Michael Faraday, objevitel elektromagnetické indukce
Na Hod bo¾í roku 1821 rozlehl se z pøízemní laboratoøe budovy londýnské vìdecké Royal Institution výkøik: "Sáro, pojï honem dolù podívat se na ten tanec!" "Teï ne, spálila by se mi husa," snáší se odpovìï ze správcovského byteèku v podkroví. "K èertu s husou! Pojï a dívej se!" Novoman¾elka se tedy dívá a po tváøi jí teèou slzy. Ne snad radostí nad tím, ¾e vidí první magnetoelektrický motorek, nýbr¾ proto, ¾e pøed ní její jinak mírný a hluboce vìøící mu¾ poprvé zaklel (a jak se uká¾e i naposledy). Na usmíøenou jdou Faradayovi do divadla.
K veèeøi mají pøipálenou husu. Kdy¾ elektrický proud budí magnetismus, dumá knihvazaèský zbìh a fyzikální samouk nad motorkem, proè by nešlo naopak promìnit magnetismus v elektøinu? Ubìhne deset rokù, ne¾ se Múza Kalliopé slituje...
V srpnu 1831 Faraday sestrojil cosi jako transformátor. Ponìvad¾ jej napájel stejnosmìrným proudem z galvanické baterie (jiný zdroj stálého proudu tehdy nebyl znám), nic moc se nedìlo. Ale: Pøi zapnutí a vypnutí sebou ruèièka galvanometru v sekundárním obvodu (s cívkou navinutou na stejném prstenci) škubla, jako by dostala proudový impuls... Tedy nikoli samo magnetické pole, svitne Faradayovi, ale pouze jeho zmìna vytváøí (indukuje) ký¾ený proud! Tak pøišla na svìt elektromagnetická indukce, nejvýznamnìjší objev silnoproudé elektrotechniky všech dob. Kdy¾ pak koncem roku 1831 demonstroval Faraday svoje první dynamo, zeptal se ho jeden z prominentních hostù, Robert Peel (mimochodem taky vynálezce, by» v dost odlišné bran¾i: vymyslel a vytvoøil první policii v dnešním slova smyslu): "To všechno je sice hezké, ale k èemu to vlastnì bude?" Badatel odvìtil: "Nevím. Vím ale, ¾e na to vláda uvalí daò." Peelovu otázku zodpovìdìl nìmecký elektrotechnik Werner Siemens vynálezem univerzálnì pou¾itelného dynama s vlastním buzením, které umo¾nilo vyrábìt elektrický proud levnì a ve velkém. To se stalo symbolicky právì v roce 1867, kdy Michael Faraday po dlouhém ¾ivotì stráveném v píli, pokoøe a bázni bo¾í umírá.