Toulky - Historie hradu Toèník
Jedná se o zøíceniny hradu na Zámecké hoøe (osídlené ji¾ v dobì Halštatské) na horním konci køemencového bradla, na jeho¾ dolním zakonèení stojí hrad ®ebrák. Hrady se nacházejí nad obcí Toèník, nedaleko mìsta ®ebrák. Vystavìním hradu Toèníka v tak tìsné blízkosti dolního hradu ®ebrák vzniklo v Èechách nejmajestátnìjší a dodnes nejzachovalejší souhradí.Bezprostøední pøíèinou ke stavbì nového hradu Toèníka, vzdáleného od místa dolního hradu sotva 500m, byl bezpochyby po¾ár, který poškodil hrad ®ebrák v roce 1395. Nedlouho poté si zaèal král stavìt honosnìjší sídlo na vyvýšenìjším místì.
V tomto kritickém období vlády Václava IV., kdy nenávratnì zanikaly staré hodnoty, bylo nezbytné, aby i støedovìký hrad reagoval na nebezpeèí, ohro¾ující samou podstatu jeho existence. Nejen v organizaci a zpùsobu boje, ale i v architektuøe znamená tato doba, a dokonce i hrad Toèník samotný, zvrat, jím¾ jedna epocha konèí a souèasnì klade základy pro nástup pøíští. K neopakovatelným pøednostem této epochy patøilo také to, ¾e mìla ještì tolik výtvarné síly, aby rozpor mezi novými obrannými po¾adavky a staršími estetickými postuláty dovedla pøeklenout a dokonce ze všeho i výtvarnì tì¾it. Za pøísnì uzavøeným vyklenutým èelem Královského paláce se zamøí¾ovanými okny a náro¾ní bosá¾í, jeho¾ strohost zmíròovaly jen bílé štukové rámy kolem oken, dovedl architekt vykouzlit interiéry plné typicky poutavého a drá¾divého pùvabu. Nepravidelné vnitøní prostory budovy byly pro mistra královské huti, který tu pùsobil, jen vítanou záminkou, aby rozvinul své klenební umìní.
Pøesto¾e kvalitou kamenického zpracování oken a portálù nezùstává tzv. 
Purktrabský palác za Královským pozadu, je mezi obìma budovami rozdíl takøka dvou historických epoch. Zatímco Královský palác zahajuje novou stavební i fortifikaèní epochu a je dispoziènì i výtvarnì pøímo nabit rozporností dobové atmosféry, je sálová stavba zcela konvenèním opakováním schématu, které je skoro tak staré jako hrad sám.
Je nepochybné, ¾e hrad, tak rozsáhlý a výtvarnì tak prvoøadý, nebyl postaven jen pro osobní lovecké potìšení krále. Prozrazuje to u¾ samotná existence dvou palácù, tak rozdílných ve vnitøním i vnìjším vybavení. Sálová stavba byla, jak u¾ vyplývá z jejího oznaèení, urèena pøedevším reprezentaci - zde byli bezpochyby pøijímáni oficiální hosté. (Velký sál 2. patra dokonce pøevyšoval svými rozmìry 34×15m do té doby nejvìtší reprezentativní sínì - na Karlštejsnì 22x8,5m, románský sál na Pra¾ském hradì 32x9m, Karolinský 30x16m a na sál na Køivoklátì 28x8m.) Vnitøní obytné jádro naproti tomu mìlo být podle zaøízení i zpùsobu opevnìní vyhrazeno jedinì soukromým potøebám krále a jeho neju¾ší dru¾iny a mìlo být i jeho posledním útoèištìm. Královský palác byl proto oddìlen od ostatního hradního provozu a posunut a¾ na samý okraj pøíkopu a spojený vnìjškem ještì nìkolika výpadními brankami.
Historie
Po upálení mistra Jana Husa, se Václav IV. na hradì ji¾ nezdr¾oval v takové míøe jako pøedtím. Nechal si postavit Nový Hrádek u Kunratic a jeho poslední návštìva na Toèníce je zaznamenána v záøí roku 1415. Po jeho smrti dne 16. srpna 1419 pøechází hrad na jeho bratra Zikmunda. Ten odsud odvá¾í ji¾ po ètyøech dnech vìtšinu vybavení, stejnì jako èást státního pokladu.
