Domov pokojného stáøí
V posledních dnech roku 2013 skonèila v Praze 10 rekonstrukce Vršovického zámeèku neboli Rangherky.
Vznikl v 19. století jako továrna na hedvábí ve vlastnictví rodu Rangheri. Pùvodnì dvoupatrový objekt byl urèen pro chov bource morušového, na pøelomu 19. a 20. století prošel pøestavbou v novorenesanèním stylu, která pøipomíná zámeèek. Rodu Rangheri areál patøil do roku 1882, kdy ho koupila obec Vršovice.
Vršovický zámeèek nìkolikrát ve své historii zmìnil úèel. Byla zde škola, sídlo mnoha úøadù, napø. Národního výboru Prahy 10, který zde sídlil do roku 1974. V 80. letech dvacátého století byl Vršovický zámeèek opuštìný, veøejnosti byla pøístupná pouze obøadní síò.
Zámeèek je státem chránìnou kulturní památkou v majetku hlavního mìsta Prahy a spravuje ji mìstská èást Praha 10. Objekt byl neudr¾ován, konstrukce byly napadeny plísnìmi, zdivo se rozpadalo.
Foto pøed rekonstrukcí
Foto po rekonstrukci
Zámìrem MÈ Praha 10, po nepovedeném PPP projektu, byla rekonstrukce, vybudování „Domova pokojného stáøí“, svatebního sálu a dùstojných prostor pro kulturní akce, co¾ s sebou pøineslo té¾ rozšíøení objektu. Pøes pøísné po¾adavky a dohled Národního památkového ústavu na zachování stávajícího architektonického rázu se podaøilo cíl splnit. Z obdélníkového objektu vznikl pùdorys tvaru písmene „U“ a nabídl vznik dvorany s kvìty, zelení a mo¾nost posezení.
Na Zámeèku vím o ka¾dé cihle, mluví ke mnì ka¾dý starý detail, vnímám atmosféru objektu pøes své vnitøní zá¾itky z probìhlé rekonstrukce. Zvu vás a v krátkosti vás provedu rekonstruovaným zámeèkem, který vlastnì nikdy zámkem nebyl.
Prohlídka nebude standardní, pøála bych si, abyste i vy, alespoò prostøednictvím psaného slova, vnímali mlèenlivá svìdectví architektury a „tiché hlasy“ dávné minulosti.
Novým hlavním vchodem vcházíme do objektu, kde zaèíná i naše prohlídka. Recepce se nachází v novì dostavìném západním køídle. Je osvìtlena nástìnnými svítidly ve tvaru kvìtiny. Svìtla v recepci a svatebních prostorách, stejnì jako centrální køiš»álový lustr ve svatební síni, jsou vyrobena v Itálii. Pod námi byla 12 m hluboká jáma, z ní¾ se zajiš»ovala stabilita objektu, proto¾e celá stavba pomalu sjí¾dìla dolù na Moskevskou ulici.
Z recepce vcházíme do dlouhé propojovací chodby osvìtlené denním svìtlem ze stropní konstrukce. Po setmìní osvítí novì vzniklou dvoranu svìtla z chodby.
Pravou rukou se mù¾ete dotknout pùvodní obvodové zdi, vlevo vznikla nová monolitická podzemní stavba, která pomáhá staticky zajiš»ovat objekt a zároveò slou¾í jako technické zázemí pro provoz.
Výtahem se necháme vyvézt a¾ do podkroví. Zde vznikly podkrovní místnosti a servisní prostory (kuchyòky, místnosti pro rehabilitaci, trénování pamìti, dílny, apod.).
Zvláštností je prostranství pod vì¾ièkou zámeèku, volnì pøístupné pro obyvatele. Rekonstrukcí vznikl krásný prostor s výhledem na Vršovické námìstí, èást Vršovic. Bude se vyu¾ívat jako meditaèní prostor pro rozjímání, zamyšlení, povídání s panem faráøem…
Kdy¾ se podíváte do vì¾ièky, uvidíte sklenìnou podestu, krásná svícová svítidla. Je vidìt, ¾e si zde architekt pohrál s myšlenkou napodobení kostelního prostoru a svící. Napadá mì, zda umìní musí za ka¾dou cenu jen šokovat a provokovat, zda není lepší takovéhle umìní, které náhodného úèastníka pohladí po duši.
