Šlechtické deklarace z let 1938 a 1939 Ji¾ nìkolik let rodokmenová spoleènost Rodro z.s. hledá, shroma¾ïuje a pøipravuje ke zveøejnìní fakta pøipomínající akce èeské zemské šlechty v letech 1937 a 1938. Hlavním cílem tohoto sna¾ení je seznámit širokou veøejnost s doposud stále opomíjeným a málo diskutovaným tématem, jakým je role èeské zemské šlechty po vzniku samostatného státu a s jejími zásluhami pøi podpoøe èeské státnosti zejména ve 30 letech 20. století.
Poslanci Národního shromá¾dìní èeskoslovenského projednávali v prosinci 1918 první a druhé ètení zákona, kterým zrušili šlechtictví, øády a tituly, pouhých 37 minut. Èeský národ se tak prostøednictvím svých nezvolených zástupcù vzdal zaèátkem 20. století èásti svých historických tradic, kdy¾ právním zpùsobem zapøel svou vlastní aristokracii. Šlechticùm odepøel rodová privilegia, pozdìji i majetek, èest a nesporné zásluhy na budování èeské historie a státnosti. Postupnì je posílal do vìtšího a vìtšího politického a sociálního suterénu. Nedbal pøitom nebezpeèí, ¾e pøetr¾ením kontinuity vývoje šlechty v roli spolutvùrcù národních dìjin, dochází i k nenahraditelné ztrátì hodnot duchovních a mravních. Hodnot, jejich¾ nositelkou šlechta po staletí byla, hodnot, které i dnes v naší spoleènosti citelnì postrádáme. Pøesto šlechta ……text èlánku a na jeho konci pokraèování souèasností:
K poctì tehdejšího stateèného postoje šlechtických pøedstavitelù putuje po èeských zemích výstava pøipomínající v roce 2018 a 2019 ji¾ 80. výroèí výše zmínìných akcí èeské zemské šlechty. Hlavním artiklem výstavy, kterou spoleènost Rodro z.s. pøipravovala nìkolik let, jsou kromì textù deklarací, historie jejich vzniku a signování i nástìnné rodokmeny jednotlivých signatáøù. Pøibli¾ují historii jejich rodu, rodinné zázemí, sídla, jsou na nich uvedeni se svými nejbli¾šími pøedky a pøíbuznými a se všemi potomky. Pøedevším ti by mìli být na postoje svých otcù, dìdù a pradìdù nále¾itì hrdí a nenechat je upadnout v zapomnìní. Výstava byla dosud k vidìní napø. v Boskovicích, Blatné, Brnì-Líšni, Dobøíši, Rychnovì nad Knì¾nou, Lysicích, Kutné Hoøe, Zámrsku aj. V Praze na Pra¾ském hradì v Mladotovì domì pøi své vernisá¾i 7.9.2014.
V záøí 2018 k výroèí první deklarace uspoøádala spoleènost Rodro z.s. pod záštitou poslance Karla Schwarzenberga semináø v Poslanecké snìmovnì ÈR, kde o událostech hovoøili historici i mnozí z potomkù signatáøù. V souèasnosti je výstava ke shlédnutí na zámku Orlík, odkud pocházeli spoluautoøi textù deklarací Karel (*1911 † 1986) a František (*1913 † 1992) Schwarzenbergové. Syn staršího z nich, Karel kní¾e Schwarzenberg, pøipomíná šlechtická vystoupení následujícími slovy: “Byly to hvìzdné chvíle v jinak pro naši zemi velice smutné dobì. Za èeský národ se postavili reprezentanti starých rodin, kteøí mìli v povìdomí povinnosti, které jim ukládala pøíslušnost ke stavu èeskému a vzali tak na sebe povinnosti coby èeští stavové. Bylo to opravdu dùle¾ité, nebo» ve chvíli, kdy se hroutila republika a mnozí podléhali zoufalství, se naši otcové a dìdové postavili jednoznaènì za èeský národ. Toto prohlášení, které kdysi napsal mùj otec je, jak jste snad vyrozumìli, dodnes mým závazkem. Mìli bychom si všichni uvìdomit, ¾e v dnešní dobì, která je pro nás do jisté míry zklamáním, je potøeba zabojovat, i kdy¾ tøeba v jiné formì.“
Od záøí roku 2017 je stejná výstava umístìna jako stálá na zámku v Mìlníce, který vlastní Jiøí princ Lobkowicz, vnuk jednoho ze signatáøù všech tøí deklarací, Jana kní¾ete Lobkowicze (*1885 † 1952). Zde je výstava obohacená o vývody jednotlivých signatáøù ke Karlu IV. resp. prvnímu historicky dolo¾enému èeskému kní¾ete Boøivoji I. Pøemyslovci a jeho man¾elce sv. Ludmile, které byl Mìlník pravdìpodobným rodištìm a na její¾ 1100. výroèí v roce 2021 se pøipravujeme.
