Taiwan, ostrov, kteøí portugalští moøeplavci pojmenovali v 16. století jako krásný (Ilha Formosa) - tak právì na nìj jsem se já pøed necelým mìsícem vydal. Spoleènì s dalšími Èechy (Tomášem, Martinou a Lenkou) tu hodláme pro¾ít ú¾asných dvacet týdnù, vyplnìných cestováním, poznáváním cizí kultury a i trochou toho povinného studia. Je toti¾ tøeba øíci, ¾e jsme se sem nedostali náhodou. Všichni ji¾ nìkolik let studujeme na Fakultì Informatiky a Managementu Univerzity Hradec Králové. A právì ta pøed nìkolika roky uzavøela smlouvu se tøemi univerzitami na Taiwanu o vzájemné spolupráci. Ptáte se, co to znamená? Ka¾dé záøí pøijede do Hradce osm studentù ze zemì, kde právì pobývám, a v únoru je tomu naopak. Nyní jsem tedy já ten š»astlivec, který mù¾e strávit letní semestr na jedné z místních škol. Má volba padla na National Dong Hwa University - vysokou školu nacházející se na východním pobøe¾í nedaleko mìsta Hualien. Nabízí toti¾ velké mno¾ství oborù vèetnì toho mého - informaèního managementu. Dále kampus, vybavení školy, podmínky pro ¾ivot - kdy¾ si odmyslíte zemìtøesení, jedovaté hady a zabijácké vèely - jsou vynikající. Navíc mì lákala i pøedstava, ¾e zde budeme jediní Evropané. A vskutku tomu tak je, tím pádem na ostatní pùsobíme jako svìtoznámé celebrity. Neustále se za námi ohlí¾ejí, pokukují, zdraví, v restauraci se nám èas od èasu pøijde nìkdo pøedstavit atd. . To však zatím ¾ádnému z Èechù vùbec nevadí. Musím toti¾ podotknout, ¾e všichni jsou tu a¾ neskuteènì milí a ochotní - od uèitelù, pøes studenty, a¾ po obyèejné lidi. A hlavnì díky našemu okolí jsme pro¾ili nezapomenutelný mìsíc. Nejde však bohu¾el popisovat vše, z tohoto dùvodu vybírám jen nìkolik zá¾itkù a pocitù, z nich¾ si snad udìláte alespoò hrubou pøedstavu, jak se tu vlastnì máme.
Zaènìme tøeba bydlením. To nám bylo zdarma zajištìno na kolejích v kampusu. Ka¾dý z nás tak sdílí pokoj s nìkolika místními studenty. V mém pøípadì jsem mìl velké štìstí, se spolubydlícími toti¾ navzájem vycházíme bez jakýchkoliv problémù. Jejich èínská jména však nedoká¾u vyslovit, nato¾ si je zapamatovat. Je to zhruba stejné, jako kdy¾ já oznámím, ¾e se jmenuji Bøetislav. To se nejdøíve v oèích Taiwancù objeví chvilkové zdìšení, následované krátkým smíchem, pokusem tento sled hlásek vyslovit, opìt smích, další pokus.... rezignace. Tak¾e pro tìch pìt mìsícù tady jsem prostì Brad, první spolubydlící Ray a druhý Coson. Zaènìme tøeba Cosonem - i toto jméno jsem si nejdøíve nemohl absolutnì ulo¾it do pamìti. Podaøilo se mi to a¾ tehdy, kdy¾ ho Ray omylem nazval Coconem. Vida, hned jsem mìl pro svùj zapomìtlivý mozek pomùcku. Ke Cosonovi ani nemám moc co povìdìt. Poøád studuje na nìjaké závìreèné zkoušky a pokud se neuèí, vìnuje se své pøítelkyni. To s Rayem jsme toho u¾ za¾ili více. Je to výborný, vìènì se usmívající kluèina. Sice mìl zpoèátku velké problémy komunikovat anglicky, ale postupnì se zlepšuje. První týden to vypadalo tak, ¾e jsme sedìli dva metry od sebe a psali si pøes MSN (chat; nìco jako ICQ). Pøipadalo mi to hodnì divné, na druhou stranu on takto mohl alespoò pou¾ívat slovník a otrkat se. Výsledkem je, ¾e jsme po pár dnech virtuální svìt opustili a komunikujeme ji¾ normálnì z oèí do oèí. Sice se stále èas od èasu odbìhne poradit se slovníkem, avšak poøád je to lepší ne¾ zdlouhavé »ukání do klávesnice. Jeho nejvìtším koníèkem bude pravdìpodobnì spánek. Do postele se èasto dostane a¾ kolem druhé v noci a obèas v ní zùstane a¾ do dvou, do tøí odpoledne. Ale asi to zde nebude zas tak neobvyklé, rovnì¾ nìkteøí spolubydlící Martiny prý trpí touto "spavou nemocí". I já si však sáhnu do svìdomí a pøiznám se, ¾e tøeba v pondìlí jsem byl a¾ do tøí odpoledne vzhùru jen dvì hodiny. Bìhem nich jsem stihl odeslat druhou várku pohledù, potkat Tomáše, najíst se, proèe¾ jsem následnì opìtovnì zalehl do peøin. Musel jsem konstatovat, ¾e to nejspíš bude naka¾livé. Jinak Ray nás ji¾ stihl i všechny pozvat na veèeøi. A byl to právì on, kdo nás provázel našimi prvními "krùèky" na skútru. A co dále? Vzhledem k mým necelým dvìma metrùm je mi postel dle oèekávání malá. Na jednom konci mi neustále polštáø padá do polièky, na tom druhém zas chlupaté nohy pøeèuhují odhadem patnáct èísel pøes. Dá se to však pøe¾ít, polohu skrèenec mám ji¾ úspìšnì natrénovanou.
