Pohodky ze sedmého patra Táòa Kubátová je spisovatelka na plný úvazek. Ve svých knihách øeší pøedevším problémové vztahy a dùle¾ité jsou pro ni dobré konce. Mezi ètenáøkami jsou Tániny romány oblíbené pøedevším pro vnitøní klid a optimismus, který z nich sálá. Prý si u jejích knih krásnì odpoèinou a pobaví se. Nìkolik prvních knih vyšlo v nakladatelství Petra, ale ji¾ pøed nìkolika lety si podobnì jako mnoho dalších èeských autorù Táòa Kubátová zalo¾ila vlastní nakladatelství. Chtìlo to jistì velké odhodlání, ale podaøilo se, nakladatelství funguje a nyní v edici Pohodky vychází nìkolik knih roènì. Táòa píše, proto¾e si ráda sní. Sama o sobì øíká, ¾e je permanentnì náchylná k únikùm z reality. I proto si upravila jeden známý citát do sobì sympatiètìjší podoby: „Chceš zùstat ve svých snech? Nenech se budit!“
Jste snílek, ale zároveò i realistka, jak se tyto èásti mezi sebou doplòují?
Naprosto skvìle. Mám pøepínaè, který po nìjakém èase v¾dy pøehodí výhybku z jedné do druhé. A tak zatím vycházelo, ¾e z reality odtr¾ená autorka dokázala dodat nakladatelce dost materiálu, aby mìla co vydávat. Jak to bude dál, se uvidí. Momentálnì autorka stávkuje, tak snad jí nakladatelka øádnì promluví do duše.
Co pøesnì vás vedlo k zalo¾ení vlastního nakladatelství?
Chu» vyrobit si kompletnì celou knihu sama. Lákalo mì zkusit si všechny profese, které se na vydávání knih podílejí. V navrhování obálek jsem praxi mìla – pøedchozí nakladatel na nìkolik mých knih pou¾il mùj návrh. Ale bylo tøeba se douèit vše potøebné technické, tedy sazbu textu i pøípravu obálky tak, aby mohly jít rovnou do tiskárny.
Co bylo nejt쾚í na zaèátku?
Odhodlat se. Mìla jsem dobré zamìstnání v dobré firmì s dobrým platem, proto bylo rozhodování, zda se naplno vìnovat tvùrèí a nakladatelské èinnosti, velice tì¾ké. A za druhé bylo o nervy vyøídit si veškeré potøebné papíry k ¾ivnosti. Permanentnì o nervy je hlídat si, jaká zase nová povinnost od úøadù se na ¾ivnostníky sesypala, abych nevìdomky neprošvihla nìkde nìjaký termín nebo nezapomnìla nìkam nìco nahlásit.
V èem spoèívají hlavní výhody a nevýhody vydávání knih ve vlastním nakladatelství?
Nejvìtší výhodou pro mne je mo¾nost beze zbytku ovlivnit podobu nové kní¾ky. Ta v mých oèích pøevá¾í nevýhody, aèkoli to jiní autoøi mohou vidìt jinak. Pøednì musíte mít dostateènou èástku na to, abyste mohli knihy vyrobit. Pøitom nemáte vùbec zaruèeno, ¾e se vám peníze vrátí. Dále máte na starosti administrativu s distributory a eventuálnì i s e-shopem. A veškerá propagace, vyjma té, k ní¾ se rozhodne distributor, je zcela na vaší fantazii a na rozhodnutí, jak velké prostøedky do ní chcete investovat. Moje zkušenost je ovšem taková, ¾e placené inzeráty moc nezabírají a nejlepší reklamou je stará dobrá šuškanda mezi spokojenými ètenáøi.
Kolik knih u¾ jste vydala a kolika autorùm jste vydání zprostøedkovala?
Celkem mám vydáno dvacet sedm knih. Z toho je 22 mých vlastních – 12 prvních vydání a 10 druhých. Dále jsem vydala nový pøeklad klasické romantické knihy Heleny Mniszkówny „Malomocná“ a knihu „Pøe¾ít svou smrt“ souèasné a ji¾ osvìdèené autorky Radky Zadinové. Knihy na klíè si u mì nechala vyrobit také Petra Nachtmanová, a to postupnì rovnou tøi tituly.
