Vltavan v Praze
je nejstarším existujícím profesním spolkem. Byl zalo¾en 11. èervna 1871 v pra¾ském Podskalí s názvem „Vzájemnì se podporující spolek plavcù, rybáøù a pobøe¾ných Vltavan“.
Obchod s døevem kvetl v Podskalí od nepamìti. V roce 1088 zavedl kní¾e první èeský král Vratislav II. clo zvané Výton a èást poplatkù z tohoto cla naøídil odvádìt jím zalo¾ené vyšehradské kapitule. Toto naøízení se v dalších dobách mìnilo, ale bylo to plavectví a døevný obchod, který pozdìji dal Podskalí zvláštní ráz i význam a uèinily z nìj velmoc, která po nìkolik století ovládala døevným trhem rodící se hlavní mìsto èeského království.
Ve druhé polovinì patnáctého století dochází k vytvoøení plaveckého cechu v Podskalí a starší tohoto cechu byli úøedníky práva poøíèního mající pravomoc soudit všechny rozepøe kolem plavecké èinnosti a døevného trhu. A¾ císaø Josef II. v roce 1783 prohlásil plavectví i døevný obchod za svobodné a tím došlo ke zrušení Cechu plavcù v Podskalí. Po prohrané válce s Pruskem došlo 15.listopadu 1867 k vydání nového shroma¾ïovacího a spolkového zákona, na jeho¾ základì byly postupnì zakládány Dìlnické besedy a svépomocné spolky.
V pøípravném výboru pro zalo¾ení Spolku Vltavan byli kromì vìtšiny obchodníkù s døívím, také redaktor èasopisu Dìlník Václav Petr, který mìl ji¾ zkušenosti ze zakládání podobných spolkù a jeden z nejvá¾enìjších obèanù mìsta Prahy té doby — primátor František Dittrich, který byl znám svým vøelým vztahem k øece Vltavì. Mezi zakládajícími èleny Vltavanu byli rovnì¾ i nìkteøí pokrokovì smýšlející zástupci èeské šlechty je¾ v oblasti plavby podnikala a to Adolf a Karel Schwarcenberkové a Jiøí Kristián Lobkowitz. K vlastnímu zalo¾ení spolku došlo 11. èervna 1871 pøi první valné hromadì v dnes ji¾ neexistující hospodì „U Hejdukù“.
O pùvodním ryze charitativním úèelu spolku jasnì mluví úvodní slova prvé spolkové pamìtní knihy slovy: „A tak, jako národ náš z døímoty se probudil, zabøesklo se i v srdcích synù našeho Podskalí, kteøí usilovnì pomýšleli na to aby Vltava promìnila se v otce Vltavana, který by nemocné syny podskalské neopouštìl, zemøelé k poslednímu lù¾ku doprovázel a zmrzaèené hojil, vetché oudy podporoval a tak od nouze pomáhal“.
Dobovou politickou atmosféru revoluèního roku 1871 potvrzuje návrh na dodnes pou¾ívaný kroj, který je dìdictvím po námoønících francouzského obchodního loïstva stejnì jako pùvodní oslovení obèane, pozdìji zmìnìné na bratøe. V dalších letech došlo k zalo¾ení bratrských vltavanských spolkù a to v roce 1897 v Davli, o rok pozdìji ve Štìchovicích a v roce 1902 v jihoèeském Purkarci.
Spolek se od zaèátku zúèastòoval mnoha celonárodních kulturních akcí. Zúèastnil se napøíklad oslavy stého výroèí narozenin J. Jungmanna a pohøbu Fr. Palackého, podporoval sbírky na Národní divadlo. Pøi rázných, dùstojných pochodech Vltavanu budí sympatie zvuk kapely a také heslo na našem praporu: „A» to v Èechách jak chce chodí, Podskalák, vlasti své se neodrodí nikterak“. Dlouhou dobu byl také ozdobou Pra¾ských primátorek, tradièního veslaøského závodu na Vltavì.
Citelný zásah do ¾ivota v Podskalí bylo jeho postupné boøení a s tím spojená výstavba vltavského nábøe¾í. Zachoval se pouze plavecký kostel „Nejsvìtìjší Trojice“ a budova bývalé celnice „Na Výtoni“, kde je muzejní expozice o starém Podskalí, voroplavbì a lodní dopravì na Vltavì. Zde má spolek také své zázemí.
