Jak asi víte, èi spíše nevíte, zatímco ostatní Èeši lisovali kraby na plá¾i, zkoušeli, zda se skútr dá pou¾ít jako crossová motorka, poslouchali "rolling stones" (sesuv kamenù) pøi zemìtøesení nad šest stupòù Richterovy škály a hlavnì si u¾ívali pohádkovì modrého oceánu, sluneèného poèasí, dobré nálady a všeho, co jihovýchodní pobøe¾í Taiwanu nabízí (více na http://taiwan.brdloush.net ), já se vydal na sever do hlavního mìsta této zemì - Taipeie. Nebudu zde podrobnì popisovat, co jsem provádìl ka¾dý z tìch sedmi dnù, jen¾ jsem tam strávil. Spíše se chci podìlit o to, co mì zaujalo, pøekvapilo a pøi tom všem vám rovnì¾ poskytnout malé okénko do ¾ivota obyèejných Taiwancù.
A hned na úvod prozradím, ¾e dojmù nebylo zrovna málo. Vyu¾il jsem toti¾ pozvání Nikki, studentky, bez které byste si dost dobøe mo¾ná ji¾ èetli náš epitaf - hned od našeho pøíjezdu se o nás a¾ neskuteènì stará a se vším pomáhá. Ta mi nabídla, ¾e pokud chci, její rodina mì vøele uvítá ve svém ne zrovna velkém bytì. A vskutku se tak zanedlouho stalo - navíc z toho málem bylo vøelejší uvítání, ne¾ bych sám èekal. A sice jsem se skoro ¾enil! Jen doufám, ¾e ani jeden z mých rodièù teï nespadl ze ¾idle, èi ještì hùøe nedostal infarkt. Radìji bych to mìl rychle vysvìtlit.
Nejen, ¾e jsem byl pøedstaven snad všem èlenùm rodiny, kteøí ¾ijí v Taipei, zároveò mì seznámili i s prababièkou - 97letou a na svùj vìk stále a¾ pøekvapivì vitální a sympatickou ¾enou. A právì v ten moment se tatínek Nikki ukázal jako velký vtipálek a našeptal jí, ¾e jsem nový pøítel jeho prostøední dcery, Amy, a ¾e si ji hodlám v nejbli¾ší dobì vzít. Tento rozhovor probìhl samozøejmì v èínštinì, tudí¾ jsem mu se svou chatrnou znalostí pár základních frází nebyl ani pøi veškeré své upøímné snaze schopen porozumìt. Naèe¾ se milé prababièce okam¾itì rozzáøil oblièej, popadla mou ruku a jala se mi jí za neustálého dìkování tøást. Proè a zaè jsem v té chvíli samosebou netušil, ale ostatní se usmívali, já se k nim rovnì¾ trochu vydìšenì pøidal a navíc zaèal opakovat, ¾e opravdu nemá zaè. Ano, byl to pro mì mírnì trapný okam¾ik, ale za¾il jsem horší, jako tehdy kdy¾.... No radìji nic. Pøeci jen si chci uchovat alespoò špetku dùstojnosti. Mimochodem doufám, ¾e se tep mých rodièù ji¾ touto dobou alespoò trochu uklidnil.
Jinak celá rodina Nikki byla a je ú¾asná - máma, která po celých sedm dnù i pøes èasovì nároèné zamìstnání neustále pøipravovala speciality místní kuchynì; Serena, nejmladší dcera, je¾ jsem bohu¾el nemìl pøes její studijní vytí¾ení mo¾nost blí¾e poznat; Amy, jednièka ve všem, na co sáhne - studentka úèetnictví na nejpresti¾nìjší univerzitì na Taiwanu, kapitánka tamìjšího volejbalového týmu a hlavnì strašnì milá a neustále usmìvavá holèina, se kterou je radost jen tak nìkam vyrazit; dále otec rodiny, jen¾ byl z mé pøítomnosti obzvláš» nadšený, ponìvad¾ alespoò na chvíli byla pøevaha jeho ¾eny a tøí dcer o nìco menší; a koneènì Nikki, nejstarší dcera, výborná studentka, která ji¾ brzo dosáhne na titul MBA a urèitì se z ní stane úspìšná mana¾erka, pøedtím však ještì skvìlá kamarádka, je¾ na podzim na 99% zavítá v rámci výmìnného programu na pìt mìsícù do Èech, a tím pádem bude mít mo¾nost poznat to dobré i špatné z naší zemì. A upøímnì doufám, ¾e toho dobrého bude mnohem a mnohem více.