Roku 1421 nechal Zikmund zastavit hrad Erkingerovi ze Seinsheimu, pøedkovi 
Schwarzenberkù. Ten zasnoubil svého syna Heømana s Eliškou, dcerou Bedøicha Kolowrat (7. èervence 1421). Heømanovi bylo slíbeno velké vìno a aby se smlouvì dostálo, nechal si Bedøich z Kolowrat dát hrady ®ebrák a Toèník pøímo do zástavy jako záruku. Nakonec mu oba hrady zùstaly.
Roku 1425 (2. kvìtna) tu Kolowratové úspìšnì pøestáli tøídenní obléhání hradu témìø osmitisícovou armádou husitù (cca 7000 pìších, 900 jízdních). Ti pak znechucenì odtáhli, vypálili nedaleká mìsteèka ®ebrák a Hoøovice a táhli dál na Plzeò.
Roku 1427 byly hrady odevzdány na èas váleèníkùm Habartovi z Adlaru (Toèník) a Hanušovi Kuplíøovi ze Sulevic (®ebrák), kteøí mìli zlepšit obranyschopnost hradù. Od nich je opìt pøebírá Hanuš z Kolowrat.
Dne 7. èervence 1461 odkupuje hrady Jiøí z Podìbrad a to z toho dùvodu, aby nezùstaly v rukou pánù pøísnì katolických, postupuje jej svým ètyøem synùm. Nakonec svìøuje ®ebrák s Toèníkem do rukou Bedøicha ze Šumburka, pána Pernštejnského (sice katolíkovi, ale vìrnému svému králi).
L.P.1484 se oba hrady ji¾ nacházejí v rukou bohatého rodu Gutštejnù (Burjan z Gutštejna), nicménì jsou oba hrady zanedbávány. Po Burjanovì smrti pøechází hrady na jeho syna Kryštofa. Ten je ale roku 1509 odsouzen ke ztrátì cti, hrdla a majetku a hrady se stìhují do správy Vladislava Jagellovského. Jako hejtman je roku 1515 po osobní královské návštìvì na hradì ustanoven Jan Kozelka z Høivic.
Po královì smrti je vyrovnáváním jeho dluhù pøiøèen Toèník Zdeòkovi Lvovi z Ro¾mitálu (1517). A po jeho smrti prodává roku 1522 hrad Ludvík Jagellovský Janovi z Vartemberka z kostelecké vìtve, který na hradì provádí mnoho stavebních úprav.
Vartemberk však èím dál, tím èastìji a radìji pøebývá na severu Èech a tak mìní Toèník 6. øíjna 1534 za panství Rohozec (dnešní Hrubý Rohozec) s Volfem Krajíøem z Krajku na Bystøici, ten ho 21. listopadu 1534 pøepisuje na Volfa mladšího Krajíøe z Krajku. Krajíøové pak hledají na obou hradech údajný zakopaný poklad a doslova demontují ®ebrák. Po neúspìšných pokusech tak 31. øíjna roku 1544 postupují hrady Janovi mladšímu z Valdštejna na Peruci.
