Smyslový svìt motýlù - (4)
Krása motýlích køídel - tak se jmenovala výstava v Národním muzeu, která probíhala od srpna 2011 a¾ skoro do poloviny letošního února. Kdy¾ jsme ji se synem za mrazivých lednových dní shlédli, uchvátila nás natolik, ¾e jsme se rozhodli ji alespoò èásteènì pøenést na stránky Seniortipu ve formì seriálu èlánkù. Národní muzeum, zejména autor a komisaø výstavy Mgr. Jan Macek, nám vyšlo vstøíc, poskytlo scénáø výstavy a umo¾nilo u¾ít i nìkteré ukázky z panelù. Text ze scénáøe vybral a upravil Ivo Antušek senior, obrázky dodal a doplnil I. Antušek junior. Ka¾dý pátek máte tedy mo¾nost nahlédnout do ¾ivota motýlù, létajících perel pøírody.
Jak motýli vidí
Motýli jsou schopni vnímat okolní svìt prostøednictvím rozmanitých smyslù, a proto je jejich smyslový svìt proti všemu oèekávání velmi bohatý a pestrý.
Pøi pohledu na hlavu motýla nás zaujmou pøedevším jeho velké vyènìlé oèi, zaujímající pøevá¾nou èást hlavy. Je to velmi slo¾itý útvar, slo¾ený a¾ z 18 000 samostatných zrakových jednotek (ommatidií), s vlastním dioptrickým i smyslovým aparátem. Ka¾dé ommatidium je opatøeno rohovkou a krystalinním ku¾elem s funkcí èoèky, svádìjící zrakovou tyèinkou (rhabdom) soustøedìné svìtelné paprsky k 2 – 6 sítnicovým buòkám, z nich¾ ka¾dá reaguje jen na urèitou èást svìtelného spektra.
Velmi úzký výsek zorného pole ka¾dého ommatidia zpùsobuje, ¾e motýl mù¾e jako celek vnímat jen své nejbli¾ší okolí, kdy se svìtelné impulsy z jednotlivých ommatidií slévají do celistvého obrazu. Pøesto¾e èoèky u ommatidií nemají schopnost zaostøovat, nijak to motýlùm nezhoršuje ostrost vidìní. Je to jejich extrémnì krátkou ohniskovou vzdáleností, a tak motýli vidí stejnì ostøe obrazové body na blízko i na dálku.
Dione glycera - baboèka - detail oèí
Velkou pøedností slo¾ených oèí je schopnost vnímat i nepatrný pohyb, co¾ je dáno tím, ¾e v oku bývá podrá¾dìna jen ta skupina ommatidií, v jejich¾ zorném poli se právì pohybující pøedmìt nachází. Pøibli¾ující se predátor tak v rùzném rozsahu zastiòuje oèi motýla, a tím mìní intenzitu dopadajících svìtelných paprskù na oèi. Svìtelné impulsy jsou okam¾itì pøedávány do mozku a ihned vyhodnocovány. V kombinaci s binokulárním vidìním tak slo¾ené oèi pøedstavují vysoce efektivní orgán k detekci pohybu a urèení vzdálenosti objektu, co¾ motýlùm poskytuje dostatek èasu pro únikovou reakci. Rozlišovací schopnost oèí motýlù je urèena poètem a prostorovým uspoøádáním ommatidií, a proto se u rùzných druhù liší. Ka¾dý motýl je dìdiènì naprogramován k vnímání urèité minimální rychlosti pohybujícího se pøedmìtu.
Motýlí oko elektronkovým mikroskopem
Na rozdíl od oèí obratlovcù s omezeným zorným polem, mohou oèi motýlù souèasnì sledovat dìní v celém svém okolí, proto¾e jejich zorné poli pokrývá témìø 360°, tzn. ¾e souèasnì mohou vnímat dìje probíhajícími pøed nimi i za nimi, ani¾ by museli pohnout hlavou nebo zmìnit polohu tìla.
Oèi motýlù plní kromì zrakové i orientaèní funkci. Motýli pou¾ívají svých oèí zároveò jako kompasu, pøedevším bìhem dálkových migrací. Udr¾ovat urèitý smìr umo¾òuje zamìøení svìtelného zdroje do urèitého ommatidia nebo skupiny ommatidií. Souèasnì motýl vnímá i pohyb slunce nebo hvìzd po obloze, a doká¾e extrapolovat tyto zmìny do kurzu letu. Kromì toho schopnost motýlích oèí vnímat i polarizované svìtlo umo¾òuje motýlu stejnì dobøe se orientovat i pøi zamraèené obloze.