Na zaèátku jsem slíbil, ¾e napíšu o nìèem, co mì na této zemi zaujalo. V jedné z diskusí pod døíve uveøejnìným èlánkem se pak objevila prosba ètenáøe, který by se rád dozvìdìl nìco bli¾šího o partnerských vztazích na "krásném ostrovì". A já mu toto pøání pøinejmenším zèásti vyplním. Toto téma toti¾ v Taipei pøišlo mimojiné na pøetøes hned nìkolikrát. Pøednì jsem se od pøítele Nikki dozvìdìl, ¾e na univerzitách existují jakési školou bì¾nì posvìcené seznamovací veèírky. Samozøejmì na plakátu nestojí: "Pøijïte se podívat, naplníte si bøich, potkáte nové pøátele a mo¾ná i svou ¾ivotní lásku!" Oficiálnì se jedná o sbli¾ování studentù z rùzných oborù, avšak ji¾ pøedem si úèastníci vìtšinou vymìòují informace o vhodných partnerech a ti, co party organizují, si ji¾ s pøedstihem vybírají ty nejatraktivnìjší protìjšky. A vzhledem k tomu, ¾e Stephan, pøítel Nikki, zrovna jedno takové setkání poøádá, je mezi svými spolu¾áky velice oblíben.
Co mì však pøekvapilo ještì více, bylo, ¾e pøi výbìru budoucího partnera hraje velkou roli jeho status - to, z jaké rodiny pochází, jakou školu studuje a jaké má ten dotyèný vyhlídky do budoucna. Pokud jeden z milencù je na tom v tomto ohledu mnohem hùøe ne¾ ten druhý, nemá jejich vztah i pøes veškerou lásku a osobní sympatie moc šancí na pøe¾ití. V takovém pøípadì toti¾ pomìrnì ráznì zasahují rodièe toho výše postaveného a sna¾í se je rozdìlit. Øeknete si, ¾e u nás se dìje toté¾. Ano dìje, ale nikdy jsem se s tím nesetkal v takové míøe jako zde. Buï mají mí pøátelé vèetnì mì neskuteèné štìstí na rodièe, nebo se pohybuji ve špatných kruzích.
Další vìc, která výraznou mìrou ovlivòuje ¾ivoty všech lidí na Taiwanu, je nábo¾enství. Jedná se o smìs buddhismu, taoismu a místních zvykù - ka¾dý region a mìsto má svého boha. Jen s Islámem jsem se prozatím nesetkal. Pro cizince je rovnì¾ velice matoucí, ¾e zde existuje zvláštní bùh snad pro všechny aspekty lidského ¾ivota. Máte pøed dùle¾itou zkouškou a bojíte se, ¾e neuspìjete, nebo si jen pro všechny pøípady chcete zajistit podporu shùry? Není nic jednoduššího ne¾ zajít za studijním bohem a poprosit ho o úspìch! I já jsem si to zkusil a nesmìle ho po¾ádal o podporu pøi státnicích, je¾ mì s nejvìtší pravdìpodobností èekají v záøí. Kdo ví, tøeba mi to pomù¾e k vysnìnému titulu in¾enýra. A jak takové modlení probíhá? Nejdøíve si zakoupíte a zapálíte vonné tyèinky, poté pøedstoupíte pøed oltáø daného boha, tøikrát se pokloníte a a¾ následnì zaèíná samotný obøad. Nejprve byste se mìli pøedstavit a øíci odkud pocházíte. Pak pøichází na øadu vaše ¾ádost, v jejím¾ závìru se opìt tøikrát ukloníte a vhodíte vonnou tyèinku do speciální nádoby, kde pozvolna dohoøí. Tím to však celé nekonèí. Jestli¾e se vám toti¾ vaše pøání splní, musíte se následnì do chrámu vrátit a bohu za jeho pøízeò podìkovat. Jen zatím nevím, jak budu toto po, jak doufám, úspìšném slo¾ení státní závìreèné zkoušky øešit. No co, kdy¾tak si udìlám další výlet na Taiwan.
