Filemón a Baucis
Tenhle skoro selankový pøíbìh nemohu zùstat SeniorTipu dlu¾ný. Hezké a úhledné stáøí asi chce ka¾dý èlovìk.
Jako v køes»anských bájích chodíval Kristus po svìtì a zkoumal dobrotu lidí, i bùh Zeus, doprovázený kolegou Hermem,
vycházel obèas do svìta v ¾ebrácké kamizole, aby poznal kvalitu lidí. Jednou pøišli do bohatého a úrodného údolí, plného krásných pøíbytkù lidí zjevnì bohatých. Hermes obcházel dùm po domì, ale všude se setkal s nezájmem, lhostejností, nìkde i zjevnou nevùlí. Zeus ho na závìr poslal ještì do chudé chaloupky, která stála trochu stranou.
V chudé, ale èisté chaloupce je vlídnì pøijali dva milí staøeèkové, hospodyòka Baucis a její milý man¾el Filemón. Oba se sna¾ili pøipravit neznámým a chudým hostùm stejné pohodlí, jaké mìli sami, podìlili se s nimi o jídlo, prostì nabídli samozøejmì všechno, co mìli. Dokonce hostùm pøáli i za cenu vlastního uskromnìní. Ani netušili, jak tady platí: host do domu, bùh do domu.
Bohové se nechali poznat, pochválili oba staøeèky a vyvedli je na krásné místo nad údolí. A tak oba staøeèci vidìli, jak se ve chvilce údolí zaplnilo vodou a všichni ti pyšní a nehostinní obyvatelé se utopili. Nad jezerem ovšem vyrostl krásný chrám a útulný palác, který se stal domovem obou staøeèkù.
Na rozlouèenou se jich Zeus zeptal, jaké mají pøání, ¾e jim ka¾dé splní. Oba mìli stejnou prosbu. Nechtìjí se dívat do hrobu toho druhého, chtìli by oba umøít spolu, ve stejnou chvilku. Bohové jim slíbili, ¾e se tak stane a odešli.
Filemon a Baucis ¾ili ještì dlouho, vzornì se starali o chrám a u¾ívali si tiché nìhy podzimu ¾ivota. Jednou se ale naplnil i jejich èas. Filemón u¾asle sledoval, jak Baucis obrùstá listím a staøenka vidìla stejnou promìnu svého druha. On se promìnil v dub, ona v lípu. Chrám u¾ dávno zmizel, ale oba stromy stojí vedle sebe, a kdy¾ tøeba zafouká jarní vítr, dotýkají se listím. Staøeèek Filemón a staøenka Baucis, krásné symboly laskavého stáøí.