Motýli ke své orientaci vyu¾ívají jakékoli intenzivní zdroje. Kromì slunce, mìsíce i hvìzd se jimi mohou stát i umìlé svìtelné zdroje. Na rozdíl od slunce a hvìzd je pùvod svìtelného zdroje na zemském povrchu, a pøi jeho zamìøení do urèité skupiny ommatidií se motýl postupnì po spirále pøibli¾uje ke svìtlu. Rùzné druhy motýlù pøi tom vnímají rùzná svìtelná spektra. Proto k urèitým zdrojùm létají jen urèité druhy noèních motýlù, co¾ vyu¾ívají sbìratelé pøi lovu. Na svìtelné lapaèe pou¾ívají záøivky vyzaøující urèité svìtelné spektrum.
Odchyt na svìtlo (Laos)
Motýli vidí jinak ne¾ lidé nebo ptáci, proto¾e jejich vnímání barev je posunuto do ultrafialové oblasti. Pøíslušnì i kvìty rovnì¾ vyzaøují rùzné ultrafialové, lidskému oku zcela skryté vzory vnímané jen motýly. Úèelem tìchto pro nás neviditelných barev je navést motýla pøímo ke zdroji nektaru a pylu, podobnì jako pøistávací dráha navádí pilota k pøistání. Podobnì jako kvìty, i køídla motýlù mají kromì pro nás viditelných vzorù, ještì další vzory v ultrafialovém spektru, viditelné jen motýly. Tyto vzory slou¾í k vzájemné identifikaci, i kdy¾ nám na první pohled mohou nìkteré druhy motýlù pøipadat vzhledovì úplnì stejné.
Svìt pachù a vùní
Párová tykadla, vyènívající na temeni hlavy, jsou primárnì èichovými orgány. Kromì toho stejnì dobøe plní i další funkce orgánù navigace, orientace a rovnováhy.
Tykadla baboèek jsou pokryta více ne¾ 1600 èichovými senzory, nìkteré mají tvar šupinek, jiné chloupkù nebo èichových jamek. V nejvìtším poètu tykadla pokrývají èichové šupinky (témìø 14 000), citlivé na pøítomnost pohlavních feromonù a cukernatých látek. Informují motýla o pøítomnosti pohlavního partnera, nebo potenciálního zdroje potravy. Èasto mù¾eme pozorovat sedící motýly, o»ukávající tykadly pùdu nebo listy. Motýli tím testují podklad, a získávají tak ještì pøed vykladením vajíèek informace o vhodnosti rostliny.
Detail hlavy perle»ovce
Tykadla jsou velmi citlivá na èichové vjemy. Napø. høebenitá tykadla martináèù nebo bourovcù jsou schopna vnímat i samièí feromony ve velmi zøedìné koncentraci nìkolika molekul na vzdálenost a¾ 2 km. Motýl mù¾e tykadly pohybovat do všech smìrù, a to mu umo¾òuje i lokalizovat zdroj feromonù. Fungují tedy souèasnì jako èichový radar. U samcù mají tykadla mnohem slo¾itìjší stavbu. Mohou tak zjistit pøítomnost feromonù ve velmi nízkých koncentracích i na znaènou vzdálenost. U podstatnì pasivnìjších samic mají tykadla stavbu daleko jednodušší.
Molekuly pachu jsou zachyceny jemnými smyslovými receptory na povrchu tykadel, skrz póry pronikají dovnitø, odkud svazkem jemných tubulù pokraèují k èidlu. To po podrá¾dìní spustí nervový impuls smìøující do mozku, kde je pach nakonec identifikován.
Tykadla zejména noèních motýlù mohou dorùstat znaèné délky. Nejdelší tykadla ze všech motýlù v pomìru k tìlu mají adély. Jejich význam je dosud nejasný.
Samia cynthia - martináè pajasanový - detail tykadel
Pysková makadla jsou párovité útvary vyènívající vepøedu hlavy. Jsou pokryté chemoreceptory, podobnì jako tykadla, hruï, zadeèek a nohy. Chemoreceptory mají v závislosti na funkci rozmanitý vzhled. Napø. chemoreceptory na tykadlech jsou specializovány na vnímání molekul rozptýlených ve vzduchu, zatímco ty na nohou jsou na látky vyluèované ¾ivnými rostlinami housenek. Logicky z toho vyplývá, ¾e receptory na pyskových makadlech v bezprostøední blízkosti sosáku slou¾í k ochutnávání potravy.
Podobnì jako tykadla nebo makadla jsou i nohy motýlù pokryty poèetnými chemoreceptory, kterými motýli „ochutnávají“ podklad. V pøírodì obèas mù¾eme pozorovat po rostlinách støídavì popoletující samice ohmatávající nohama povrch listù rostlin a zkoumající, je-li vhodná k nakladení vajíèek.
Pokraèování pøíští pátek...
Ivo Antušek