„Staré Podskalí zmizelo — Vltavan ¾ije“ je jedno z èasto pou¾ívaných hesel. A proto kdy¾ došlo k zániku voroplavby po výstavbì vltavské kaskády, zejména vodních dìl Slapy a Orlík, spolek si dal za cíl uchovávat a sbírat památky na staré Podskalí a ¾ivot na Vltavì a zmìnil svoji èinnost na vlastivìdnou.
Mnoho èlenù spolku bylo zamìstnanci rozvíjející se nákladní a osobní paroplavby, kde byli zamìstnáni jako lodníci, strojníci a kapitáni. Proto, kdy¾ v roce 1952 byl spolek Vltavan tak jako všechny spolky mìl být zcela zrušen, zaèlenil se jako zájmový krou¾ek ROH k podniku Èeskoslovenská plavba labsko-oderská (ÈSPLO) a pozdìji pøešel k závodu Osobní lodní dopravy v rámci Dopravních podnikù hl. m. Prahy a dále pak k Pra¾ské paroplavbì. Po celou dobu si spolek udr¾el svoje historické zvyky.
V roce 1990 spolek obnovil v plném rozsahu svou èinnost, byly schváleny jeho stanovy a pokraèuje dál ve své kulturní a historicko vlastivìdné èinnosti. Patøí sem v prvé øadì ka¾doroèní poøádání plesu — v posledních letech v Národním domì na Smíchovì.
Další akcí, které vìnuje znaènou pozornost tisk a televize, je „Tryzna za utonulé na èeských øekách a tocích“. Pùvodnì s touto myšlenkou pøišel „Spolek plavèích mistrù a lázeòských“ a spolek Vltavan se této akce zúèastòoval. Kdy¾ ale došlo ke zrušení spolku, pøevzal Vltavan organizaci této tryzny a pokraèuje v ní dodnes. V prvních letech byla akce konána ve velkém stylu. Smuteènì vyzdobená loï jela a¾ do Štìchovic a obyvatelé na celé trase byli vyzváni k vyvìšení smuteèních praporù. Také básníci skládali verše a skladatelé smuteèní zpìvy. Pozdìji se však tryzna ustálila do podoby, jak ji známe dnes. V nedìli, která je pøed svátkem Dušièek vypluje z pøístavištì u Palackého mostu smuteènì vyzdobený kolesový parník „Vltava“ a v 15 hodin polo¾í èlenové spolku smuteèní vìnec k soše Vltavy na plavební komoøe u mostu Legií, za doprovodu smuteèních písní, které zahraje vltavanská kapela. Stalo se zvykem, ¾e další kytice pokládají lidé na uctìní památky nìkoho ze svých blízkých, který na vodì zahynul. Tomu pøedchází zádušní mše svatá, která se koná za všechny utonulé a zemøelé èleny spolku Vltavan v plaveckém kostele „U Nejsvìtìjší Trojice“ v Praze 2.
Dùle¾itou souèástí Vltavana v Praze je také spolupráce s ostatními vltavanskými spolky (Purkarec, Štìchovice a Davle), s kterými byl vytvoøen spoleèný spolek „Vltavan Èechy“, je¾ reprezentuje vltavanskou veøejnost i v zahranièí. To potvrzuje èlenství v mezinárodní voraøské asociaci a úèast na jejich akcích.
Nemalou a významnou èást èinnosti spolku pøedstavuje souèinnost a podpora spoleènosti hendikepovaných obèanù pod názvem „S tebou mì baví svìt“, jako¾ i spolupráce s dalšími, jako klubem „Za starou Prahu“, a spolkem èeských Baráèníkù.
Z dùvodu velké výstavby vodních dìl na øece Vltavì došlo v polovinì minulého století k postupnému útlumu a¾ k úplnému zániku voroplavby. Pøesto spolek pøetrval a¾ do dnešních èasù díky obìtavosti, vlastenectví a úctì jeho èlenù k dlouholetým tradicím spolku. Jeho èlenové ¾ijí bohatým kulturním a spoleèenským ¾ivotem v Praze. O vá¾nosti spolku hovoøí i to, ¾e pra¾ští primátoøi se stávají jeho èestnými èleny.
Ze zdrojù upravila a plesu se úèastnila Eva Marková, Hradec Králové