Na zøíceninu hradu Týøov vede ze Skryj (okres Rakovník) èervená znaèka po uzouèké cestì zaøíznuté do pøíkrého srázu pøímo nad øekou. Je to asi 2 km. Cesta byla letos nebo vloni opravena (v roce 2000 byla ještì v dost tristním stavu a loni jsem tam nebyl...), byla opatøena zábradlím, kde bylo tøeba i schodištì a øetìzy a nad øekou byla vybudována vyhlídková terasa. Pøímo pod hradem u¾ není nutné brodit èi skákat pøes Úpoøský potok; byl zde instalován døevìný most. Dnes u¾ cesta není tak nebezpeèná jako døív, ale pøesto bych nedoporuèoval se na ni pouštìt s malými dìtmi ani s jízdními koly. Také starší lidé zde mohou mít problémy.
Po návštìvì Týøova se mù¾ete buïto vrátit do Skryjí, nebo sejít dolù a podél Berounky dojít po neznaèené cestì a¾ k osadì Kouøimecká Rybárna, kde je mimo nìkolika jiných domù také legendární chalupa pana Proška, pøevozníka. K nìmu jezdila rodina pana Poppera, jak znìlo pravé jméno otce spisovatele Oty Pavla, na letní byt. Nìkdejší Otto Popper si po válce zmìnil jméno a stal se Otou Pavlem. Byl to pùvodnì novináø a sportovní komentátor. Rád rybaøil a tento kraj mìl velmi rád. Jemu jsou také vìnovány jeho nejkrásnìjší kní¾ky, Smrt krásných srncù a Jak jsem potkal ryby. I filmy Smrt krásných srncù a Zlatí úhoøi byly natoèeny právì zde. V bývalé Proškovì chalupì je pamìtní síò Oty Pavla, proto¾e O. P. k tomuto kraji neodmyslitelnì patøí
Hrad postavil nejspíše a¾ ke konci své vlády král Václav I. První zmínka se vá¾e k roku 1249, kdy zde Václav pøijal kralevice Pøemysla a pøedáky panské opozice. Hrad tedy musel být hotový èi alespoò témìø dokonèen. Nìkolik náznakù svìdèí spíše o druhé mo¾nosti. Pøedevším o tom svìdèí minimální zástavba horního hradu. V té dobì bylo obvyklé stavìt hrady ve tøech základních fázích. V první byly vybudovány pøedevším obranné stavby a základní obytné budovy, tak aby hrad byl schopen plnit svou základní funkci. Ve druhé fázi pøibyly další Obytné stavby a hospodáøské zázemí a ve tøetí byly dobudovány obytné budovy a vznikly také reprezentaèní a sakrální prostory. Hradní budovy odpovídají stavu po dokonèení druhé fáze, tøetí ji¾ zde nebyla realizována. To dokládá i zmínka z roku 1250, kdy je Týøov zmiòován v souvislosti s pasováním vladaøe Nedvìda. Vlastní akt se odbýval na blízkém Velízu, proto¾e Týøov nemìl svou kapli. Pøemysl a stavovští pøedáci byli na Týøovì zajati a uvìznìni. Snad právì proto (stejnì jako jiní panovníci) na Týøov zanevøel a svou pozornost vìnoval nedalekému Køivoklátu. Snad proto tedy na Týøovì ji¾ nedošlo k realizaci tøetí fáze.
V pøímém královském dr¾ení nezùstal Týøov pøíliš dlouho. V pramenech se vyskytoval pod obìma svými jmény, jak Týøov i Angerbach. Ji¾ na poèátku 13. století jej od Jan Lucemburský získal do zástavy Vilém Zajíc z Valdeka, který zde v letech 1315-16 vìznil Jindøicha z Lipé. Po svém návratu do Èech jej roku 1333 vykoupil markrabì Karel a v roce 1355 jej zaèlenil do svého návrhu zákoníku Majestas Carolina jako podmíneènì zcizitelný. Roku 1360 jej sice nakrátko zastavil bavorskému vévodovi Janovi, po roce jej však vykoupil. Od té doby se uvádí ji¾ jen pod svým èeským jménem.
Roku 1422 jej král Zikmund spolu s Køivoklátem zastavil svému pøívr¾enci Alši Holickému ze Šternberka jako úhradu za obdr¾ené pùjèky. Díky dokonalému obrannému systému vyvázl Týøov jako jeden z mála hradù z husitských bouøí bez pohromy. V roce 1429 je ji¾ týøovským pánem Habart z Adlaru, který s dalšími královskými pøívr¾enci pùsobil mnoho nepøíjemností pra¾ským mìstùm. Zakrátko se Týøov dostal opìt do rukou pánù ze Šternberka, od kterých jej krátce po roce 1450 vykoupila zpìt královská komora. Za Jiøího z Podìbrad se dostal hrad roku 1460 opìt do zástavy, tentokrát královského sekretáøe Jošta z Ensidle, který zde zalo¾il novou vìtev svého rodu Týøovských z Ensidle.
Témìø po celé 16. století se táhly slo¾ité spory o vykoupení Týøova ze zástavy a jeho následný odprodej do dìdièného vlastnictví. Bìhem té doby jeho dr¾itelé pøíliš neinvestovali do údr¾by, hrad zaèal nezadr¾itelnì chátrat a roku 1575 se poprvé uvádí jako pustý. Teprve v 80. letech došlo ke koneèné dohodì a panství odkoupil Jan starší z Lobkovic, který ji¾ zpustlý hrad ponechal svému osudu. Pøi zcelování køivoklátského panství jej Rudolf II. pøipojil ke Køivoklátu, s ním¾ sdílel další osudy.
Královský hrad Týøov mìl ve svých hradbách šest pravidelnì uspoøádaných vì¾í, které hradby znaènì zesilovaly. Takovéto hrady nazýváme kastely. Do hradu Týøova se vstupovalo v jeho dolní èásti branou s vì¾í a padacím mostem. Také vstup do horní èásti byl z bezpeènostních dùvodù po padacím mostì. V ní na nejchránìnìjším místì stála obytná ètyøhranná vì¾ zvaná donjon. Dnes bychom ji¾ hrad Týøov nenašli v té podobì jako døíve. Stejnì jako øada jiných nejstarších královských hradù le¾í v troskách. Ostatní ztratily svoji pùvodní podobu v pozdìjších pøestavbách.
V letech 1973 a 1976-84 zde byl provádìn archeologický výzkum, který vnesl mnoho svìtla do jeho poznání.