Co vás v tomto podnikání nejvíce zklamalo a naopak nejvíce pøekvapilo?
Kdy¾ jsem šla na „volnou nohu“, øíkala jsem si, jak se teï poøádnì obuju do propagace svých knih a jak se mi podaøí získat víc ètenáøek. Zklamáním tedy bylo, ¾e propagace (alespoò tedy ve finanènì dostupné formì) nefunguje, nebo skoro nefunguje. Pokud jde o pøekvapení, to nemilé spoèívalo ve zjištìní, jak velké procento si nechávají kni¾ní distributoøi za prodané knihy – pøesnou výši prozradit nesmím, ale pohybuje se kolem padesáti procent. Milým pøekvapením byla slušnost zákazníkù z mého e-shopu. Procento vrácených a nevyzvednutých knih je opravdu velmi malé. A tohle své tvrzení hned zaklepávám...
Která èást ve vydavatelském procesu vás nejvíc baví?
Kdy¾ mám psavé období, nejvíc mì baví psaní. Kdy¾ mám výtvarné období, nejvíc mì baví vymýšlet co mo¾ná nejhezèí kni¾ní obálku. A kdy¾ múzy spí, baví mì skládat písmenka sazby tak, aby výsledná kní¾ka vypadala co nejlépe... Tak nevím, jestli otázka nemìla spíše znít, co mì nejvíc nebaví. Na tu bych jednoduše odpovìdìla, ¾e tahání té èásti novì vydaných knih, která neputuje rovnou k distributorùm, do sedmého patra. (A to nemám naštìstí ještì vyzkoušeno, jaké to je, kdy¾ nejede výtah.)
Váš byt musí doslova pøetékat knihami. Nepadají ta písmenka z oken?
Nejen náš byt pøetéká knihami. Taky pùda u mé sestry a další „detašované“ sklady. A v bytì je momentálnì kromì hromady knih ještì také nìkolik obøích rolí bublinkové fólie pro e-shop. To jsem takhle jednou nakupovala obalový materiál na internetu a poøádnì si nepøeèetla, kolik metrù bublinek v jedné roli je. A koupila jsem jich rovnou šest...
Jezdíte na besedy? Jak udr¾ujete kontakt se ètenáøi?
Na besedy jsem jednu dobu jezdila dost intenzivnì. Momentálnì mám ale besedovací pauzu. Jednak proto, ¾e jsem mìla dojem, ¾e se z mého besedování stává rutina, kterou si ètenáøi rozhodnì nezaslou¾í, a také proto, ¾e na mé besedy obecnì chodilo málo lidí. K údivu knihovnic, které mì zvaly právì proto, ¾e mé knihy jsou stále rozpùjèené. Mì toti¾ dost èasto ètou spíše starší roèníky a tìm u¾ se po setmìní (besedy bývaly od podzimu do èasného jara) nechce z domu. Kontakt se ètenáøi tedy nyní udr¾uji výhradnì elektronický. Mám svùj web, vyskytuji se obèas i na facebooku a ráda odpovídám na ètenáøské e-maily.
Jak vnímáte mo¾nost vydávání e-knih? Je to jen odboèka, nebo cesta budoucnosti?
Dlouho jsem se e-knihám bránila. Mìla jsem obavu, ¾e jakmile vypustím do svìta e-knihu, nìkdo ji dá volnì ke sta¾ení na web a papírovou knihu (a nakonec ani dotyènou e-knihu) si u¾ nikdo nekoupí. Teprve zkušenosti jiných mì pøesvìdèily, ¾e za prvé mezi lidmi je dost tìch poctivých, kteøí cizí díla nekradou, a za druhé ¾e skupiny ètenáøù papírových a elektronických knih se témìø nepøekrývají.
Odhadovat budoucnost je tì¾ké, ale øekla bych, ¾e elektronické knihy budou brzy pøeva¾ovat. Alespoò tedy takové, jejich¾ souèástí není vizuální stránka. Dìtským knihám s ilustracemi a obrazovým publikacím bude urèitì ještì hodnì dlouho vládnout klasika.
Jako ètenáøka mám e-knihy s beletrií ráda. Jsou skladné a navíc si mohu pøi ètení dle libosti zvìtšit èi zmenšit písmo.