S nábo¾enstvím je ostatnì spjata i víra v rùzné metody alternativní medicíny. Do mé taiwanské rodiny tøeba jednou v podveèer zavítal strýèek-léèitel, díky nìmu¾ jsem se stal svìdkem takové procedury. Ta spoèívala v pøejí¾dìní všech èástí lidského tìla (snad krom hlavy) speciálním plochým kamenem. Nic víc, nic míò - ¾ádné zaøíkávání, ¾ádné proslovy, ¾ádná mystická atmosféra. Strýèek, obleèený do sepraných modrých kra»asù a vytahaného tílka, si s léèenými v¾dy pøíjemnì popovídal, pøi èem¾ ostatní se buï ve stejné místnosti dívali na televizi, nebo jako já veèeøeli. Na druhou stranu musím podotknout, ¾e daná metoda nepatøí zrovna k tìm nejšetrnìjším, ba právì naopak - je dosti bolestivá. Serena pøi ní dokonce breèela a upøímnì se tomu ani nedivím. Pokud poko¾ka následkem hrubého pøejí¾dìní kamenem jen zrudne a po chvíli se vrátí ke své pùvodní barvì, je vše v poøádku. Èas od èasu však zfialoví a to znaèí záva¾ný problém. Oèividnì to vše ale pøináší své výsledky - tetièka, která mívala problémy s chùzí, najednou bez vìtších obtí¾í praktikuje i jógu a provádí cviky, u nich¾ bych se já pøelomil vejpùl. Jinak léèba není samozøejmì zadarmo, strýèek si za ní nechává platit, všechny takto vydìlané peníze však následnì dává na charitu a pro sebe nechce nic!
Vlastnost, která mì dále na místních lidech nepøestává udivovat, je jejich píle a pracovitost, s ní¾ se vìnují svìøeným povinnostem - a to ji¾ od útlého vìku. Nejmladší sestøe Nikki je 16 a studuje støední školu (senior high school). Do ní odchází ráno kolem sedmé, konèí zhruba ve ètyøi hodiny odpoledne, pøi èem¾ je zde zcela bì¾né, ¾e studenti jako ona mají následnì ještì další školu, jakousi pøípravku na vysokou. A tak není divu, ¾e se Serena vrací zpìt domù tøeba a¾ v deset veèer, nìco pojí a do pùlnoci navíc vypracovává zadané domácí úkoly. Druhý den jí pak èeká to samé. Upøímnì mì teï ji¾ ani nepøekvapuje talent Taiwancù usnout v podstatì kdykoliv a kdekoliv. Já bych na tom byl zcela stejnì. Zvláštì oblíbeným místem pro všechny jsou knihovny. Je tam klid, pøíjemné prostøedí, povìtšinou i klimatizace, to vše pøeci pøímo vybízí k tomu dát si od úmorného studia na chvilku pauzu a trochu si zdøímnout. Vzhledem k tomu, ¾e moje máma je ji¾ øadu let povoláním knihovnice, by mì vcelku zajímala její reakce na to, kdyby jí polovina èítárny(studovny) pochrupovala s oblièeji pøilepenými na desky stolù.
Jak tak koukám, opìt jsem se "trochu" rozepsal a tím pádem to nyní ji¾ vezmu struènì. V Taipei jsem byl neoficiálnì pasován na "Big Foota" (volnì pøelo¾eno - velkou tlapu, zároveò se jedná o bájnou pøíšeru z lesù Severní Ameriky, nìco jako yetti). V ¾ádném obchodì se mi toti¾ ani po nìkolikahodinovém shánìní nepodaøilo pro sebe koupit boty o velikosti 46, èi lépe 47. Od prodavaèek jsem v¾dy akorát slyšel lámanou angliètinou pronesené "big foot". Holt smùla.
Zavítal jsem i na nejvyšší budovu svìta - Taipei 101. Do výšky 508 metrù vás zde zhruba za pùl minuty vyveze nejrychlejší výtah svìta (aspoò myslím) – a¾ 600 metrù za minutu. Nikdy jsem to sice nemìøil, ale odhaduji, ¾e v klasickém èeském paneláku jedete z pøízemí do posledního patra mnohem déle. Na druhou stranu se vám pøi tom urèitì nestane, ¾e by vám díky rychlosti zalehlo v uších. Výhled z vrchu na noèní Taipei byl dechberoucí, ale stejnì jsem v duchu trochu vlastenecky konstatoval, ¾e prostì Ještìd je Ještìd (mé oblíbené místo).