Jan Drocár, autor projektu
První šlechtická deklarace ze 17. 9. 1938
Prohlášení èlenù starých èeských rodù k nedotknutelnosti území Èeského státu
Pøesto, ¾e se první republika ke své vlastní aristokracii nezachovala dobøe, šlechta se ke své zemi zády neobrátila. Naopak, kdy¾ byla vlast v ohro¾ení reagovala èestnì a stateènì. Tøi deklarace, kterými rody èeské zemské šlechty reagovaly na hrozící nebezpeèí nìmeckého nacismu v letech 1938 a 1939, jsou toho výmluvným dokladem. „Prohlášení èlenù starých èeských rodù k nedotknutelnosti území Èeského státu“, které bylo v sobotu 17.9.1938 pøedneseno prezidentovi republiky Edvardu Benešovi, bylo deklarací první. Audience se na Pra¾ském hradì úèastnilo 12 zástupcù z jedenácti šlechtických rodù. Autorem deklarace byl orlický kní¾e Karel VI. Schwarzenberg a její text prezidentovi za pøítomné a jménem dalších pøedstavitelù starých rodù pøeèetl František hrabì Kinský z Kostelce nad Orlicí:
Pane presidente,
za tìchto dnù všechny stavy a tøídy našeho národa svornì projevují svou vùli, zabránit porušení starých hranic našeho státu. Proto i øada èlenù starých rodù naší vlasti nás povìøila, abychom se k Vám dostavili s podobným projevem. Vìrnost k èeskému státu, který naši pøedkové pomáhali budovati a po tisíc let udr¾eti, je pro nás povinností tak samozøejmou, ¾e jsme se rozmýšleli ji výslovnì zdùrazniti. Pova¾ujeme za svou povinnost, uchovati dìdictví svých otcù, Zemì Koruny èeské byly pohromadì po tolik vìkù a pøetrvaly spolu tolik bouøí, ¾e doufáme v pøejití i tìchto èasù nepokoje a násilí.
Naše pøání, aby staré hranice Èeské koruny zùstaly neporušeny, vychází zajisté také ze starosti o budoucnost našich potomkù i z pocitu odpovìdnosti za svobodu a blaho èeských Nìmcù. Naši pøedkové v¾dy usilovali o pøátelský pomìr obou národù v zemi usazených a tak i my tou¾íme po tom, aby i naši krajané nìmeckého jazyka mohli sdíleti s námi lásku k nedìlitelné vlasti. Dùvìøujeme, ¾e se tak mù¾e státi. Zejména doufáme, ¾e zásady køes»anské udr¾í v této zemi poøádek a vzdìlanost.
Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujiš»ujeme, ¾e jsme si vìdomi svých zdìdìných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich pøedkù a jeho¾ stará práva jsme v¾dy chtìli a i dnes chceme hájit.