Jaké máte zkušenosti s kni¾ními veletrhy?
Jako návštìvnice je mám ráda. S chutí obhlí¾ím na stáncích „konkurenci“ a ráda se nachomýtnu k besedì èi setkání se známou osobností. Z toho loòského mi nejvíce utkvìla beseda se Sandrou Brownovou. Je to velmi noblesní dáma, v besedování zjevnì zbìhlá, ale pøesto umí k lidem pøistupovat s osobním zaujetím.
Jako autorka jsem byla pozvána do stánku distributora dvakrát. Byla to poka¾dé pøíjemná hodinka vyplnìná povídáním s tìmi, kteøí mé knihy znají, i tìmi, kdo se o nich chtìli nìco dozvìdìt.
Jako nakladatelka jsem pøíliš malá na to, abych mohla mít vlastní stánek.
Jaká vaše kniha byla zatím nejúspìšnìjší a proè myslíte, ¾e tomu tak je?
Pokud mìøíme úspìšnost poètem prodaných knih, na prvním místì se octne „Èas odpouštìní“. Ale proè, to vùbec netuším. Navíc se jedná o volné pokraèování „Pøevozníkù“, kterých se prodalo (jen¾e také tisklo) o trochu ménì. Mo¾ná hraje stì¾ejní roli obálka. Musí zaujmout ve zlomku vteøiny a teprve pak je šance, ¾e po knize zákazník sáhne a zaène se zajímat, co je uvnitø. Ovšem odhadnout, jaká obálka bude právì tím „hitem“ je zhola nemo¾né.
Která kniha je ètenáøkami nejoblíbenìjší, je rovnì¾ tì¾ké urèit. Co èlovìk, to názor. Snad ka¾dá z mých vydaných knih je u nìkoho favoritem. Tak alespoò usuzuji ze ètenáøských ohlasù.
Mo¾ná ètenáøe zaujalo emotivní odpouštìní. Tøeba lidé potøebují odpouštìt... Napadá vás, proè by to tak mohlo být?
Nevím, jestli potøebují odpouštìt, ale ka¾dopádnì spousta z nich potøebuje laskavý a nikoli hororový únik z reality, k èemu¾ se mé knihy snad docela dobøe hodí. Troufám si tvrdit, ¾e pozitivní emoce v mých knihách pøeva¾ují.
Podporuje vás v podnikání – kromì man¾ela - ještì nìkdo další? A jak?
Man¾elova podpora spoèívá v mnoha velkých i malých vìcech. Tou malou (ale pro nìj spíš velkou) je, ¾e se èasto musí o své krmivo postarat sám, proto¾e jsem zrovna v jiných dimenzích. Tou velkou je, ¾e ka¾dý rok od nìj dostanu ten vánoèní dárek, o který si pravidelnì øíkám: celý další rok doma. Bez jeho podpory bych si vùbec podnikat netroufla. Pøesto¾e nakladatelství mírnì vydìlává a o suché kùrce bych vy¾ila, je fajn, ¾e mi kryje záda.
Pochválit musím i kamarádku Hanku, která se ujala korektur mých knih za rozumnou, ba nìkdy i symbolickou cenu. Podporu mám také ve svých nìkolika dalších kamarádkách, které chválí a chválí a nìkdy mo¾ná i nekriticky. Tou správnou kritièkou je pro mì má sestra. Ta na mnì pro zmìnu nenechá nit suchou, co¾ mì sice v¾dycky nejprve naštve, ale pak jsem za kritiku vdìèná.
Na jaké tituly vašeho nakladatelství se nyní mù¾eme tìšit?
Ka¾dý rok tradiènì vydávám jednu svoji novou knihu a jedno druhé vydání. Znovu tedy vyjde „Známá neznámá“. Nový titul se trochu vymyká mé obvyklé tvorbì. Jmenuje se „Osud tanèil charleston“ a jeho dìj se odehrává mezi lety 1926 a 1945. Hrdinka i její kamarádka tedy logicky nebudou pro¾ívat jen své osudové lásky, ale také za¾ijí spoustu jiných situací, do nich¾ je ¾ivot zavede.
Letošní ¾havou novinkou, která je na trhu teprve krátce, jsou Sí»ovky, kniha o dvou kamarádkách, které si spolu dopisují po síti.
