dý se zpovídáme sami sobì, kdy¾ pohlédneme do zrcadla. A ka¾dý bychom se mìli sna¾it neklesat na dno lidskosti, a naopak stoupat k jejím vrcholùm bez ohledu na okolí.
 
Naše chování a pøístup patøí ke stì¾ejním faktorùm, které urèují fungování a formují pomyslnou „náladu“ spoleènosti. A i kdy¾ sami nemáme den a chybí nám energie i optimismus, kdo a co nám dává právo kazit den ostatním? „Blbá nálada“ se øetìzovì šíøí jako pandemie. A proto¾e se ráno chytnu kvùli jakési hlouposti s man¾elkou, oboøím se v práci na podøízeného, ten si svou frustraci vyleje zase na svém podøízeném, který pro zmìnu pøi obìdì seøve kvùli naprosté banalitì servírku v restauraci… Ano, vèera nad stejnou drobností mávnul rukou, mo¾ná si ji dokonce ani nevšiml, ovšem dneska, kdy¾ ho tak nespravedlivì natøel ten kretén z obchodního… A nebohá servírka pak doma vyhubuje dceøi za špatnou známku z diktátu, i kdy¾ se jindy sotva podívá do ¾ákovské, holka následovnì- Staèí, ne? Je to nekoneèný pøíbìh, nekoneènì dlouhá a propletená pavuèina zbyteèných negativních emocí. Ka¾dý z nás bývá do jejich tenat opakovanì lapán, a teï si vezmìme, ¾e pøitom ka¾dý z nás má moc ten kolobìh utrpení a zloby zpøetrhat! A» u¾ byl dlouhý nìkolik jedincù nebo tisíc duší, my ho mù¾ete v jediné sekundì zastavit! Je to jen na nás. Staèí jen tu negativitu a zlo odlo¾it stranou a neposílat dál a místo nich šíøit úsmìv, pochopení a laskavost.

V¾dycky si pøedstavím situaci, kdy malé dítì stojí u nìjaké pro nìj lákavé atrakce, tøeba kolotoèe na zavøeném dìtském høišti, a najednou se za ním vynoøí správce a spustí: „Ahoj, kluku, chtìl bys se projet, co? Tohle je fakt pìkná vìc, oblíbená. No, dneska u¾ je høištì zavøený, ale myslím, ¾e se pro jednou nic hroznýho nestane, kdy¾ se tu ještì deset minut povozíš, co ty na to?“ A nebo ho seøve, co leze, kam nemá, co tak blbì èumí a a» kouká vypadnout døív, ne¾… Všichni jsme nìkdy byli takovým nesmìlým chlapcem na høišti. A potkali jsme hodné i zlé správce. A jak nás ta jednotlivá setkání poznamenala, ¾e…? Tak se na moment zastavte a pøedstavte si svùj ¾ivot, všechny lidi, se kterými vstupujete do rùzných interakcí a hraní sociálních rolí, jak spolu jednáte a komunikujete slušnì. Hovoøíte laskavou øeèí – bez urá¾ek, vulgarit, posmìškù, sarkasmù, ironie, pomlouvání, lhaní, ubli¾ování slovy, obtì¾ování druhých… Nejste permanentnì ve støehu a neèekáte vìènì problémy, hádky, frustraci a jedovaté emoce. Všichni se prostì jen chovají slušnì. Tak nìjak – pøirozenì.
 
Jistì, je to naivní. Nereálné. Snad a¾ hloupé? Ano, vím, nikdy se to nestane. Ale pøemýšlejme proè? Proè se ke svému okolí, nejenom lidem, ale i ¾ivé a ne¾ivé pøírodì, nemù¾eme chovat laskavì, ohleduplnì a empaticky? Není to nic, za co bychom museli utrácet peníze navíc, vynakládat na to zvýšené úsilí nebo investovat další èas. Staèí jediné – chtít. Tak proè nechceme? Proè se miliardy lidí napøíè kontinenty a vyznáními upínají k posmrtné existenci v bla¾enosti, místo toho, aby se soustøedili na pozemskou pøítomnost? Proè, kdy¾ tou¾í jít do nebe, tak místo toho, aby vytvoøili ráj hned teï na zemi, dìlají z ní peklo sobì i druhým?
 
Existuje ještì jedna pøíèina, proè jsme s etiketou dnes na štíru. Jedná se o naše pohodlí – dosáhli jsme toti¾ vysokého civilizaèního stupnì (ne však mravního) a spolu s tím jsme si navykli trávit všechen mo¾ný èas v komfortní zónì, která je oproti pøedchozím generacím a staletím vskutku vysoce komfortní. Stali jsme se sobeckými, zpovykanými a leckdy i rozmaøilými. Jen¾e etiketa, umìní slušnosti a ohleduplnosti vùèi druhým, nejde v¾dy ruku v ruce s naším osobním pohodlím. Mnohdy nás pøímo vyzývá k tomu, abychom se vzdali toho lepšího ve prospìch druhých (spoleèensky významnìjších osob) nebo dokonce úplnì opustili zónu svého pohodlí (tøeba v oblékání). A to se mnohým prostì nechce. Pøibli¾nì pøed rokem jsem se dovolil otázat se ¾áka devátého roèníku základní školy, proè pøišel na výuku v teplákách (a teï pomiòme to, ¾e nìkteré „tepláky“ stojí víc ne¾ kalhoty k obleku, by» si o tom mù¾eme myslet své). Úplnì ho to vyvedlo z míry. „No to jako pardon, ale já tady musím bejt dneska sedm hodin, tak tu pøece nebudu sedìt v nìèem nepohodlným neasi?“ A aby podtrhl význam svých slova, ještì si hodil nohy na volnou ¾idli pøed sebou. Takhle vypadá spoleènost, kterou chceme tvoøit? Nebuïme líní chovat se slušnì.
 
Pokud máme hledat cestu k nápravì, je tøeba etiketì pøisoudit význam, který si zaslou¾í, vnímat ji jako dùle¾itou hodnotu a cenìnou ctnost, o kterou se musíme sna¾it na základì vnitøní motivace ka¾dodenními èiny. A to je o ka¾dém z nás. A zmìnou jedincù se pozvolna promìní celé spoleèenství. Ta cesta vy¾aduje silnou vùli, pøesvìdèení, vytrvalost a ochotu nìco obìtovat. Je však dosa¾itelná. A povìzte, copak byste ne¾ili radìji ve svìtì, kde daný slib zavazuje, kde na sebe nepliveme urá¾ky a navzájem spolu jednáme dùstojnì a férovì? Chovejme se proto ohleduplnì, laskavì a soucitnì. Slušnost není slabost. Naopak – je to mocná síla, která umí vyèarovat úsmìv stejnì jako zhojit hluboké rány. A neubývá sdílením, tak s ní nešetøete. Prosím.
 
Tomáš Záøecký
 
* * *
Ilustrace pro SeniorTip © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 03.10.2023  03:54
 Datum
Jméno
Téma
 03.10.  03:54 sv
 30.09.  08:25 Tomá¹ Záøecký
 27.09.  22:49 Vesuviana
 27.09.  18:16 Von
 27.09.  18:12 Von
 27.09.  10:35 Ivan
 27.09.  08:16 Pøemek