Počasí a člověk

Dnes se trochu obšírněji podívejme, jak působí počasí, jakožto okamžitý stav atmosféry, na jednotlivého člověka. Hned zpočátku je třeba upozornit, že každý jedinec i každá jedinka reaguje na počasí trochu jinak. Je zajímavé, že počasí, tedy zejména jeho změny, mají větší vliv na ženy než na muže. Poněkud citlivější na vlivy počasí je asi 30% žen a jen asi 20% mužů. Většina zdravých lidí pak alespoň trochu a občas reaguje zejména na změnu teploty a vlhkosti, méně už na změny proudění a kupodivu nejméně na změny tlaku vzduchu. Ovšem většinou působí všechny tyto změny současně.

Člověk přitom vnímá teplotu různě nejen podle toho, jak je vzduch vlhký, ale také je rozdíl, zda fouká vítr či ne. Proto byl zaveden pojem "pocitová teplota", což je teplota, kterou má mít suchý vzduch za bezvětří, aby působil na lidský organizmus stejně jako vzduch při určité vlhkosti a určité rychlosti větru. Tuto poněkud krkolomnou definici je třeba vysvětlit trochu srozumitelněji.
Člověk lépe snáší vyšší teploty při nižší vlhkosti. Na př. teplotu 40°C pociťuje při 20% relativní vlhkosti „jen“ jako 30,4°C. Když bude vát vítr, pak bude okamžitý pocit tepla ještě přijatelnější. Teplotu 30°C při relativní vlhkosti 60% budeme pociťovat jako 26,8°C. Dá se říci, že pocitovou teplotu mezi 20° až 27°C většina lidí považuje za příjemnou. Je to ovšem ještě poněkud složitější, neboť na př. teplotu vody 30°C. můžeme považovat za chladnou, ale vzduch o téže teplotě určitě každý považuje za velmi teplý. Lidské tělo má sice teplotu asi 36°C a povrch kůže třeba jen kolem 33°C, ale i tak voda o teplotě 30°C se nám může zdát zejména v prvním momentu chladná.
Budete se možná divit, jaké extrémní teploty může člověk vydržet. Správně oblečený a chráněný člověk snáší teplotu prostředí od – 50° do +100°C! Kůže na povrchu těla je totiž výborným regulátorem tepla. I teplotu 100°C vydrží člověk v suchém vzduchu, ale jen necelých 30 min - proto pozor v sauně!

Teplotu 70°C vydrží asi 1 hodinu, na krátký okamžik pak prý snese teplotu až 160°C, ale nikomu to nedoporučujeme. Vlastní organismus našeho těla, tedy základní buňky tolerují však pouze výkyv teploty od –1°C do 45°C. Při teplotě pod bodem mrazu mohou být jednotlivé buňky poškozeny tvořícími se ledovými krystalky a při teplotě nad 45°C se začínají srážet buněčné bílkoviny. V tomto případě se narušuje krevní oběh i některá mozková centra. Teplotu pod – 50°C pak snese člověk pouze při bezvětří a v dokonalém polárním oděvu.

Jestliže při dlouhodobém ochlazení klesne teplota naší pokožky pod 27°C, dochází k bezvědomí a smrt nastává už při teplotě 21°C - ano - nad nulou! Smrt také nastává při teplotě organizmu asi 43°C!
Zde bychom měli připomenout i další zajímavost. Na velká vedra při dlouhotrvajících horkých vlnách pravděpodobně zahynulo z dlouhodobého hlediska v celé historii pravděpodobně více lidí než při všech dalších živelných pohromách.

Ještě si uveďme několik zajímavých údajů o lidském pocení. To závisí především na teplotě a vlhkosti vzduchu. Ve vlhkém vzduchu se člověk pochopitelně začíná potit mnohem dříve než ve vzduchu suchém. Na př. při relativní vlhkosti 20% dochází k pocení až při teplotě 38°C, ale při vlhkosti 60% se člověk začíná potit už při 25°C.

