Cesta byla tentokrát pomìrnì nároèná, vzhledem k vrtošivosti letošní zimy. I kdy¾ u¾ jaro témìø klepalo na dveøe, pøesto, kdy¾ jsme projí¾dìli Brnem, byl právì vyhlášen kalamitní stav. Také Rakousko nebylo na poèasí moc vlídné. Ne¾ jsme se dostali na dálnici, museli jsme projí¾dìt vesnièkami, a tak v jednom místì, kde bylo hladko jsme dostali smyk a skonèili na protìjší stranì v pøíkopu. Naštìstí byl vysnì¾ený a tak se auto do nìj zapíchlo jako do snìhové peøiny. Obdivuji loajálnost rakouských øidièù. Všechna auta, která kolem v tu chvíli projí¾dìla zastavila a okam¾itì organizovala akci na pomoc. Lano jsme samozøejmì mìli, ale dovedete si pøedstavit auto nalo¾ené „a¾ na pùdu“, lano se nacházelo pod rezervou kola, obrovská fujavice, ¾e se málem nedalo udr¾et na nohou. Ale rakouští šikovní øidièi si poradili. Lano sehnali, a s pomocí deseti silných chlapù, kteøí také zatlaèili se auto dostalo opìt na svá ètyøi kola. Vypadalo to dramaticky, ale nic mu opravdu nebylo, ale i tak další cesta nebyla po této události pøíjemná, proto¾e nás èekalo ještì dalších 750 km. Jeliko¾ mìsteèko, do kterého jsme smìøovali, bylo ve výšce 2000 m n.m. závìr cesty nebudu radìji popisovat. Pohled na obrovské propasti pod námi mi opravdu nedìlal dobøe. Ale konec dobrý – všechno dobré. Dále u¾ nás èekaly jen samé pøíjemné okam¾iky, i kdy¾...
Skoro vše, co mù¾e uspokojit srdce zimního sportovce nejdete v pùvabném panoramatu Dolomit – oblasti Val Gardena. Prioritou jsou samozøejmì skvìlé podmínky pro ly¾ování. Bezvadné sjezdovky orámované jedineènou kulisou skal, nádhernì proslunìné svahy. Mimo jiné jsme jezdili i na sjezdovkách, kde také startuje závod Svìtového poháru. Vyzkoušeli jsme sjezd na nejdelším obøím slalomu v Dolomitech. Široké sjezdovky zvládnou urèitì i nezkušení sjezdaøi. A co teprve na carvingových ly¾ích – to je prostì paráda bez námahy. Bez námahy jedete samozøejmì dolù, ale i nahoru. A to doslova, abyste nemuseli udìlat ani krùèek k vleku, k tomu slou¾í pøibli¾ovací pásy – viz obrázek. Aby se èlovìk opravdu neunavoval, tak k projití turniketem vleku, slou¾í èipová karta, kterou máte v kapse a èip je tak silný, ¾e si vás v kapse bundy najde sám a otevøe vám zábranu. Díky dùmyslnému zasnì¾ovacímu systému a stálému poèasí zde vydr¾í sníh dlouho do jara. Letošní jaro pravda na sebe nechává èekat, tak¾e bylo docela mrazivé, ale zato sluneèné poèasí. Dokonce bì¾kaøi mìli ve výšce 2000 m ideální podmínky. Perfektnì vyplu¾ené bì¾ecké okruhy a dokonce není nic nenormálního vidìt tam procházet se turisty. I jejich cesty a cestièky byly vyplu¾eny a byla radost se dívat na babièky a dìdoušky, s ovázanými bundami kolem pasu, a podpírající se ly¾aøskými hùlkami pøi spokojené procházce perfektnì vyznaèenými cestami.
Dívali jsme se na nì z lanovek a v té chvíli jsem jim vùbec nezávidìla, ale stejnì jsem je chválila – to, co dìlali pro své tìlo bylo urèitì více ne¾ já na lanovce.
Naštìstí ve støedisku, kde jsme ly¾ovali nebyl rozšíøen moc snowboarding. Pøesto ale bylo vidìt mladé lidi jak z neuvìøitelných hrotù skal se pouštìjí na prknech odvá¾nì dolù. Samozøejmì pøes výslovné zákazy, které jsou všude vyznaèeny!