17. záøí 1938
Signatáøi abecednì: 1. Karel Belcredi (*1893 Líšeò † 1972 Vídeò) – statek Líšeò
2. Weikhard Colloredo-Mannsfeld (*1914 Berlín † 1946 St. Lary) – Dobøíš
3. Rudolf Czernin (*1904 Dymokury † 1984 Vídeò) – Dymokury, Hlušice
4. Jindøich Dobrzenský (*1892 Potštejn † 1945 Potštejn) – Potštejn
5. František Kinský (*1879 Kostelec n. O. † 1975 Kostelec n. O. ) – Kostelec nad Orlicí
6. Zdenko Radslav Kinský (*1896 Chlumec n. C.† 1975 Øím) – Chlumec n. C., Kost, ®ïár n. S.
7. Zdenìk Kolowrat (*1881 Èerníkovice † 1941 Rychnov n. K.) – Rychnov nad Knì¾nou
8. Jan Lobkowicz (*1885 Praha † 1952 Wolfegg) – Drahenice, Mìlník
9. Charles Parish (*1899 ®amberk † 1976 Beamsville) – ®amberk
10. Karel Schwarzenberg (*1911 Orlík † 1986 Vídeò) – Orlík
11. Leopold Sternberg (*1896 Èastolovice † 1975 Kingstown) – Èastolovice, Zásmuky
12. Hugo Strachwitz (*1900 Zdounky † 1978 Vídeò) – Zdounky
* * *
Druhá šlechtická deklarace z 24. 1. 1939 Postoj èásti èeské šlechty v dobì nacistické okupace byl vyjádøen ji¾ v roce 1938 První šlechtickou deklarací nazvanou “Prohlášení èlenù starých rodù vzhledem k nedotknutelnosti území Èeského státu”, která byla 17. záøí 1938 pøednesena prezidentovi republiky Edvardu Benešovi.
Po abdikaci Edvarda Beneše a zvolení nového prezidenta Emila Háchy, se zástupci šlechty sešli s novým prezidentem, aby potvrdili to, co 17. záøí 1938 deklarovali prezidentu Benešovi. Audience probìhla 24. ledna 1939 a zúèastnilo se jí 12 šlechticù zastupujících 10 rodù.
Krátký projev pøednesl František Kinský: “Právì pøed ètyømi mìsíci jsme jako èlenové starých èeských rodù tehdejší hlavì státu jasnì prohlásili, ¾e dáváme všechny své síly do slu¾eb vlasti.
Pøicházíme-li dnes poznovu do starobylého hradu èeských králù, abychom opìt vyslovili svou vùli plniti všechny své povinnosti, èiníme tak i osobnì kvùli Vám. Víme dobøe, za jakých okolností jste se uvolil ujmouti se øízení našeho státu a cítíme, ¾e jestli nìco vás mù¾e posilovati pøi této práci, tedy mimo víru v Bo¾skou Prozøetelnost, je to dùvìra všeho národa.
Proto nepokládali jsme za nadbyteèné pøijíti dnes k Vám a ujistiti Vás tìmito vìcmi: Dùvìøujeme Vám. Doufáme, ¾e jednota národa ve všech jeho slo¾kách bez rozdílu a bez rozporu Vám umo¾ní vésti stát dobøe a spravedlivì, pokud je to dnes lidským silám mo¾no.
Jsme hotovi, kdykoli by se toho potøeba ukázala, státu podle svých sil a schopností poslou¾iti.
To nám ukládá za povinnost úèast našich pøedkù na tisíciletých osudech tohoto státu.
Nemù¾eme se zøíci nadìje, ¾e naší vlasti jsou souzeny lepší dny, ale nech» stane se cokoli, pøidr¾íme se vìrnosti, kterou jsme zavázáni vlasti svých pøedkù.“
Prezident Emil Hácha pøijal delegaci 12 zástupcù šlechticù zastupujícich 10 rodù
Audience se zúèastnili tito pøedstavitelé šlechtických rodù: 1. Karel Belcredi (*1893 † 1972)
2. Rudolf Czernín (*1904 †1984)
3. Jindøich Dobrzenský (*1892 † 1945)
4. Jan Nepomuk Pálffy (*1872 † 1953)
5. Charles Parish (*1899 † 1976)
6. František Kinský (*1879 † 1975)
7. Z. R. Kinský (*1896 † 1975)
8. Jan Lobkowicz (*1885 † 1952)
9. Karel Schwarzenberg (*1911 † 1986)
10. Jiøí Douglas Sternberg (*1888 † 1965)
11. Leopold Sternberg (*1896 † 1975)
12. Hugo Strachwitz (*1900 † 1978)
* * *
Tøetí šlechtická deklarace ze záøí 1939
Potøeba èeské šlechty vyjádøit svùj postoj k nìmecké okupaci na zbývajícím území èeské republiky pokraèovala. Ve ètvrtek 7. záøí 1939 bylo na a schùzi výboru Národního souruèenství poprvé veøejnì prezentována tøetí deklarace: “Prohlášení èeské a moravské šlechty v záøí 1939”. Pøeètení projevu bylo pøijato výborem se všeobecným souhlasem a potleskem. Podpisy pod deklaraci byly získávány postupnì, proto¾e za okupace byl zákazu sdru¾ování obèanù ve vìtším poètu.