Roku 1552 vyplácí Toèník král Maxmilián II. a postupuje ho Janovi staršímu z Lobkowic a na Zbiroze. Lobkowicové si prosazují (za 17.500 kop grošù) dìdièné dr¾avy hradu (od 20. èervna 1567 Jan nejmladší z Lobkovic) a provádí na nìm renesanèní úpravy. Po smrti Jana nejmladšího u¾ívá hrady dcera Markéta. Po její smrti pøebírá hrady Janùv bratr Bohuslav Havel z Lobkowic, hejtman Podbrdský a po nìm dne 12. února 1593 Ladislav Starší z Lobkowic. Ladislav dává hrady své man¾elce Magdalénì, hrabìnce ze Salmu. (Od roku 1594 jsou Lobkowicové uvádìni jako dìdièní dr¾itelé.) Po vzpouøe Jiøíka Popela z Lobkowic (do které byl zapleten i Ladislav) je vìtšina Lobkowického majetku zabavena a Toèník s ®ebrákem se dostávají zpìt do vlastnictví Koruny èeské, císaøi Rudolfu II. (roku 1595 vyplácí Magdalénu). Ten byl také poslední královskou návštìvou na hradì. Hrad byl svìøen Janu Jindøichovi Prollhoferovi z Purkerstorfu a spravován je od této chvíle hejtmany na Zbiroze. Z Toèníka se stává jedno ze státních vìzení a a¾ do roku 1865 je majetkem èeské komory. Sídlo správcù bylo ovšem pøesunuto na Zbiroh a Toèník postupnì zpustl a zchátral. (Roku 1674 na hradì ji¾ nikdo nebydlel, pouze hlídaè.)
Rok 1607 zaznamenává nového hejtmana Pavla Siglerovského a rok 1620 pøivádí purkrabího Nykodéma Noryse z Liblína.
Zkázu Toèníka znamenala tøicetiletá válka a události, které jí pøedcházely. L.P. 1620, za dob hejtmana Jana Kolence z Kolna, vtrhlo na hrad císaøské vojsko a nièilo. Definitivní rána hradu pøišla 18. øíjna 1639, kdy se na hrad uchýlilo místní obyvatelstvo. Roku 1640 mìl být hrad vybaven dìly k vojenským úèelùm (proti Švédùm), nicménì k jejich u¾iti nikdy nedošlo.
Z roku 1681 pochází zpráva Bohuslava Balbína, ¾e Toèník je stále ještì obyvatelný. O osm let pozdìji se novým správcem panství stává Jan Vilém Nikodym Presl a roku 1705 je hrad zastaven nejvyššímu sudímu Karlovi Pøehoøovskému z Kvasejovic a na Konopišti. V letech 1710-1723 je Toèník zastaven Adamovi z Lichtenštejna.
L.P. 1722 je vìtšina hradu ještì pod støechou, ale ji¾ není obýván. V roce 1750 je zrušena i funkce místních hejtmanù a hrad spravují direktoøi z Králova Dvora. Od roku 1834 spadají oba hrady do správy pøíbramského báòského úøadu. V roce 1858 øíšská rada schvaluje prodej panství Vincenci Kirchmayerovi a Samuelu Simundtovi, krakovským finanèníkùm, ovšem kvùli nesplnìní dohodnutých závazkù se hrady doèkávají nového majitele - roku 1864/5 je s panstvím kupuje za 10 milionù zlatých prùmyslník H. B. Strossberg (zvaný "král ¾eleznic"). Ten je po hospodáøských neúspìších prodává roku 1875 za 3.350.000 zlatých Colloredo-Mansfeldùm. Od Josefa Colloredo-Mansfelda odkupuje roku 1923 Klub Èeskoslovenských turistù Toèník za 2000,- Kès a ®ebrák za 8000,- Kès (k ®ebráku nále¾ely pivovarské sklepy). Klub zde provádí øadu zabezpeèovacích prací - bohu¾el bez památkového dozoru (vyèištìny jsou sklepy, pøízemí Královského paláce, studna a brutálním zpùsobem jsou vybetonovány podlahy obou palácù). Roku 1945 se majitelem hradù stala Èeskoslovenská obec Sokolská, od roku 1953 pak vlastní oba hrady stát, který zde provedl nìkterá statická zajištìní. Od devadesátých let (pøesnìji od roku 1994) spravovala oba hrady (spolu s Køivoklátem, Krakovcem, rychtou Zbeèno - tzv. Hamousovým statkem è.p. 22 a pivovarem v Toèníku) pøíspìvková organizace Ministerstva Kultury ÈR Státní hrady Køivoklátska. Od 1. ledna 2001 spadají hrady pod Státní památkový ústav støedních Èech se sídlem v Praze, od ledna 2003 pod Národní památkový ústav.
Václav Šmíd
