Co praví legendy a pověsti...
O vodníkovi

Na jihu od Jičína směrem ke Kopidlnu je vícero rybníků. Jsou jako modrá oka, místo řas jsou lemovaná rákosím a sluníčko se na nich pěkně zrcadlí. A tady v jednom rybníku žil kdysi dávno vodník Čiperka.

Vodník Čiperka se o svůj rybník staral velice pečlivě. Pokaždé, když se ráno probudil, šel zjistit, jak se daří jeho přátelům v rybníce. To se potom v jeho říši ozývaly ranní pozdravy. Vodník měl na starosti nejenom vodní živočichy, ale také jeřáby, ledňáčky, vodní vážky a další zvířectvo, které sídlilo na rybníce a u rybníka. Někteří z těchto ptáků žili v rákosí kolem rybníka, stavěly si zde svoje hnízda, létali nad rybníkem.

Když Čiperka zkontroloval, jestli je vše v pořádku, tak jak má být, vylezl si na svoji oblíbenou vrbu na kraji rybníka, aby si upravil svoje pentličky a spočítal si na fráčku všechny knoflíky. Tak tomu bylo i jednoho krásného rána. Čiperka si urovnával pentličky, vzpomínal, od koho kterou dostal. Žlutou pentličku dostal od mlynáře, když mu pomohl jako čeledín znovu roztočit mlynářské kolo, modrou, tu dostal od sedláka. Tomu pomohl jako černý kůň zorat jeho pole. Nad červenou pentličkou se opravdu zasnil, tu dostal od Mařenky. Té zase pomohl najít jejího milého Michala. On totiž tyhle dobré skutky vodník dělal v převlecích, nechtěl, aby ho lidé poznali.

Tak vodník snil a ze snění ho najednou vyrušil křik vesnických kluků. Čiperka se polekal: "Copak ti tady chtějí?" Skočil do vody a plaval blíž, aby mohl sledovat, co tu ti kluci vlastně chtějí a co mají za lubem. Viděl, že čtyři z nich odvázali loďku, nasedli do ní a odrazili od břehu. A kluci neměli dobré úmysly. Chtěli se podívat do rákosí, k hnízdům ptáků, doufali, že najdou nějaká vajíčka. A to se hrubě nelíbilo Čiperkovi. Přece mu kluci nebudou plašit ptáky, kteří seděli na vajíčkách. To teda ne! Rychle odplul do rákosí varovat ptáky, aby se posadili na svá hnízda a ti ostatní je měli křikem chránit. Tak doufal Čiperka, že kluci vajíčka nenajdou.

A potom se rozhodl, že jim tu jejich troufalost přece jenom nedaruje. Nadechl se a foukl na vodní hladinu. Ta se rozvlnila a po hladině začaly tancoval dosti velké vlny. Jedna z vln se dostala do loďky, div ji nepřevrhla. To už se kluci začali bát. Nevěděli co se děje a tak chtěli honem zpátky ke břehu. On ten vodník Čiperka nebyl zlý vodník, chtěl jenom kluky postrašit, aby mu nerušili ptáky na rybníce. Ti přece patřili k rybníku, bez nich by to snad ani rybník úplně nebyl. Tak nenápadně připlaval k loďce a foukal na ni. Kluci se nestačili divit, pádla neměli a přece loďka plula sama ke břehu.

Když se dostali na břeh, loďku vytáhli z vody a posadili se do trávy. Najednou ten jeden z nich se zeptal těch druhých, jestli něco slyší. A jako ozvěna se ozvalo: "Slyšíme. Pamatujte si, že vajíčka nezískáte a ptáky plašit nebudete. Nikdy!" Kluci byli z toho pěkně vyjevení. Pomalu dostali strach, rychle si oblékli svoje usušené věci a mazali zpátky do vesnice. Jisté je, že se nikomu se svým dobrodružstvím nepochlubili. To by asi dostali od rodičů ještě možná i výprask a nebo by se jim vysmáli, že slyšeli bůhví co.

A co udělal Čiperka? Ten si zase sedl na svoji milovanou vrbu a pustil se do počítání knoflíků. Od té doby se nikdy kluci nepokusili ptákům na rybníce ublížit. V létě se děti koupaly v rybníce, Čiperka se na ně díval ze své vrby a usmíval se. Měl radost z jejich radosti. Tak je docela možné, že až někdy půjdete kolem těchto rybníků, uvidíte na jedné vrbě sedět vodníka Čiperku. Nebojte se ho, je hodný, jenom nechce, aby lidé ubližovali jeho vodním přátelům. A nezapomeňte ho pozdravit, to on má hrozně rád a vždycky vám pěkně odpoví.

Olga Kotačka

Další články autorky