Tuto tøetí deklaraci podepsalo celkem 85 šlechticù z 33 rodù.
Prohlášení bylo napsáno formou dopisu a bylo zasláno prezidentu republiky Emilu Háchovi.
Slovutný pane presidente!
V poslední dobì bylo jednáno o postavení šlechty v èeském národì a objevily se v tomto ohledu rùzné nejasnosti. Pova¾ujeme proto za vhodné v tomto smìru podati nìkterá vysvìtlení.
Šlechta byla, jako všude, svou podstatou zøízením státním a jako¾to celistvé spoleèenství bývala ušetøena národnostních sporù. Její politické povinnosti bývaly urèovány slu¾bou Èeskému státu a králi. Jádro tohoto stavu v¾dy ovšem patøilo k èeskému národu netoliko kulturnì, nýbr¾ i krví a jazykem. Za ranných dob království, kdy celý venkov byl jazykovì èeský, prostøedí šlechty bylo rovnì¾ takové. Tato šlechta, pùvodem a jazykem èeská, tvoøila panující nebo politickou vrstvu Èeského státu pøed vznikem monarchie domu Rakouského i dlouho potom. Zanechala nám památku své kultury v èeských zpracováních rytíøských zpìvù, v knihách zemských práv v názvosloví vojenském, ve svých hradech a zámcích a ve vybudování institucí kulturních. Rody, které sdílely po staletí osudy èeského národa a neodcizily se nikdy svému kmeni, musí i dnes býti poèítány k národu, jeho¾ krev v jejich ¾ilách koluje.
Vedle této ryze domácí šlechty pøistìhovalo se prùbìhem dìjin a usadilo se na území èeského státu mnoho rodin pùvodu cizího, nikoli však pouze nìmeckého. Tyto rodiny, jim¾ pøíslušelo místo na snìmu, jeho¾ jednání se v Praze, Brnì a Olomouci úèastnily, a jím¾ pøíslušela i vrchnostenská moc, která je spojovala stálým správním stykem s lidem, splynuly v krajích èeského jazyka s národem tak, ¾e jejich rùzný pùvod nemù¾e nièeho zmìniti na jejich nepopíratelné pøíslušnosti k èeské národní pospolitosti.
Obdobnì nìkteøí, v nìmeckém prostøedí ¾ijící potomkové èeských rodin, honosících se ryze èeskými jmény a vzešlých z nejstarší krve èeské, hlásí se k národu nìmeckému, který je u vìdomí jejich nìmeckého smýšlení velmi ochotnì za své syny uznává a v jejich èeském pùvodu ¾ádné pøeká¾ky nevidí.
Jsme pøesvìdèeni, ¾e tak jako my pøiznáváme tìmto jedincùm právo hlásiti se k národu, uprostøed nìho¾ ¾ijí, který za svùj zvolili a který je za své pøíslušníky pøijímá, tak i se strany druhé nebude nikdo pøíslušníkùm šlechtických rodin, zde usedlých, upírati právo, aby se hlásili k èeskému národu, s ním¾ ¾ili jejich pøedkové po generace, sdílejíce práva i povinnosti, dobré i zlé, by» rodiny ty nebyly po meèi v¾dy pùvodu èeského.
Zdìdìná pøíslušnost k národní pospolitosti není tedy urèována okolnostmi dne, nýbr¾ jest zpùsobena skuteèností spoleèenství ¾ivota, politické, kulturní a hospodáøské spolupráce, jednotou dìjin, osudu a zodpovìdnosti za budoucí generace národa.
Národ èeský, jemu¾ slavnostním zpùsobem byla zaruèena Vùdcem národa nìmeckého a øíšským kancléøem jeho národní svébytnost, zajisté mù¾e pova¾ovati za své právo i svou povinnost tvrditi se vším dùrazem – kdyby o tom pochybnost vznikla – skuteènost, ¾e má èeskou šlechtu jako svou slo¾ku, je¾ od tìla národního se nikdy neoddìlila a nikdy svým pøièinìním oddìlena nebude.