Kdo navštíví tato místa, ocení pøedevším nádherné panorama skal, mo¾nost vyu¾ití opravdu všech závodních tratí a dlouhé otevírací hodiny lanovek. Byly otevøeny a¾ do 17 hodin veèer, co¾ jsem nezaznamenala dosud v ¾ádném jiném støedisku. Musím podotknout, ¾e ani jednou jsme celý èas nevyu¾ili a ve ètyøi odpoledne u¾ jsme byli jízdou pøesyceni.
Rovnì¾ penziony se o vás starají opravdu perfektnì. My jsme bydleli v útulném penziónku „Garni Doris“ v malebném mìsteèku Castelrotto.
Mìsteèko se hem¾ilo turisty. Byli to hlavnì Nìmci a Rakušáci, co sem pøijeli kvùli lepšímu poèasí. Italské Tyroly mají daleko více slunce ne¾ rakouské, a právì v té dobì u nich vydatnì snì¾ilo a v ji¾ních Dolomitech svítilo sluníèko.
Oblast patøí k provincii Trentino-Alto Adige. Ji¾ní èást s mìstem Trentem je èistì italská, severní s Bolzanem a Bressanonem-Brixenem více rakouská. Pùvodnì patøila provincie Rakousku a císaøská rodina jezdila z Vídnì na zimu do Rivy na jezeøe Garda. Po první svìtové válce pøipadla celá provincie Itálii, ale rakouští Tyroláci se dlouho bouøili proti italské samosprávì. Teï je tu klid a zdá se, ¾e se obì národnosti smíøily, ale stejnì jsem mìla celou dobu pocit, ¾e jsem spíše v Rakousku.
Naše mìsteèko Castelrotto má historii sahající a¾ do øímských dob, kdy tu byla pevnost Kofel, o ní¾ støídavì bojovali Øímané a Slované. Øímané hrad zboøili a zboøeništi se øíkalo latinsky „Castellum ruptum“. Odtud Castelrotto, je¾ vzniklo v blízkosti.
Ráno jsme mìli první vyjí¾ïku na ly¾e. Jeli jsme do údolní stanice kabinkové lanovky Alpe di Siusi. Nahoru jsme jeli v kabince s nìmeckými turisty, a cítili jsme, ¾e nás tu moc rádi nevidí. Byli obleèeni do ko¾ichù ke kotníkùm, na nohou mìli tì¾ké boty. Na hlavì klobouèky se štìtkou a chovali se nafoukanì. Bylo vidìt, ¾e si jedou jen dýchnout horského zdravého vzduchu a rozhlédnout se z výšky po krajinì. Tuším, ¾e ly¾ovat asi neumìli.
Pak u¾ jsme se rozjeli po rozsáhlých a nekoneèných pláních Alpe di Siusi neboli „almu“, co¾ je horská pastvina. V létì se tu prý pasou krávy a suší seno, je¾ se skladuje v malých senících. Prý je tam moc krásnì a krávy prý jsou díky zvláštní høe svìtla a stínù opravdu fialové. Tak nevím – asi se tam pojedu v létì podívat.
V mìsteèku bylo rovnì¾ noèní ly¾ování, ale nezkusili jsme je. Po celodenním výletì u¾ to opravdu naše tìlo „nemuselo“.
Ubytování v mìsteèku vyhledává pøedevším majetnìjší klientela. Ne, ¾e bych mezi ni patøila, ale bylo mi øeèeno, ¾e ka¾dý by mìl minimálnì jednou vyzkoušet, co obnáší zimní ly¾ování v nejkrásnìjším støedisku Dolomit – ve Val Gardenì. Vyzkoušela jsem to a bylo to nádherné! K dispozici je také nepøeberné mno¾ství restaurací, horských hospùdek èi barù se sluneèními terasami a opalovacími køesílky.
Byli jsme tam s našimi vnuky a jako všechny neposedné dìti i oni nepreferují urolbované sjezdovky a carvingové oblouky. Adrenalin se jim zvedne teprve, kdy¾ musí sáhnout a¾ na dno svých sil. Pravým po¾itkem je pro nì jízda po strmých svazích a èernoèerných sjezdovkách. A proto¾e jsme je tam samotné mìli strach pustit, tak se tyto sjezdovky nevyhnuly ani nám. Ale musím se pøiznat, ¾e i já mám ráda rychlou a ostrou tra», kde je koncentrace strmých sjezdù a volných terénù. Val Gardena jich skýtá obrovské mno¾ství tak, ¾e jimi lze projí¾dìt dokola a pøitom nevynechat ani jednu sjezdovku. Sjeli jsme je opravdu všechny a musím øíct, ¾e uspokojí i nejnároènìjší ly¾aøe.
