Pulèínské skály
Sobota ráno, chci si pøispat, vzbudil mì telefon! Ahoj, co dnes dìláš? Den vypadá slibnì, vyrazíme nìkam?
Nikdy nejsem proti. Ale kam? Máš nìjaký plán? Mám, za 20 minut jede vlak!
Proboha, to nemù¾u stihnout, vytáhnuls mì z postele.
No dobrá, dobrá, podívám se na další. Oblíkej se, ozvu se!
Obvykle výlety plánujeme alespoò den pøedem.
Najdu si pak v klidu na netu všechny dostupné informace o cíli cesty, vytisknu mapku, jízdní øád, a jsem pøipravena na všechny eventuality. Tentokrát nebyl èas. Sotva jsem se oblékla, znovu telefon.
9.44... další vlak… Kup si lístek do Horní Lidèe. Kamarád nastupuje o zastávku dál. A neber zas hromadu jídla a pití, je to od vlaku procházkou jen 4 km, to stihneme tam i zpìt za svìtla.
Tys u¾ tam byl?
Ne, ale poptal jsem se kámošù. Vezmu tedy jen malou petku s èajem, a nìjaké peèivo.
Ve vlaku zjiš»uji, ¾e jeho informace jsou velmi kusé. Ani neví, kde vlastnì máme vystoupit.
No tak se poptáme domorodcù.
Tak se ptáme. 4:3 zvítìzilo Lideèko!
Vystoupíme tam tedy, nádra¾í stojí v polích a vypadá, ¾e je zcela opuštìno. Rozhlí¾íme se po turistických znaèkách, nikde nic. Jdeme tou jedinou cestou, která snad nìkam vede, koneènì potkáváme ¾iváèka.
Víte, já to tu moc neznám, ale asi jdete správnì, potkávám tu skupinky turistù, takových mladých. (To má být nará¾ka na náš vìk (?) øíkám si v duchu, co¾ my nejsme mladí? Pravda, nìco u¾ pamatujeme.)
Tam za tím viaduktem mizí v lese (!), dodala ještì ta dobrá víla. Za viaduktem vede cesta dolù a nahoru! Turistické znaèení veškeré ¾ádné. Po ,,zralé“ úvaze stoupáme nahoru a rozhlí¾íme se, jestli uvidíme nìjakou skálu. Ani kamínek! A nikde nikdo. Po hodinì cesty osamìlá usedlost. Kdy¾ procházíme kolem, rozštìká se hrùzu vzbuzující pes, a z domu vyjde hospodáø. Patrnì zvìdavý kdopak to zabloudil do liduprázdného kraje.
Jdeme prosím správnì na Pulèínské skály? Pulèínské skály? No, mìli jste jít dolù, pod tím viaduktem, ale nemusíte se vracet, vyjdìte a¾ na kopec, a tam se dejte do leva. Pøejdete kousek po høebenu a pak u¾ uvidíte rozcestník s turistickým znaèením. Nemù¾ete zabloudit!
Velmi pøecenil naše schopnosti! Cesta na ,,kopec“ se zdá být nekoneèná. Posedíme, pojíme peèivo. A vypijeme èaj. Co kdybychom to vzali zkratkou? navrhuji, ta cesta je zbyteènì klikatá. Souhlas.
Pøelezeme jen pár ohrad s pasoucíma se oveèkami, a jsme tam.“ Prvních pár ohrad pøelézáme hravì. Dr¾ mì, a» nespadnu! Nemù¾u, musím dr¾et ten plot ... zní odpovìï toho bídáka. (To po¾aluji vnouèatùm, umiòuji si lstivì.) Oveèky jako by si nás
nevšímaly. Jen v té poslední se po nás beran po oèku podíval, a sklopil hlavu. Ani jsme neèekali a¾ se rozbìhne. Pøeskoèila jsem, jako dobrá hospodyòka pro pírko! Tak a jsme na kopci. Kam¾e to teï? Doleva nebo doprava? Já u¾ nevím. Já taky ne, povzbuzuje mì kamarád. Chvilku jdeme kam nás oèi vedou.