Pøi posledním sèítání lidu v Nìmecké Øíši byla pøíslušnost k národnosti postavena na základ dobrovolného pøiznání. Pøíslušné správní pøedpisy vycházejí ze zásady, ¾e ka¾dý jest pøíslušníkem národa, s ním¾ se cítí intimnì spjat a k nìmu¾ se hlásí. Nepochybnì se budou nìmecké øíšské orgány øíditi touto zásadou i na zdejším území. V plné shodì s národem nìmeckým, který ¾ádá ode všech svých pøíslušníkù pøesné konání všech povinností vùèi národní pospolitosti, jsou dùvodnì i èeský lid a èeská šlechta pøesvìdèeni o své sounále¾itosti. Vycházejíce z pøesvìdèení o jednotì našeho národa ve všech slo¾kách a zejména o tom, ¾e potomci nìkdejších spolutvùrcù a nositelù èeské státnosti ještì mohou svému národu a své vlasti za všech pomìrù platnì poslou¾iti, chceme se v¾dy a za všech okolností hlásiti k èeskému národu.
V záøí 1939
SIGNATÁØI ABECEDNÌ: 1. René Baillet de Latour (*1878 † 1970)
2. Quido Battaglia (*1873 † 1962)
3. Jindøich Belcredi (*1902 † 1973)
4. Karel Belcredi (*1893 † 1972), podepsal 1. prohlášení a úèastnil se audience u prezidenta Háchy
5. Richard Belcredi (*1891 † 1956)
6. Michael Bubna-Litic (*1864 † 1949)
7. Mikuláš Bubna-Litic (*1897 † 1954)
8. Josef Colloredo-Mansfeld (*1910 † 1990)
9. Jeroným Colloredo-Mansfeld ml. (*1912 † 1998)
10. Jeroným Colloredo-Mansfeld st. (*1870 † 1942)
11. Weikhard Colloredo-Mansfeld (*1914 † 1946) – podepsal ji¾ 1. prohlášení
12. Edmund Czernin (*1907 † 1994)
13. František Josef Czernin (*1878 † 1963)
14. Humprecht Czernin (*1909 † 1944)
15. Jan Dìpold Czernin (*1915 † 1967)
16. Rudolf Czernin (*1904 † 1984), podepsal 1. prohlášení a úèastnil se pøedání 2. deklarace
17. Bedøich Daczický z Heslowa (*1913 † 1995)
18. Hugo Daczický z Heslowa (*1911 † 1989)
19. Mikuláš Daczický z Heslowa (*1909 † 1971)
20. Jan Dlauhoweský (*1909 † 1996)
21. Karel Dlauhoweský (*1876 † 1956)
22. Karel Dlauhoweský (*1910 † 1976)
23. František Dobrzenský (*1915 † 1978)
24. Jan Dobrzenský (*1870 † 1947)
25. Jan ml. Dobrzenský (*1911 † 1996)
26. Jindøich Dobrzenský (*1892 † 1945), podepsal 1.prohlášení a úèastnil se pøedání 2 . deklarace
27. Otakar Dobrzenský (*1871 † 1952
28. František Boøek-Dohalský (*1887 † 1951)
29. Jiøí Boøek-Dohalský (*1914 † 1990)
30. Bedøich Hildprandt (*1902 † 1981)
31. Jindøich Hildprandt (*1895 † 1968)
32. Karel Hildprandt (*1894 † 1975)
33. Robert Hildprandt (*1893 † 1974)
34. Josef Karel Hrubý z Gelenj (*1866 † 1943)
35. Gustav Kálnoky (*1892 † 1979)
36. Alfons Kinský (*1912 † 1998)
37. Bedøich Karel Kinský (*1911 † 1999)
38. František Kinský (*1879 † 1975), podepsal 1. prohlášení a úèastnil se pøedání 2. deklarace
39. František Antonín Kinský (*1915 † 1993)
40. Josef Kinský (*1913 † 2011)
41. Zdenko R. Kinský (*1896 † 1975), podepsal 1. prohlášení a úèastnil se pøedání 2. deklarace
42. Arthur Korff-Schmising-Kerssenbrock (*1914 † 1979),
43. Klement Korff-Schmising-Kerssenbrock st. (*1883 † 1960)
