Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ètení z Biblí kralické podle Ivana Olbrachta (4)
 
Zemì zaslíbená
 
První vydání šestidílné Kralické bible se událo v letech 1579 a¾ 1594, jak jsem pøipomnìla v první èásti. Ivan Olbracht pøi tvorbì Ètení z Biblí kralické vycházel z posledního vydání bratrského, je¾ se událo v roce 1613.
 
V roce 1913 vydal vlastním nákladem J.Otto v Praze svazky Bible kralické “k tøistaleté památce”. Na poèátku roku 2013 si tedy pøipomeòme ètyøistaleté výroèí tohoto vzácného literárnì historického poèinu. Bible kralická je stále ¾ivá a jako se k ní obracel Ivan Olbracht v èase neblahém pro èeský národ, v dobì nìmecké okupace, tak se s ním mù¾eme k tomuto klenotu vrátit i dnes, v dobì pøevrácených hodnot a obecné neúcty k èeskému jazyku.
 
Jozue. Po smrti Moj¾íšovì øekl Bùh Jozuovi: “Vstaò nyní a pøekroè Jordán, ty i všechen lid tvùj. Ka¾dé místo, po kterém šlapati budete, dal jsem vám, jak jsem mluvil k Moj¾íšovi. Jak jsem byl s Moj¾íšem, tak budu s tebou, a nenechám tì samotného, ani¾ tì opustím. Posilni¾ se a mìj se zmu¾ile!“
 
Tedy pøikázal Jozue, aby se lid pøichystal k pøejití øeky, nebo» se strojil dobýti Jericha, mìsta hrazeného a pevného, které na druhém bøehu chránilo pøístup do té zemì.

 
Dva izraelští zvìdové, za pomoci nevìstky z Jericha jménem Raab, zjistili, ¾e zajordánští obyvatelé se jich bojí. A tu se ètyøicet tisíc obrnìných izraelských bojovníkù hnulo k Jordánu a s nimi knì¾í, nesoucí archu úmluvy Hospodina s Moj¾íšem. Všechen lid se vydal za nimi.
 
První vstoupili do vod Jordánu knì¾í s archou úmluvy a všechna voda pøitékající se zastavila, voda odtékající odešla do moøe.
 
Knì¾í s archou úmluvy stáli uprosted øeky na suchu a pokud kolem nich pøecházely zástupy, nehýbali se… Uvnitø ní byly ulo¾eny desky s bo¾ími pøikázáními, zákony Moj¾íšovy a nádoba s chlebem manou.
 
Kdy¾ všichni pøešli Jordán, jeho vody opìt zaèaly proudit. A Hospodin pøikázal Jozuovi obcházeti po sedm dní hradby Jericha.
 
Obcházeli mìsto, napøed ozbrojenci, pak sedm knì¾í troubících v beraní rohy, potom byla nesena truhlice Hospodinova a za ní se bral ostatní lid. Kdy¾ obcházeli hradby dne sedmého…knì¾í zdlouha zatroubili a lid se dal do køiku náramného. A zboøila se zeï Jericha… A pohubili ostrostí meèe jako proklaté všechno, co bylo v mìstì, od mu¾e a¾ do ¾eny, od dítìte a¾ do starce, a a¾ do vola, dobytèete i osla.
 
Jozue spálil mìsto ohnìm, i všechno, co v nìm bylo, støíbro však a zlato a nádoby mìdìné i ¾elezné slo¾ili na poklad v domì Hospodinovì. A proklel Jericho, aby je u¾ nikdo nemohl postaviti a ¾ádné jiné na jeho místì.
 

Gedeón. Po smrti Jozuovì, který opanoval velkou èást zemì a rozdìlil ji dvanácti kmenùm, u¾íval Izrael po nìkolik pokolení v míru toho kraje. A bylo tehdy jako i v¾dy potom. Kdykoli byl Izrael poslušen svého Boha, ten jej chránil, ale kdy¾ se zaèal mísiti s národy, mezi nimi¾ ¾il, a uctívati bohy cizí, Hospodin jej opouštìl a vydával v ruce cizozemcù.
 
