Rozmarnost letošního léta dìlala jistì nejen nám škrty pøes plány na výlety a na trávení spoleèného èasu s dìtmi, èi vnouèaty. Proto¾e jsme nechtìli smutnit za okny,vydali jsme se na výlet do Pardubic a zjistili jsme, ¾e na Labi pluje salonní parník Arnošt z Pardubic Pøišli jsme vèas a tak nás vzali na palubu. Vstupné se platí a¾ pøi opouštìní paluby spolu s konzumací,pokud loï neztroskotá. Je tam krásná restaurace, pestrý výbìr, na horní palubì pod støechou mù¾ete i za deštì pozorovat okolní bøehy, dìti holdují mezitím palaèinkám a zmrzlinì. Loï pluje i pøes zdymadlo, dìti zvìdavì sledují sílu vody a ti starší si opakují Archimedùv zákon. Plavba smìøuje a¾ pod Kunìtickou horu, tam se otáèí,co¾ je také zajímavý manévr. Asi jako kdy¾ se velkým autem otáèíte v úzké ulici. Po i proti proudu øeky obèas brázdí kajak, kanoe,osadníci chat podél bøehù mávají a my se dohadujeme, jak èasto je vyplaví zvednutá hladina a jak jsou asi pojištìni. Kdy¾ jsme dopluli, byli jsme pøíjemnì pøekvapeni, proto¾e èíšník seèetl útratu a kdy¾ pøipoèítával jízdné, brisknì pravil -senioøi samozøejmì mají slevu. Mùj partner lehce zrudl a ztuhl, zaplatil a pak na bøehu si posteskl, jak je to strašné, ¾e na nìm ka¾dý pozná, ¾e u¾ je senior. Holt se ještì tak necítí – ostatnì to my všichni, ¾e ?Ale prachy jsou prachy a tak to pøijal.
Kdy¾ jsme se namlsali na parníèky, museli jsme v Hradci Králové ozkoušet celou novou flotilu.
Kotví na Labi mezi dvìma mosty a v létì nabízí svezení hned 3 plavidly a ještì pùjèují malé pramièky,tak¾e si mù¾ete ovìøit vlastní svaly.
U¾ z dálky je u navigace vidìt velká, hotelová loï Èechie. Kdysi jí prý pøtáhli po Labi z Nìmecka a po zakotvení napevno slou¾ila jako ubytovací, restauraèní a taneèní oáza. Pak se mìnili majitelé, loï ztrácela povìst i glanc, stala se pøedmìtem mnoha podivných finanèních transakcí a dnes stojí opuštìná,oplesnivìlá,pomalu se naklánìjící.....Pøi nebezpeèí vzestupu hladiny vody dokonce mìsto muselo zajiš»ovat její pevné uchycení,aby se neutrhla a neohrozila mosty!
Vedle smutné Èechie je ale pøístavištì,nesoucí název Hradecká paroplavební spoleènost. Provozuje skuteèné parní lodì,pøipomínající lidský dùmysl 19.století a v naší zemi jsou v tomto provedení opravdovými unikáty. Mù¾ete se svézt na parníèku Hradec, Královna Eliška, nebo na pravé Pirátské plachetnici. Ka¾dé plavidlo je pro 12 osob. Slou¾í i jako názorná pomùcka pro dìti, které mohou na vlastní oèi vidìt práci parního stroje a za¾ít pocity cestujících, pro nì¾ byl tento zpùsob cestování pøed mnoha lety zcela bì¾ný. Loï Královna Eliška pokøtil sám hradecký sídelní biskup Mons.Duka a kardinál Mons.Meissner z Kolína nad Rýnem. !
Pøi vstupu na palubu parníèku Hradec jsem mìla rùzné pocity, s ka¾dým vstupujícím se loï kymácela, ponor také nebyl zrovna nejvìtší a lodník a kapitán pøikládali uhlí pod kotel, jako kdybychom mìli plout pøes moøe. Pak parník zahoukal a u¾ jsme funìli. Øeka protéká centrem krásného Hradce, nádhernì upravená nábøe¾í, spousta architektonických skvostù vùkol tøeba Muzeum je unikát,nebo elektrárna. Pod mostem se loï otáèí,zahouká a pluje se proti proudu,hezkou pøímìstskou krajinou. Ze bøehù nám mávají a volá se ahóój.
Dìti pochopitelnì vyzkoušeli i loï Královna Eliška a hlavnì tu pirátskou. Kapitán mìl správné obleèení, pásku pøes oko ,pùsobil dojmem starého moøského vlka. Dozvìdìli jsme se,¾e Hradecká paroplavební spoleènost vznikla v roce 1998. Jejími zakladateli jsou Jaroslav Kostkan a Zdenìk Balský, kteøí si pro svoji potìchu postavili parní èlun Hradec. Ten se stal novou turistickou atrakcí pro obyvatele i návštìvníky Hradce Králové.
