Ostrakizace
Nebudu se zabývat jenom touhle formou trestu ve starém Øecku. Ale ostrakizace je slùvko módní, tak se podívejme na jeho pùvod. Je to vlastnì v pøekladu hlinìný støep, na který v dobì rozkvìtu aténské demokracie (asi 500 pøed naším letopoètem) psali svobodní obèané jméno toho, kdo je nebezpeèný svobodì ostatních obèanù. Takové shromá¾dìní se konalo jednou za rok a ten, který dostal nejvíce hlasù, byl potom „ostrakizován“, tedy poslán na deset let do vyhnanství. Podobné soudy neprobíhaly v Aténách dlouho, ale zùstaly v pamìti evropské civilizace a dnes se i u nás ostrakizuje všude. Ostrakizace tady je jakési vylouèení ze skupiny, komunity.
Já se ovšem ve svém vyprávìní vracím hloub do historie, do doby pøedhomérské, doby øeckých bájí. Tady lze tì¾ko operovat s letopoèty, jen si uvìdomme, ¾e doba homérovská bývá situována více ne¾ tisíc let pøed narození Krista. U¾ tam patrnì jsou základy úcty k zákonùm a ochotného pøijímání trestu, by» z našeho pohledu èasto nespravedlivého.
Takovým èítankovým pøíkladem je osud krále Oidipa. Povím vám ten pøíbìh opravdu struènì, bez pøílišných detailù, jenom v základních obrysech. Jméno Oidipus v pøekladu znamená „s opuchlýma nebo poškozenýma nohama“ a je v nìm trochu vepsán jeho osud. Narodil se v Thébách královskému páru, kterému ovšem bylo pøedpovìzeno, ¾e jejich potomek jim zpùsobí neštìstí. Man¾elé tedy nechali novorozenìti svázat nohy a poslali sluhu, aby je pohodil v horách. Jak to v bájích bývá, sluha neuposlechl, dítì se dostalo do sousedního Korintu, kde ho vychoval jiný královský pár. No a potom se krutý osud pomalu naplòoval. Oidipus nerad a nevìdomky v hádce zabil vlastního otce, pøišel do Théb, které ovšem ovládala zlá Sfinga a osvobodit ji mohl jenom hrdina, který uhádne její hádanku. Pokud vám Sfinga pøipomene pohádkového draka, nebudu se s vámi pøít, motivy se v lidské kultuøe vracejí. Otázka Sfingy znìla: Který ¾ivoèich má jen jeden hlas, ale pøitom má nìkdy dvì nohy, nìkdy tøi, nìkdy ètyøi, a je nejslabší, kdy¾ jich má nejvíc? Oidipus hned odpovìdìl: Èlovìk, proto¾e jako batole leze po všech ètyøech, v mládí stojí pevnì na dvou a ve stáøí se opírá o hùl. Sfinga prohrála, Théby byly osvobozeny.
Oidipus se stal hrdinou, o¾enil se, netušící, s vlastní matkou Iokasté a zplodil s ní postupnì ètyøi dìti. Dva syny a dvì dcery, z nich Antigona se posléze nesmazatelnì zapsala do historie.
Osud se završil, po øadì zvratù Oidipus zjistil, ¾e je skuteènì vrahem vlastního otce a man¾elem vlastní matky. Iokasté spáchala sebevra¾du a Oidipus si jejími jehlicemi vypíchl oèi. Existuje i verze, ¾e si je vypálil. Pravdou ovšem je, ¾e pokornì pøijal trest za viny, které nezavinil a slepý bloudil Øeckem. Vlády v Thébách se ujal jeho švagr Kréon, ale tím zaèíná další pøíbìh, který si budeme vyprávìt pøíštì, pøíbìh Antigony.