A jak na nás působí vítr? Za vedra působí mírný vítr příjemně, neboť ochlazuje kůži až o
3°C. Při mrazu je však takovýto vítr i nebezpečný. Na př. teplotu –3°C pociťujeme při rychlosti větru 3 m/s jako –6°C, při rychlosti 10 m/s už jako –20°C Teplotu –9°C při 7 m/s jako –23°C a jinak ještě přijatelnou teplotu při bezvětří - 15°C pociťujeme při rychlosti větru 7 m/s jako –31°C!
Ještě je zajímavé, že vítr o rychlosti 3 m/s zvyšuje při dýchání spotřebu kyslíku asi o 25%. Některé druhy místních větrů mají dokonce velmi negativní biologické účinky. Příkladem je známý fén. Je dokázáno, že tento teplý a suchý vítr vanoucí od jihozápadu vyvolává zejména na závětrné straně Alp u citlivějších lidí řadu příznaků, jimž se říká fénová nemoc. Fén ovlivňuje jak fyzické tak duševní funkce člověka. Vyvolává deprese a migrény, zhoršuje schopnost soustředění, ztěžuje dýchání, způsobuje únavu, nespavost, nechutenství, zvětšuje revmatické bolesti a zhoršuje i srdeční a cévní choroby. V době fénu přibývá i sebevražd, dopravních nehod a zvyšuje se i kriminalita. Je to tedy pěkný prevít, ten fén. Zajímavé je, že účinky fénu byly popsány jak ve volné přírodě, tak i v uzavřených místnostech. Fénová nemoc přitom vzniká až po 1 až 2 letech pobytu v dané oblasti.
I studený vítr mistrál ve Francii, který vane v údolí Rhóny průměrně ve 110 dnech v roce, přináší také nervové potíže a zejména zhoršení chorob cest dýchacích.

Ale dost strašení, vítr má i mnoho kladných vlastností. Jednou z nich je fakt, že je vlastně jediným prostředkem na rozrušení nepříjemných přízemních inverzí. Jedině pořádný vítr doslova vymete škodliviny jako oxid siřičitý a oxidy dusíku, prach a jiná svinstva, které musíme za bezvětří při inverzi dýchat.

V lékařské meteorologii se pak zavádí několik důležitých pojmů. Meteorosenzibilta je vnímavost organizmu na počasí. Lidé citliví na počasí tvoří dle některých lékařů 35 až 70% celkové populace. Meteorotropismus jsou pak fyziologické a patologické reakce na změny počasí.
Už jsme říkali, že počasí, a lépe řečeno zejména jeho různé rychlejší změny působí na každého jedince různě. Proto je třeba, aby lidé, kteří o sobě vědí, že jsou na počasové změny citlivější, sice sledovali různé biometeorologické předpovědi, ale podle své delší zkušenosti si například vytvořili jakousi vlastní stupnici zátěže! Na kardiaky nejvíce působí prudké změny tlaku vzduchu, zejména pak jeho pokles v kombinaci s rychlým oteplováním a zvyšováním vlhkosti, což se děje při přechodu výraznějších atmosférických front.

Zde je na místě ještě trochu podrobněji vysvětlit význam atmosférického ozónu. Už jsem se kdysi zmínil, že vzniká v atmosféře při elektrických výbojích a ve vyšších výškách fotochemickými reakcemi vyvolanými ultrafialovým zářením. Celkový obsah ozónu v ovzduší je sice velmi nepatrný, o tom už také pozorní čtenáři vědí, ale zbývá doplnit velmi důležitý „detail“. Ozón máme dvojí! Většina tohoto plynu (až kolem 90%) je soustředěna ve vrstvě zvané ozónosféra, která se nachází ve výškách od 10 do 50 km, s maximem mezi 20 až 25 km. Tento ozón je velice užitečný ba dokonce pro nás nezbytný, neboť chrání všechno živé na zemi před nebezpečným ultrafialovým zářením. V přízemní vrstvě je pak ozónu proměnlivé množství asi od 8% do 15%, ale čím je ho méně, tím lépe! Zde vniká také při fotochemických reakcích, tentokrát s různými zplodinami, zejména s výfukovými plyny automobilů, a tak se zejména ve velkoměstech vytvářejí známé nebezpečné smogové situace při nichž bolí hlava atd.

Naše zemská atmosféra tedy opět sice může za vše, ale zde jí vydatně „pomáháme“ i my, pánové tvorstva.

Vladimír Vondráček

***
Zobrazit všechny články autora