Dolomity versus èeské hory
Zatímco Italové nezdra¾ují ly¾aøské pobyty na horách popø. jen dle inflace, u nás se sna¾í z našich hor udìlat finanènì exkluzivní místo ke sportování. Proto se ka¾dý rok vydáváme radìji na cestu za ly¾ováním trochu vzdálenìjším. Na první pohled se sice zdá, ¾e ly¾ování v tuzemsku je levnìjší, ale není tomu tak. Naše ceny ji¾ jsou srovnatelné s rakouskými Alpami i Italskými Dolomity. Ceny ly¾aøských pobytù tam toti¾ klesly díky tzv. balíèkùm slu¾eb nebo pobytovým kartám. V obou pøípadech si klient kupuje slu¾by se slevami. Dále desítky lanovek a vlekù, skibusy, bazény, sportovní haly, komfortní ubytování a parkování zdarma. To vše bez dlouhých front na lanovky typických pro èeské hory. V Èechách dostane ly¾aø za své peníze pár krátkých pøeplnìných sjezdovek vìtšinou s kotvovými nebo talíøovými vleky a hodinová fronta v sezónì o víkendu je bì¾ná.
Další pøedností zahranièního ly¾ování jsou sjezdovky vyhlášené svou bezkonkurenèní délkou a výškou. Výhodou jsou permanentky spojující nìkolik ly¾aøských center. Sjezdovka tak mù¾e zaèínat nahoøe na ledovci, pak se zmìní na prašanem pokrytou pláò, proklièkujete mezi skálami a lesem a skonèíte u dìtského plácku. Navíc se lze zde docela slušnì domluvit anglicky. Slunce, sníh, divoká skalnatá krajina, dobré jídlo a pití - to je Itálie. Italové jsou na oplátku velmi pøíjemní a pohostinní.
Pùjèovny ly¾í a bazary s ly¾aøským zbo¾ím prosperují
Ani já jsem se jim letos nevyhnula. Tøetí den mi vypovìdìly slu¾bu ly¾aøské boty, které pravda ji¾ mìly nìjaký ten rok ly¾ování za sebou. Pomohla jsem jim v tom také trochu já, kdy s pøepeèlivostí mnì vlastní jsem je po pøíjezdu z ly¾ování umývala v horké vodì. Co¾ se jim urèitì po hodinách strávených v mrazivém prostøedí nelíbilo, nevydr¾ely a praskly. Dostala jsem notnì vynadáno a na zbytek pobytu si musela jít boty vypùjèit. Samozøejmì to nebyl ¾ádný problém, proto¾e pùjèovna je v ka¾dé chatì, ka¾dém hotelu, na horní i dolní stanici kabinové lanovky, v mìsteèku, kde jsme bydleli na ka¾dém rohu! Pozoruhodné je, ¾e ve všech místech platí jednotný ceník! ®ádné tr¾ní hospodáøství èi exkluzivita místa. Tak¾e pùjèení bot na další tøi dny stálo 16 Euro, co¾ mi pøišlo docela pøijatelné.
Skoro bych øekla, ¾e se ani nevyplatí vozit sebou vlastní vybavení a u¾ se vùbec nedivím, ¾e turisté ze zámoøí to také nedìlají. Vše je v prvoøádné kvalitì a bot jsem se vùbec neštítila, i kdy¾ jsem nevìdìla, kdo je mìl pøede mnou na noze. Byly jako nové a nohy v nich jako v bavlnce.
Dokonce jsem se dovìdìla, ¾e se dá všechno pùjèovat i pøes internet pøímo na horách. Doma si na internetu vyberete místo, do kterého jedete a datum pobytu a vybavení si zareservujete. Bìhem chvilky získáte informace o tom, jaké ly¾e, snowboard popø. doplòky jsou v daném støedisku k dispozici a za kolik, a to vše, bez pracného a zdlouhavého obcházení pùjèoven. No jo, pokrok svìtem vládne.
Poslední den v Castelrottu jsme se ještì prošli mìsteèkem. Podívali jsme se po okolních kopcích, kromì trávy jsou tu svahy prý pokryté rhododendrony, co¾ musí být nádherná podívaná, kdy¾ kvetou. No však jsem øíkala, ¾e se tam musím jet v létì podívat!