Rovnì¾ se mnozí ptají na jídlo. To není špatné, ale takové jednotvárné - rý¾e, nudle, rý¾e, nudle, polévka s nudlemi, nudle, rý¾e, polévka s nudlemi a knedlíky, rý¾e, nudle a tak poøád dokola. Øekl bych, ¾e pokud mi nìkdo po mém pøíjezdu pøipraví nìco podobného, doèká se ode mne hodnì nevrlého pohledu a jednoho velice bolestivého manévru s hùlkami. Navíc mají Taiwanci a¾ neskuteèný talent na poka¾ení jídla i pití nadmìrným mno¾stvím cukru. To, co je u nás slané, je zde nasládlé a co sladké, to ještì mnohem, mnohem sladší. Navíc nás obèas doká¾í pøekvapit vskutku velice zajímavou kombinací chutí. Nedávno mì chytla mlsná, tak jsem zakoupil pøita¾livì vyhlí¾ející roládu. Doopravdy byla skvìlá, avšak mìla jeden háèek - to, co jsem pova¾oval za rozinky, byly "red beans" (èervené fazole), které mi k nadýchanému tìstu a vanilkovému krému vskutku nesedìly.
Co ještì zmínit? Volné chvíle tu èasto vyplòujeme sportem. Zakoupili jsme permanentky do bazénu a jsme jeho èastými návštìvníky. Zvláštì skvìle pak na nás vypadá kombinace modrých èepièek spoleènì s modrými ¾abkami - velice "sexy";-) Na druhou stranu tím naplòujeme heslo naší fakulty: "Modrá fakulta, správná volba." Já se tu vìnuji i bìhání - pobíhající èlovìk po kampusu se tady zas tak èasto nevidí, navíc pobíhající bìloch, z toho jsou obèas hodnì zmatení a neustále po mì pokukují. Však oni si brzo zvyknou a pak po mì neštìkne ani pes. Za ètrnáct dnù mì rovnì¾ èeká hromadný závod - 5.6 km po kampusu. Nevím proè, u¾ od pár lidí jsem slyšel, ¾e se ode mì oèekává umístìní na pøedních pøíèkách. Upøímnì pochybuji! Kdy¾ tady vidím, s jakou pílí se tu vìnují vybraným sportùm, urèitì se najde hodnì lidí, kterým budu jen dýchat na záda. Nebude však ani tak problém tuto vzdálenost ubìhnout, ta nejvìtší potí¾ nastane pøi vykopávání se z postele. Start je toti¾ vskutku v nekøes»anskou hodinu - v pùl sedmé ráno. V tu dobu normální èlovìk ještì cítí chu» zubní pasty a ne pot desítek pobíhajících tìl.
Co se týèe školy, zapsal jsem si ètyøi pøedmìty a z toho u dvou vlastnì vùbec není jisté, zda budou probíhat. U angliètiny je pøíèinou nedostatek studentù, u základù èínštiny zase nedostatek uèitelù. Tìmi dalšími jsou pak Business Environment a Independent Study (samostatné studium na vybrané téma). Prvnì jmenovaný pøedmìt je souèástí výuky MBA (kurz pro budoucí mana¾ery) a je to jeden z nejlepších kurzù, které jsem mìl mo¾nost za celé své studium absolvovat. Pøi Independent Study zase se svým poradcem probíráme rozdíly mezi èeskou, pota¾mo evropskou a asijskou kulturou, co¾ se mi velice hodí pro mou diplomovou práci.