Sejdeme po schodišti do ni¾ších pater. V prvním a druhém patøe jsou pokoje pro klienty. Celý objekt má pokoje dvoulù¾kové a jeden tøílù¾kový. Ka¾dý pokojíèek je standardnì vybaven postelí, atypickou skøíní, která bude øešit potøebný úlo¾ný prostor i na výmìnu sezónních vìcí, dále stoleèkem s køesílky, televizí.
Sociální zaøízení, které se mù¾e pochlubit kvalitními materiály, pomocníky ve formì madel èi sedátek ve sprše, bezbariérovým prostorem, fénem apod., propojuje v¾dy dva pokoje. Intimitu pøi vyu¾ití koupelny zabezpeèují posuvné dveøe s elektrickým magnetem, který uzavøe a zajistí vstup do druhého pokoje. Koupelna, pokoje i celý objekt je vybaven pokrokovým systémem sestra x pacient. Signalizace je vizuální nad vchodovými dveømi a zvuková v sesternì. Lékaø bude dohlí¾et po celých 24 hodin.
Pøevá¾ná èást pokojù je situována na jih, do ulice Moskevská. Výhled do novì vzniklé dvorany a Heroldových sadù je z prostor pøipravených pro aktivity obyvatel a z propojovacích chodeb, kde ve støedu vznikl „ostrov“. Pravdìpodobnì jsem jediná, která takto pojmenovala prostory obývákového typu, pøipraveného pro klubové posezení, poslech hudby, èetbu, sledování televize. Tedy spoleèenské ostrovy pro komunikaci.
Jsme v nejni¾ším patøe, kde se sušily a skladovaly kokony. Dnes jsme tu oslnìni køiš»álovým lustrem a osvìtlením ve tvaru sluneèních paprskù. Oèi sklouznou na bílou leštìnou podlahu, skupinové sloupoví, ochoz lemující masivní dveøe, prostor øešený ve stylu Josipa Pleènika, slovinského architekta, modernisty a urbanisty, který svou prací ve 20. a 30. letech 20.století pro èeskoslovenskou prezidentskou kanceláø významnì pøispìl k souèasnému vzhledu Pra¾ského hradu.
Ano, jsme v obøadní síni, v prostoru, který se bude vyu¾ívat i pro vítání nových obèánkù, výstavy a koncerty. Mìstské èásti Praha 10 obdobný prostor velmi chybìl. Nejeden návštìvník tou¾í objekt po rekonstrukci vidìt hlavnì proto, ¾e právì zde øekl své „ano“.
Èím déle pozoruji okolní svìt, tím víc ve mnì narùstá pøesvìdèení, ¾e neexistuje ¾ádná hranice mezi „všední realitou“ a krajinou plnou snù. Jde jen o to, jak se doká¾eme dívat, jak doká¾eme vnímat to a¾ šílené dobrodru¾ství, které nazýváme práce a ¾ivot. Dùkazem toho je architekt, sedící nad nápadem oslavy díla mistra, projektant kreslící myšlenky, realizátor, investor a dozor, prostì pár nadšencù, kteøí se sjednotili, a nad rámec svých povinností vzdávají hold minulosti, osazují slunce, které spustí zlaté svìtlo právì na ty dva zamilované, nebo na malièké v kolíbce. Dovolte mi jim podìkovat.
Souèástí pøestavby zámeèku bylo také vybudování nových komunikací, sadové rekonstrukèní úpravy pøilehlého parku, umístìní altánu a pergoly. Altánek se stává novou dominantou a zahradní architekturou. Vìøme, ¾e bude plnì vyu¾ívaný svatebèany, hudebníky. V¾dy» proto byl postaven. Pohled zanedlouho podtrhnou a doplní sluneèní hodiny.
S rekonstrukcí zaèala Praha 10 v roce 2010. Bìhem pøestavby byly novì vybudovány vnitøní prostory, nový vzhled dostal park v okolí. Za stavbu mìstská èást zaplatila bez DPH 238 milionù korun.
A ještì trochu zamilovaný pohled - secesní Balšánkova spoøitelna v pozadí, poøád zachovalá stavba a Vršovický zámeèek, dominanta v novém hávu.
Konèíme naší prohlídku. Vìøím, ¾e odcházíte s pøíjemným pocitem.
Posouzení, zda se dílo povedlo, není na mnì. Mùj je jen pohled èlovìka, který u toho byl. Jak by øekla další osobnost Prahy 10, pan K. Èapek: „Kritizovat, to znamená usvìdèit autora, ¾e to nedìlá tak, jak bych to dìlal já, kdybych to umìl.“
Šárka Dole¾alová