Roku 1999 byla na Smetanovì nábøe¾í (znovu po 30ti letech) otevøena Pùjèovna malých plavidel a zaèal provoz parní lodi.
V roce 2001 zaèala spoleènost pracovat na nové parní lodi, která byla za pøispìní Magistrátu mìsta Hradce Králové a pøátel plavby spuštìna na vodu v èervenci r.2004. Jedná se o zadokolesový parník se strojním pohonem-jménem Královna Eliška. Tého¾ roku byla do provozu uvedena i Pirátská plachetnice, o kterou je zájem hlavnì mezi dìtmi.
Projí¾ïky lodí trvají cca 50 minut. Lodì vyplouvají z pøístavištì na Smetanovì nábøe¾í smìrem na Staré mìsto pod Bílou vì¾, proti proudu pak a¾ na Plácka ke Kamennému mostu. Je mo¾né si plavbu objednat k soukromým i spoleèenským akcím za danou hodinovou sazbu.
Zajímavá je informace,¾e spoleènost poøádá ji¾ tradiènì „Nábøe¾í paromilù“,co¾ je mezinárodní setkání milovníkù parních strojù,horkovzdušných motorù, parních kolotoèù a hasièských støíkaèek všeho druhu. Je k vidìní originální Škoda sentinel,(my pamìtníci dobøe známe,jak se ládoval) repliky parních vozù ,parní válec Mamut, parní kanoe, parní stroje ze skla., horkovzdušné motory, kolem všeho se pohybuje spousta mu¾ù a klukù a všechno se to na hladinì øeky pohybuje a na bøehu supí a píská a støíká.. Mohu to potvrdit, proto¾e èistì náhodou jsme to loni vidìli na vlastní oèi.. Je to krásná záliba, krásná a záslu¾ná a jistì nedocenìná èinnost. Pokud pojedete do Hradce, mù¾ete si v létì loï najmout a udìlat si rodinný výlet. My jsme byli nadšeni . Vyfotografovala jsem se prodavaèem „ palubních vstupenek“, ve kterém jsem poznala bývalého kolegu a pár fotografií lodièek Vám posílám.
Tak zase s vodáckým pozdravem Ahóój Vaše Eva Marková a poèetný zástup vnouèat.
Rozmarnost letošního léta dìlala jistì nejen nám škrty pøes plány na výlety a na trávení spoleèného èasu s dìtmi, èi vnouèaty. Proto¾e jsme nechtìli smutnit za okny,vydali jsme se na výlet do Pardubic a zjistili jsme, ¾e na Labi pluje salonní parník Arnošt z Pardubic Pøišli jsme vèas a tak nás vzali na palubu. Vstupné se platí a¾ pøi opouštìní paluby spolu s konzumací,pokud loï neztroskotá. Je tam krásná restaurace, pestrý výbìr, na horní palubì pod støechou mù¾ete i za deštì pozorovat okolní bøehy, dìti holdují mezitím palaèinkám a zmrzlinì. Loï pluje i pøes zdymadlo, dìti zvìdavì sledují sílu vody a ti starší si opakují Archimedùv zákon. Plavba smìøuje a¾ pod Kunìtickou horu, tam se otáèí,co¾ je také zajímavý manévr. Asi jako kdy¾ se velkým autem otáèíte v úzké ulici. Po i proti proudu øeky obèas brázdí kajak, kanoe,osadníci chat podél bøehù mávají a my se dohadujeme, jak èasto je vyplaví zvednutá hladina a jak jsou asi pojištìni. Kdy¾ jsme dopluli, byli jsme pøíjemnì pøekvapeni, proto¾e èíšník seèetl útratu a kdy¾ pøipoèítával jízdné, brisknì pravil -senioøi samozøejmì mají slevu. Mùj partner lehce zrudl a ztuhl, zaplatil a pak na bøehu si posteskl, jak je to strašné, ¾e na nìm ka¾dý pozná, ¾e u¾ je senior. Holt se ještì tak necítí – ostatnì to my všichni, ¾e ?Ale
prachy jsou prachy a tak to pøijal.
Pøi vstupu na palubu parníèku Hradec jsem mìla rùzné pocity, s ka¾dým vstupujícím se loï kymácela, ponor také nebyl zrovna nejvìtší a lodník a kapitán pøikládali uhlí pod kotel, jako kdybychom mìli plout pøes moøe. Pak parník zahoukal a u¾ jsme funìli. Øeka protéká centrem krásného Hradce, nádhernì upravená nábøe¾í, spousta architektonických skvostù vùkol tøeba Muzeum je unikát,nebo elektrárna. Pod mostem se loï otáèí,zahouká a pluje se proti proudu,hezkou pøímìstskou krajinou. Ze bøehù nám mávají a volá se ahóój.
o kterou je zájem hlavnì mezi dìtmi.