Tak a to je konec mého prvního pøíspìvku, ve kterém jsem chtìl na pár øádcích nastínit, jak se mi ¾ije tisíce kilometrù od mé rodné vlasti. Kdo jste to doèetl a¾ sem, máte mùj obdiv. Tak¾e a» u¾ jste kdekoliv a kdykoliv, pøeji Vám hezký den a u¾ nyní se tìšte na další pokraèování!
Bøetislav Stromko
Fotografie si mù¾ete prohlédnout v galerii.
Pro více informací o Taiwanu, doporuèuji navštívit následující adresy:
Taiwan, ostrov, kteøí portugalští moøeplavci pojmenovali v 16. století jako krásný (Ilha Formosa) - tak právì na nìj jsem se já pøed necelým mìsícem vydal. Spoleènì s dalšími Èechy (Tomášem, Martinou a Lenkou) tu hodláme pro¾ít ú¾asných dvacet týdnù, vyplnìných cestováním, poznáváním cizí kultury a i trochou toho povinného studia. Je toti¾ tøeba øíci, ¾e jsme se sem nedostali náhodou. Všichni ji¾ nìkolik let studujeme na Fakultì Informatiky a Managementu Univerzity Hradec Králové. A právì ta pøed nìkolika roky uzavøela smlouvu se tøemi univerzitami na Taiwanu o vzájemné spolupráci. Ptáte se, co to znamená? Ka¾dé záøí pøijede do Hradce osm studentù ze zemì, kde právì pobývám, a v únoru je tomu naopak. Nyní jsem tedy já ten š»astlivec, který mù¾e strávit letní semestr na jedné z místních škol. Má volba padla na National Dong Hwa University - vysokou školu nacházející se na východním pobøe¾í nedaleko mìsta Hualien. Nabízí toti¾ velké mno¾ství oborù vèetnì toho mého - informaèního managementu. Dále kampus, vybavení školy, podmínky pro ¾ivot - kdy¾ si odmyslíte zemìtøesení, jedovaté hady a zabijácké vèely - jsou vynikající. Navíc 
mì lákala i pøedstava, ¾e zde budeme jediní Evropané. A vskutku tomu tak je, tím pádem na ostatní pùsobíme jako svìtoznámé celebrity. Neustále se za námi ohlí¾ejí, pokukují, zdraví, v restauraci se nám èas od èasu pøijde nìkdo pøedstavit atd. . To však zatím ¾ádnému z Èechù vùbec nevadí. Musím toti¾ podotknout, ¾e všichni jsou tu a¾ neskuteènì milí a ochotní - od uèitelù, pøes studenty, a¾ po obyèejné lidi. A hlavnì díky našemu okolí jsme pro¾ili nezapomenutelný mìsíc. Nejde však bohu¾el popisovat vše, z tohoto dùvodu vybírám jen nìkolik zá¾itkù a pocitù, z nich¾ si snad udìláte alespoò hrubou pøedstavu, jak se tu vlastnì máme. 
Zaènìme tøeba bydlením. To nám bylo zdarma zajištìno na kolejích v kampusu. Ka¾dý z nás tak sdílí pokoj s nìkolika místními studenty. V mém pøípadì jsem mìl velké štìstí, se spolubydlícími toti¾ navzájem vycházíme bez jakýchkoliv problémù. Jejich èínská jména však nedoká¾u vyslovit, nato¾ si je zapamatovat. Je to zhruba stejné, jako kdy¾ já oznámím, ¾e se jmenuji Bøetislav. To se nejdøíve v oèích Taiwancù objeví chvilkové zdìšení, následované krátkým smíchem, pokusem tento sled hlásek vyslovit, opìt smích, další pokus.... rezignace. Tak¾e pro tìch pìt mìsícù tady jsem prostì Brad, první spolubydlící Ray a druhý Coson. Zaènìme tøeba Cosonem - i toto jméno jsem si nejdøíve nemohl absolutnì ulo¾it do pamìti. Podaøilo se mi to a¾ tehdy, kdy¾ ho Ray
omylem nazval Coconem. Vida, hned jsem mìl pro svùj zapomìtlivý mozek pomùcku. Ke Cosonovi ani nemám moc co povìdìt. Poøád studuje na nìjaké závìreèné zkoušky a pokud se neuèí, vìnuje se své pøítelkyni. To s Rayem jsme toho u¾ za¾ili více. Je to výborný, vìènì se usmívající kluèina. Sice mìl zpoèátku velké problémy komunikovat anglicky, ale postupnì se zlepšuje. První týden to vypadalo tak, ¾e jsme sedìli dva metry od sebe a psali si pøes MSN (chat; nìco jako ICQ). Pøipadalo mi to hodnì divné, na druhou stranu on takto mohl alespoò pou¾ívat slovník a otrkat se. Výsledkem je, ¾e jsme po pár dnech virtuální svìt opustili a komunikujeme ji¾ normálnì z oèí do oèí. Sice se stále èas od èasu odbìhne poradit se slovníkem, avšak poøád je to lepší ne¾ zdlouhavé »ukání do klávesnice. Jeho nejvìtším koníèkem bude pravdìpodobnì spánek. Do postele 