V dobì, kdy nemìli ještì králù a lid byl spravován soudci, dopustil Hospodin, aby byli po sedm let v moci Madiánských.
 
Kdy¾ pak velmi zesílila ruka madiánských a lid byl jimi velmi tísnìn, rozpomnìl se na Hospodina a volal k nìmu.

 
Hospodin lid izraelský vyslyšel, zvolil z nìho mu¾e jménem Gedeon a pøikázal mu, aby ze všech ozbrojencù vybral tøi sta nejstateènìjších. Ti pøepadli tábor Madiánských a vyvolali v nìm zmatení, v nìm¾ jeden proti druhému obrátil svùj meè.
 
Tehdy se v Gedeonovì táboøe rychle sešikovali bojovníci z pokolení Neftalímova, Aserova a Manasesova, vyrazili a honili Madiánské, bijíce je.
 
Tak sní¾eni byli Madiánští pøed syny izraelskými, ani¾ potom pozdvihli své hlavy. A byl pokoj v zemi ve dnech Gedeónových po ètyøicet let.
Mìl pak Gedeón sedmdesát synù, kteøí pošli z beder jeho, nebo» mìl ¾en mnoho. A kdy¾ zemøel v starosti dobré, pochován byl v hrobì otce svého Joasa.

 
Samson. Bùh urèil Moj¾íšovi takový øád pro mu¾e i ¾eny, kteøí, chtìjíce se celí oddati Hospodinu, èiní slib nazareù: zdr¾í se vína i nápoje opojného, nebudou píti octa vinného a octa z nápoje opojného, nebudou jísti hroznù zelených ani suchých, ani ¾ádné vìci pocházející z vinného kmene od zrnka a¾ do šupiny. Po všechny dny slibu nazarejství nedotkne se jejich hlavy bøitva, dokavad se nevyplní dny, po nì¾ se oddali Hospodinu. Svatí budou a nechají rùsti vlasy své.
 

Stalo se, ¾e Izraelští opìt zapomnìli na Hospodina a upadli do rukou Filištínských. V té dobì ¾il v Zaraze mu¾ jménem Manuel, jeho¾ ¾ena porodila syna a nazvala ho jménem Samson.
 
Dítì rostlo a Bùh mu ¾ehnal, nebo» si ho vybral, aby bil Filištínské, jakmile dospìje. K tomu byl tento Samson obdaøen obrovskou silou. Hospodin ho navedl, aby si oblíbil filištínskou dívku a vzal si ji za ¾enu, aby skrze ni došlo ke sváru mezi Samsonem a Filištínskými. A skuteènì, otec té dívky dal ji pøesto za ¾enu jinému. Ve vzájemných bojích dívka i její otec zahynuli, stejnì jako mno¾ství Filištínských. Nakonec Samson s jedinou zbraní, oslièí èelistí, pobil Filištínských tisíc.
 
Po tomto vítìzství byl Samson zvolen soudcem lidu a soudil Izraelské po dvacet let. Ale Filištínské bíti nepøestal… A zamiloval si ¾enu, její¾ jméno bylo Dalila. K té pøišla filištínská kní¾ata a øekla jí: “Oklamej ho a zvìï, v èem jest jeho tak veliká síla, abychom ho mohli pøemoci, svázati a zkrotit! Uèiníš-li tak, dáme ti ka¾dý z nás tisíc a sto lotù støíbra.”
 
Dalila z nìj to tajemství mámila tak dlouho, a¾ se jí jednou svìøil:  “Jsem nazarejský bo¾í ji¾ za ¾ivota matèina a mé hlavy se nikdy nedotkla bøitva. Kdybych byl oholen, odešla by ode mne má síla, zemdlel bych a byl bych jako jiný èlovìk.”
 
A tu Dalila uspala Samsona na svém klínì. Kdy¾ usnul, povolala holièe a dala oholiti sedm pramenù jeho vlasù.
 

Filištínští èekali v záloze, Samsona snadno pøemohli, svázali ho a oslepili ho.
 
Pak ho odvedli do Gázy a uvrhli do domu vìzòù.
 