44. Klement Korff-Schmising-Kerssenbrock ml. (*1912 † 1989)
45. Egon Kolowrat-Krakovský (*1889 † 1971)
46. Hanuš Kolowrat-Krakovský (*1879 † 1955)
47. Zdenìk Kolowrat-Krakovský (*1881 † 1941) – podepsal ji¾ 1. prohlášení
48. Otomar Kolowrat-Krakovský (*1891 † 1966)
49. Bedøich František Lobkowicz (*1907 † 1954)
50. Jan Lobkowicz (*1885 † 1952) – podepsal 1. prohlášení a úèastnil se pøedání 2. deklarace
51. Jaroslav Lobkowicz (*1877 † 1953)
52. Jaroslav Lobkowicz ml. (*1910 † 1985)
53. Josef Lobkowicz (*1918 † 1946)
54. Moøic Lobkowicz (*1890 † 1944)
55. Alfons Karel Mensdorff-Pouilly (*1891 † 1973)
56. Emanuel Mensdorff-Pouilly (*1866 † 1948)
57. František Mensdorff-Pouilly (*1897 † 1991)
58. Jan Mladota (*1917 † 2001)
59. Ervin Nádherný (*1876 † 1944)
60. Ervin Nádherný (*1909 † 1985)
61. Oskar Nádherný (*1871 † 1952)
62. Alfons Paar (*1903 † 1979)
63. Jan Pálffy (*1872 † 1953) – úèastnil se pøedání 2. deklarace u prezidenta Háchy
64. Karel Pálffy (*1900 † 1979)
65. Charles Parish (*1899 † 1976), podepsal 1. prohlášení a úèastnil pøedání 2. deklarace
66. Theodor Podstatský-Thonsern (*1909 † 1984)
67. Bohuš Rieger (*1895 † 1976)
68. František Schlik (*1914 † 2005)
69. Jindøich M. Schlik (*1875 † 1957)
70. Jindøich Schlik (*1916 † 2004)
71. Ondøej Schlik (*1917 † 1942)
72. Zikmund Schlik (*1916 † 1988)
73. Ervin Schönborn (*1899 † 1984)
74. František Schönborn (*1899 † 1964)
75. Arnošt Schwarzenberg (*1892 † 1979)
76. František Schwarzenberg (*1913 † 1992)
77. Karel Schwarzenberg (*1911 † 1986), podepsal 1. prohlášení a úèastnil pøedání 2. deklarace
78. Alois Serényi (*1893 † 1957)
79. Jiøí Sternberg (*1888 † 1965) – úèastnil se pøedání 2. deklarace u prezidenta Háchy
80. Leopold Sternberg (*1896 † 1957), podepsal 1. prohlášení a úèastnil se pøedání 2. deklarace
81. Hugo Strachwitz (*1900 † 1978), podepsal 1. prohlášení a úèastnil se pøedání 2. deklarace
82. Arnošt Thun-Hohenstein (*1905 † 1985)
83. Maxmilián Wratislav (*1857 † 1940)
84. Max Wratislav (*1917 † 2002)
85. Josef Osvald Wratislav (*1883 † 1966) Podpisy signatáøù 3. deklarace
.jpg)
Pøesto, ¾e se první republika ke své vlastní aristokracii nezachovala dobøe, šlechta se ke své zemi zády neobrátila. Naopak, kdy¾ byla vlast v ohro¾ení reagovala èestnì a stateènì. Tøi deklarace, kterými rody èeské zemské šlechty reagovaly na hrozící nebezpeèí nìmeckého nacismu v letech 1938 a 1939, jsou toho výmluvným dokladem. „Prohlášení èlenù starých èeských rodù k nedotknutelnosti území Èeského státu“, které bylo v sobotu 17.9.1938 pøedneseno prezidentovi republiky Edvardu Benešovi, bylo deklarací první. Audience se na Pra¾ském hradì úèastnilo 12 zástupcù z jedenácti šlechtických rodù. Autorem deklarace byl orlický kní¾e Karel VI. Schwarzenberg a její text prezidentovi za pøítomné a jménem dalších pøedstavitelù starých rodù pøeèetl František hrabì Kinský z Kostelce nad Orlicí:
.jpg)
.jpg)