se èasto dostane a¾ kolem druhé v noci a obèas v ní zùstane a¾ do dvou, do tøí odpoledne. Ale asi to zde nebude zas tak neobvyklé, rovnì¾ nìkteøí spolubydlící Martiny prý trpí touto "spavou nemocí". I já si však sáhnu do svìdomí a pøiznám se, ¾e tøeba v pondìlí jsem byl a¾ do tøí odpoledne vzhùru jen dvì hodiny. Bìhem nich jsem stihl odeslat druhou várku pohledù, potkat Tomáše, najíst se, proèe¾ jsem následnì opìtovnì zalehl do peøin. Musel jsem konstatovat, ¾e to nejspíš bude naka¾livé. Jinak Ray nás ji¾ stihl i všechny pozvat na veèeøi. A byl to právì on, kdo nás provázel našimi prvními "krùèky" na skútru. A co dále? Vzhledem k mým necelým dvìma metrùm je mi postel dle oèekávání malá. Na jednom konci mi neustále polštáø padá do polièky, na tom druhém zas chlupaté nohy pøeèuhují odhadem patnáct èísel pøes. Dá se to však pøe¾ít, polohu skrèenec mám ji¾ úspìšnì natrénovanou. 
rý¾e, nudle a tak poøád dokola. Øekl bych, ¾e pokud mi nìkdo po mém pøíjezdu pøipraví nìco podobného, doèká se ode mne hodnì nevrlého pohledu a jednoho velice bolestivého manévru s hùlkami. Navíc mají Taiwanci a¾ neskuteèný talent na poka¾ení jídla i pití nadmìrným mno¾stvím cukru. To, co je u nás slané, je zde nasládlé a co sladké, to ještì mnohem, mnohem sladší. Navíc nás obèas doká¾í pøekvapit vskutku velice zajímavou kombinací chutí. Nedávno mì chytla mlsná, tak jsem zakoupil pøita¾livì vyhlí¾ející roládu. Doopravdy byla skvìlá, avšak mìla jeden háèek - to, co jsem pova¾oval za rozinky, byly "red beans" (èervené fazole), které mi k nadýchanému tìstu a vanilkovému krému vskutku nesedìly. 
nás vypadá kombinace modrých èepièek spoleènì s modrými ¾abkami - velice "sexy";-) Na druhou stranu tím naplòujeme heslo naší fakulty: "Modrá fakulta, správná volba." Já se tu vìnuji i bìhání - pobíhající èlovìk po kampusu se tady zas tak èasto nevidí, navíc pobíhající bìloch, z toho jsou obèas hodnì zmatení a neustále po mì pokukují. Však oni si brzo zvyknou a pak po mì neštìkne ani pes. Za ètrnáct dnù mì rovnì¾ èeká hromadný závod - 5.6 km po kampusu. Nevím proè, u¾ od pár lidí jsem slyšel, ¾e se ode mì oèekává umístìní na pøedních pøíèkách. Upøímnì pochybuji! Kdy¾ tady vidím, s jakou pílí se tu vìnují vybraným sportùm, urèitì se najde hodnì lidí, kterým budu jen dýchat na záda. Nebude však ani tak problém tuto vzdálenost ubìhnout, ta nejvìtší potí¾ nastane pøi vykopávání se z postele. Start je toti¾ vskutku v nekøes»anskou hodinu - v pùl sedmé ráno. V tu dobu normální èlovìk ještì cítí chu» zubní pasty a ne pot desítek pobíhajících tìl.
základù èínštiny zase nedostatek uèitelù. Tìmi dalšími jsou pak Business Environment a Independent Study (samostatné studium na vybrané téma). Prvnì jmenovaný pøedmìt je souèástí výuky MBA (kurz pro budoucí mana¾ery) a je to jeden z nejlepších kurzù, které jsem mìl mo¾nost za celé své studium absolvovat. Pøi Independent Study zase se svým poradcem probíráme rozdíly mezi èeskou, pota¾mo evropskou a asijskou kulturou, co¾ se mi velice hodí pro mou diplomovou práci.