Co nám připravila atmosféra v historických datech (1)

Naše milá zemská atmosféra je fenomén, který nás dokáže velmi často pořádně překvapit, ať už příjemně či nepříjemně. A děje které se v ní odehrávají, tedy počasí, hraje a hrálo i v historii velmi často velmi významnou roli. Podívejme se tedy, co se dělo v našem ovzduší ve dnech důležitých a významných pro nás lidičky, kteří žijeme, žili jsme a budeme žít v České kotlině, Moravskoslezských úvalech, na vysočinách, na horách i v podhůří. Že přitom budu čerpat z nevysychajících pramenů pražského Klementina, a že v těch datech budou přímo hýřit osmičky, to snad ani nemusím zdůrazňovat. Pro jistotu ještě upozorňuji na přehršel čísel a pár odbornějších meteorologických termínů, takže zejména laici by se měli obrnit jistou trpělivostí. Určitě však ty údaje nebudou bez zajímavosti pro nikoho. Těch veledůležitých událostí bylo přemnoho, připomeňme si alespoň některé a začněme koncem středověku, obdobím husitských válek.

25. března v roce 1420 – tedy ještě bez osmičky v datu - došlo v jihočeské rovinaté a rybníkaté krajině k prvnímu velkému a významnému střetnutí husitských válek.
U Sudoměře, 11 km od Strakonic, došlo k bitvě mezi husity na jedné straně, a královským vojskem a strakonickými johanity na straně druhé. Husité zde podruhé úspěšně použili svůj vynález – vozovou hradbu, kterou vytvořili mezi rybníky Markovcem a Škaredým. Husitů bylo jen asi 400 a měli jen 12 vozů a jen 9 jízdních koní. Proti nim stálo 2000 jízdních těžkooděnců, kteří zahájili útok za soumraku. V úzkém pásu mezi dvěma rybníky nemohli těžkooděnci dost dobře manévrovat, naopak husité hrdinně bránili vozovou hradu. V řadách nepřítele nastal zmatek, zadní řady narazily na čelo svého šiku a pak „zaúřadovalo“ počasí a přírodní terén! Vytvořila se hustá mlha, v níž velitelé ztratili orientaci a pokusili se ustoupit přes rozbahněné dno vypuštěného rybníka Škaredý. Jak to dopadlo s přetěžkými rytíři, to nejen víme z dějepisu, ale snadno si to jistě dovedeme představit.

A nyní poskočme v čase o dvě stovky let, a kdo dával ve škole pozor jistě ví, že půjde o jedno z nejvýznamnějších „osmičkových“ dat naší historie. Bitva na Bílé hoře - 8. listopadu roku 1620.
V té době do pravidelných klementinských záznamů zbývalo ještě více než 130 roků a v našich zemích téměř zcela jistě nebyl ani jeden teploměr, neboť se počátkem 17. století teprve „rodil“ v Itálii. Evropa se sice právě nacházela téměř na vrcholu tzv. Malé doby ledové, ale počasí v den bitvy zřejmě nebylo nijak katastrofické, protože velitelům ve zprávách o bojích nestálo za řeč. A tak podle obvyklých dostupných dlouhodobých průměrů teploty pro konec první listopadové dekády můžeme pouze odhadovat, že teploty byly asi mírně podprůměrné – tedy ranní minimum asi slabě pod bodem mrazu a po poledni, kdy se laskavě s křížkem po funuse odhodlal navštívit bitevní pole „zimní král“ Fridrich Falcký, mohlo být tak do +5°C. Pokud náhodou padaly nějaké srážky, pak by se to dalo odhadnout zpočátku na déšť se sněhem a pak na déšť. Pokud je někdo těmito kusými informacemi zklamán, má na to plné právo.

Rok 1848. V tomto známém revolučním roce to vřelo po celé Evropě a tak tzv. Svatodušní bouře vypukly i v Praze. Dne 12. června se na Koňském trhu konala slavnostní svatodušní mše. Po jejím skončení se však shromážděný dav nerozešel, ale vydal se v průvodu po Příkopech na Staroměstské náměstí. V Celetné ulici byl tvrdě zastaven vojskem a pak lidé začali stavět na ulicích barikády. Už tehdy byli revoluční zejména studenti, ale po masivním dělostřeleckém bombardování města se Pražané dne 17. června velícímu generálu Windischgrätzovi vzdali. Jistě si leckdo vzpomene na Jiráskovu Filosofskou historii. A za jakého počasí se tehdy v Praze bojovalo? Bylo většinou pěkné a slunečné, už letní počasí. V prvních dvou dnech ranní minima 16° a 17°C., a denní maxima 27° a 26°C. Dne 14.6. bylo oblačno až zataženo a slabě pršelo, ráno 14°, odpoledne 19°C. Dne 15.6. už opět oblačno až polojasno, minimum 12°, maximum 20°C. V dalších dvou dnech se při jasné obloze výrazně oteplovalo, noc z 16. na 17. června byla dokonce tropická s minimální teplotou 20,7°C. a odpolední maxima vystupovala až na 28°C.

Abych neunavoval - to by prozatím stačilo a příště se podíváme na další velkou bitvu.

Vladimír Vondráček