A ještì struènìji. Taiwanské noèní trhy nejsou místem pro ochránce zvíøat. Z èásti, kde za hrozných podmínek prodávali domácí mazlíèky, se udìlalo mdlo i mì. Nìkterá štìòata v klecích mi ji¾ dokonce pøipadala mrtvá.
Vøele doporuèuji taiwanskou zmrzlinu - nadrobno nasekaný led s ovocem dle vlastního výbìru. Já jsem okusil kombinaci jahod, manga a banánu. Sice to takto mo¾ná nezní a¾ tak pøita¾livì, ale od té doby se na tuto specialitu ptám kudy chodím. Kdy¾ pou¾iji formulaci jedné své kamarádky, jedná se doslova a do písmene o "orgasmus chutí".
A do tøetice: v metru na nástupištích existují tzv. èekací pruhy (waiting lines). To znamená, ¾e pøi èekání se nemù¾ete postavit, kde se vám zlíbí, ale mìli byste se poslušnì zaøadit do pøíslušného pruhu a tam vyèkat pøíjezdu soupravy. Kupodivu to funguje. Dále je ve stanicích pod hrozbou pomìrnì vysoké pokuty zakázáno jíst a pít. Kupodivu to neporušují.
A to je vše! Vyèerpáni? Já tedy urèitì.
Bøetislav Stromko
POPIS FOTEK:
foto1 – noèní Taipei 101 – nejvyšší budova svìta
foto2 – já, táta s prababièkou Nikki a ¾ena, která se o ní stará
foto3 – socha Chiang Kai-sheka – bývalého prezidenta Taiwanu
foto4 – budova, je¾ se souèástí památníku Chiang Kai-sheka
foto5 – Nikki a její pøítel Stephan na vrcholu Taipei 101
zda se skútr dá pou¾ít jako crossová motorka, poslouchali "rolling stones" (sesuv kamenù) pøi zemìtøesení nad šest stupòù Richterovy škály a hlavnì si u¾ívali pohádkovì modrého oceánu, sluneèného poèasí, dobré nálady a všeho, co jihovýchodní pobøe¾í Taiwanu nabízí (více na http://taiwan.brdloush.net ), já se vydal na sever do hlavního mìsta této zemì - Taipeie. Nebudu zde podrobnì popisovat, co jsem provádìl ka¾dý z tìch sedmi dnù, jen¾ jsem tam strávil. Spíše se chci podìlit o to, co mì zaujalo, pøekvapilo a pøi tom všem vám rovnì¾ poskytnout malé okénko do ¾ivota obyèejných Taiwancù. 
pøekvapivì vitální a sympatickou ¾enou. A právì v ten moment se tatínek Nikki ukázal jako velký vtipálek a našeptal jí, ¾e jsem nový pøítel jeho prostøední dcery, Amy, a ¾e si ji hodlám v nejbli¾ší dobì vzít. Tento rozhovor probìhl samozøejmì v èínštinì, tudí¾ jsem mu se svou chatrnou znalostí pár základních frází nebyl ani pøi veškeré své upøímné snaze schopen porozumìt. Naèe¾ se milé prababièce okam¾itì rozzáøil oblièej, popadla mou ruku a jala se mi jí za neustálého dìkování tøást. Proè a zaè jsem v té chvíli samosebou netušil, ale ostatní se usmívali, já se k nim rovnì¾ trochu vydìšenì pøidal a navíc zaèal opakovat, ¾e opravdu nemá zaè. Ano, byl to pro mì mírnì trapný okam¾ik, ale za¾il jsem horší, jako tehdy kdy¾.... No radìji nic. Pøeci jen si chci uchovat alespoò špetku dùstojnosti. Mimochodem doufám, ¾e se tep mých rodièù ji¾ touto dobou alespoò trochu uklidnil..jpg)
kuchynì; Serena, nejmladší dcera, je¾ jsem bohu¾el nemìl pøes její studijní vytí¾ení mo¾nost blí¾e poznat; Amy, jednièka ve všem, na co sáhne - studentka úèetnictví na nejpresti¾nìjší univerzitì na Taiwanu, kapitánka tamìjšího volejbalového týmu a hlavnì strašnì milá a neustále usmìvavá holèina, se kterou je radost jen tak nìkam vyrazit; dále otec rodiny, jen¾ byl z mé pøítomnosti obzvláš» nadšený, ponìvad¾ alespoò na chvíli byla pøevaha jeho ¾eny a tøí dcer o nìco menší; a koneènì Nikki, nejstarší dcera, výborná studentka, která ji¾ brzo dosáhne na titul MBA a urèitì se z ní stane úspìšná mana¾erka, pøedtím však ještì skvìlá kamarádka, je¾ na podzim na 99% zavítá v rámci výmìnného programu na pìt mìsícù do Èech, a tím pádem bude mít mo¾nost poznat to dobré i špatné z naší zemì. A upøímnì doufám, ¾e toho dobrého bude mnohem a mnohem více. 