Vylez na strom a koukni se, jestli neuvidíš nìjaké obydlí, dávám další potmìšilý návrh. Nemusím, podívej, tam vlají plínky! Bude tam i dùm. Byl, a v nìm rodinka. Jo, tak to jste si trošku zašli, odpovídají na náš dotaz. Pulèín je támhle. Ukazuje na skupinku domkù, odhadem 20km vzdušnou cestou. Mohli byste jít tady sešupem dolù, a pak strmì nahoru. Ale to by bylo asi moc nároèné, dodá, kdy¾ se na nás poøádnì podívá.. A odkud jste? Musime pak ještì na vlak, pøiznáváme. Snad nìjaký pojede, všechny kterými jsme plánovali odjezd, jsou u¾ pryè. Mladá paní se na nás soucitnì dívá. No do desíti MO®NÁ na nìjaké nádra¾í dojdete. Petøe, prosím Tì doveï je k tam té cestì. Petr se nad námi slitoval, ale urèitì bude tento týden sledovat bedlivì místní tisk. Èernou kroniku. Poøád tudy, a pak doprava, budou tam Bo¾í muka, a pak rozchodník. Doprava, to si musím zapamatovat! Ale radìji jsem si uvázala na pravou ruku mašlièku.
V kolik myslíš, ¾e zapadá sluníèko? Je nìco kolem 16 hodiny, a je zatím nádherný den. Babí léto!
Asi tak v sedm, myslím.
Potmì lesem nejdu, protestuji rezolutnì. Dívej se jestli tu není nìkde nìjaký seník.
Sláva, Bo¾í muka, se soškou Panny Marie. Pokleknu a nahlas se vroucnì modlím. Panno Marie, moc Tì prosím, dej a» dojdeme za svìtla na nádra¾í. Ani ty skály vidìt nemusím.Noc v èekárnì se mnì zdá pøijatelnìjší ne¾ noc v seníku. V øíjnu. Noci jsou u¾ chladné. Dál po cestì diskutujeme, jak dlouho se dá pøe¾ít bez tekutin. Máme u¾ jen hlteèek slivovice. O jedné mo¾nosti víme, ale? To fakt jen opravdu v pøípadì ohro¾ení ¾ivota. Neplýtváme odbíháním na malou stranu.
Po chvilce rozcestník. Nepotìšil nás! Vlak, bus 20km po zelené. Pulèínské skály 4km, po modré, cha, chá prý 25 minut! Nejedeme pøece na kole....Jdeme po modré. Cestou míjíme výstra¾né cedule:POZOR, MEDVÌDI. ®ádný problém. Zpíváme, urèitì se leknou. Po dvaceti minutách koneènì vidíme sem tam nìjaký bludný balvan.
To je celá ta sláva? Ale kdepak, øíkají protijdoucí turisti. Chytáme se stébla. Prosím vás, kudy k vlaku? Jdete správnì stále po modré, stále po modré, smìjí se. Bude to sice trochu s kopeèka, ale dovede vás to a¾ do Lideèka.
Ještì máme nadìji . Balvany houstnou, tomu u¾ by se dalo øíkat skály. Modrá vede chvilkama dolù, a zase nahoru. Uf, jsme nahoøe! Tuhne v nás krev.
JSME NAHOØE !!!
Máme nádherný výhled, nejménì 30 metrù dolù do údolí. Jen 30 metrù, a jsme tam. Co teï? Cesta zpátky nevede. Skupinka mladých, zdatných, nejspíš horolezcù, která se náhle odkudsi vynoøila, nás utìšuje.
Dá se to slézt. Ne pøímo tudy dolù, jdìte trochu šikmo, je to sice delší, ale vy máte èas, ne? Kdoví kolik ještì, øíkám si v duchu.
Jen pozor na to spadané listí, volají za námi, klou¾e to!
Panno Maria, modlím se v duchu, neopouštìj nás! Lezeme! Po ètyøech, opatrnì dolù, chytajíce se koøenù stromù, a všeho èeho se chytit dá. Na spadané listí pozor dáváme. Nebojíme se, u¾ je nám všechno nìjak jedno. Na nìkterých úsecích jsou do skály pøipevnìny øetìzy. Dík, neznámý zachránce! Dole se objímáme, smìjeme, a je nám do zpìvu.
Pøíštì zas nìco vymyslím, neboj, ujiš»uje mì ta dobrá duše po mém boku. Vidíme znaèku, dál po modré 4 km Lideèko, vlak. Stále je ještì svìtlo.
Já nechci do Lideèka, (s jídlem roste chu») já chci do civilizace! A víte, ¾e i to se podaøilo? Kolemjedoucí domorodec ve staré škodovce se nad námi ustrnul, jel do Horní Lidèe, tak nás tam hodil.
Panno Maria, díky, jsme za svìtla na nádra¾í. Vlak nám sice jede a¾ za 2 hodiny, ale je tu hospoda. Mají dokonce i teplé jídlo. A pivo!!! Tentokrát jsme vyvázli… Co bude pøíštì?
Marta Heraltová
Pozn. redakce: Další foto ze zajímavých míst si prohlédnìte v galerii.