Vlasy však Samsonovi znovu dorùstaly. Jednou ho nechali Filištínší vyvésti z vìzení, aby si z nìj mohli tropit posmìch; nechali ho hrát na harfu v chrámu.
 
Ten byl plný mu¾ù a ¾en, byla tam všechna kní¾ata filištínská, ano i na ploché støeše chrámu bylo lidu okolo tøí tisíc. Samson hrál a všichni se na nìho dívali…. A tu on objal oba prostøední sloupy, na nich¾ stál chrám, jeden rukou pravou, druhý levicí.
 

“Nech» umøe mùj ¾ivot s Filištínskými!”  zvolal.
 
Nalehl na sloupy mocnì a síla Hospodinova vstoupila zas do nìho a zøítil se dùm a padl na kní¾ata a na všechen lid, který byl v nìm. A bylo mrtvých, které pobil umíraje, více ne¾ tìch, které pobil, jsa ¾iv.
 

Rút. Za èasù soudcù se stalo, ¾e byl v zemi hlad a ¾e mu¾ jménem Elimelech se s man¾elkou a dvìma syny vystìhoval z Betléma Judova a bydlil pohostinnu v zemi moábské. Jeho ¾ena se nazývala Noémi, synové pak Mahalón a Chelión.
 
Elimelech však zemøel a synové pojali za man¾elky dcery moábské, jeden dívku jménem Rút, druhý Orfu. Ale kdy¾ uplynulo témìø deset let od otcova odchodu z Judska, zemøeli také oba synové Noémini.

 
Noémi ¾ila nìjaký èas se snachami, ale rozhodla se vrátit se do své domoviny. Svým nevìstám radila “Jdìte, navra»e se ka¾dá do domu své matky. Buï k vám Hospodin milosrdný, jako vy jste byly milosrdné k mým synùm i ke mnì.”
Políbila je a ony plakaly.
Chtìly jít s Noémi a po velkém pøemlouvání se ke své matce vrátila Orfu, kde¾to Rút pøece jen pokraèovala dál se svou tchyní.
 
Kdy¾ obì došly do Betléma, poèínali tam právì ¾nouti jeèmen. Rút šla a sbírala za ¾enci klasy na poli, které nále¾elo mu¾i jménem Bóz. A ten byl pøíbuzný Elimelechelùv, man¾ela Noémina. Øekl Rút: “Jest mi známo, co všechno jsi po smrti svého mu¾e èinila pro svou tchyni, ¾e jsi opustila otce, matku i zemi, ve které ses narodila, a šla jsi mezi lid, jeho¾ jsi pøedtím neznala. Odpla» ti za tvùj skutek Hospodin! A jeho mzda buï bohatá, ponìvad¾ jsi pøišla, abys pod jeho køídly doufala.”
 

Jest pak v Izraeli zákon, umøel-li by mu¾ nemaje syna, ¾e jest jeho bratr povinen vzíti si ¾enu mrtvého za man¾elku a nazvati prvorozeného, kterého by mu porodila, jménem bratrovým, aby jeho jméno nebylo z Izraele vyhlazeno.
 
Bóz jako nejbli¾ší pøíbuzný zemøelého Elimelecha a jeho zemøelých synù, povolal deset starších mìsta a pøed nimi a vším shromá¾dìným lidem prohlásil toto: “Jste dnes svìdky, ¾e se ujímám všeho, co bylo Elimelechovo, i všeho co bylo jeho synù. Beru si za man¾elku i Rút Moábskou, ¾enu Mahalónovu, abych vzbudil mrtvého v dìdictví jeho a aby nebylo zahlazeno jméno mrtvého zprostøedka bratøí jeho a z brány jeho mìsta. Jste dnes svìdkové toho.”
 
Tak se Rút stala jeho man¾elkou a Hospodin dal, ¾e poèala a porodila syna.
 
Noémi se stala dítìti pìstounkou, chlapec dostal jméno Obéd.
 
Obéd byl otcem Izaie Betlémského. Izai pak otcem Davida krále.
 
Ilustrace vybrala Olga Janíèková
 
Olga Janíèková
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 21.07.2016  09:14
 Datum
Jméno
Téma
 21.07.  09:14 kusan
 21.07.  08:32 LenkaP