nové pøátele a mo¾ná i svou ¾ivotní lásku!" Oficiálnì se jedná o sbli¾ování studentù z rùzných oborù, avšak ji¾ pøedem si úèastníci vìtšinou vymìòují informace o vhodných partnerech a ti, co party organizují, si ji¾ s pøedstihem vybírají ty nejatraktivnìjší protìjšky. A vzhledem k tomu, ¾e Stephan, pøítel Nikki, zrovna jedno takové setkání poøádá, je mezi svými spolu¾áky velice oblíben.
Další vìc, která výraznou mìrou ovlivòuje ¾ivoty všech lidí na Taiwanu, je nábo¾enství. Jedná se o smìs buddhismu, taoismu a místních zvykù - ka¾dý region a mìsto má svého boha. Jen s Islámem jsem se prozatím nesetkal. Pro cizince je rovnì¾ velice matoucí, ¾e zde existuje zvláštní bùh snad pro všechny aspekty lidského ¾ivota. Máte pøed dùle¾itou zkouškou a bojíte se, ¾e neuspìjete, nebo si jen pro všechny pøípady chcete zajistit podporu shùry? Není nic jednoduššího ne¾ zajít za studijním bohem a poprosit ho o úspìch! I já jsem si to zkusil a nesmìle ho po¾ádal o podporu pøi státnicích, je¾ mì s nejvìtší pravdìpodobností èekají v záøí. Kdo ví, tøeba mi to pomù¾e k vysnìnému titulu in¾enýra. A jak takové modlení probíhá? Nejdøíve si zakoupíte a zapálíte vonné tyèinky, poté pøedstoupíte pøed oltáø daného boha, tøikrát se pokloníte a a¾ následnì zaèíná samotný obøad. Nejprve byste se mìli pøedstavit a øíci odkud pocházíte. Pak pøichází na øadu vaše ¾ádost, v jejím¾ závìru se opìt tøikrát ukloníte a vhodíte vonnou tyèinku do speciální nádoby, kde pozvolna dohoøí. Tím to však celé nekonèí. Jestli¾e se vám toti¾ vaše pøání splní, musíte se následnì do chrámu vrátit a bohu za jeho pøízeò podìkovat. Jen zatím nevím, jak budu toto po, jak doufám, úspìšném slo¾ení státní závìreèné zkoušky øešit. No co, kdy¾tak si udìlám další výlet na Taiwan.
dokonce breèela a upøímnì se tomu ani nedivím. Pokud poko¾ka následkem hrubého pøejí¾dìní kamenem jen zrudne a po chvíli se vrátí ke své pùvodní barvì, je vše v poøádku. Èas od èasu však zfialoví a to znaèí záva¾ný problém. Oèividnì to vše ale pøináší své výsledky - tetièka, která mívala problémy s chùzí, najednou bez vìtších obtí¾í praktikuje i jógu a provádí cviky, u nich¾ bych se já pøelomil vejpùl. Jinak léèba není samozøejmì zadarmo, strýèek si za ní nechává platit, všechny takto vydìlané peníze však následnì dává na charitu a pro sebe nechce nic!.jpg)
moje máma je ji¾ øadu let povoláním knihovnice, by mì vcelku zajímala její reakce na to, kdyby jí polovina èítárny(studovny) pochrupovala s oblièeji pøilepenými na desky stolù.