Co praví legendy a povìsti...
Hrad Rychleby
Zøíceninu hradu najdete nedaleko Javorníku v Rychlebských horách. Z hradu se mnoho nezachovalo, ale zachovala se jedna povìst…
Kdysi byl na hradì kastelánem rytíø Gernot. Ten slou¾il svému kní¾ecímu pánovi vìrnì dlouhá léta. Ale jednoho dne se rozhodl, ¾e po¾ádá kní¾ete o propuštìní ze slu¾eb, mìl ji¾ svoje léta a byl nemocný a poloslepý. Povolal proto svého vìrného sluhu Sidka, napsal dopis kní¾eti a dopis dal Sidkovi spolu s váèkem penìz a poslal ho za kní¾etem. Sidek se vydal na cestu, ale daleko se nedostal. Najednou ho obklopilo nìkolik po zuby ozbrojených ¾oldákù a strhli ho z konì. Pøi prohlídce našli u nìj dopis kní¾eti i peníze. Vše mu sebrali a dali to svému vùdci, vysokému, pansky obleèenému rytíøi. Ten si dopis pøeèetl a øekl Sidkovi, ¾e jeho mu¾i ho doprovodí na hranice kní¾ectví, ¾e mu dá volnost, ale, aby se ji¾ nikdy na Rychleby nevracel, jinak ¾e to zaplatí svým ¾ivotem.
A tak se také stalo. Rytíø se potom vyhoupl na Sidkova konì a zmizel v lese. Sidka mezitím ozbrojení chlapi dopravili a¾ na hranice kní¾ectví. Chudák Sidek musel pìšky, ostatní jeli na koních. A brzy potom se na hradì objevil nový kastelán. Pøijel rytíø se svým prùvodem a dal starému Gernotovi na vybranou, buï zùstane na hradì a nebo ¾e mù¾e odejít. Starý Gernot nemìl kam jít a tak se rozhodl zùstat.
Nový kastelán se ujal svého úøadu. Ale nestaral se o blaho kní¾ete, jenom o svoji kapsu a zábavu. Kdo se mu nelíbil, toho nechal zavøít do vìzení, nechal si na hrad pøivá¾et dìvèata, která mu padla do oka. Jednou jela kolem hradu urozená panna se svým prùvodem. Rytíø nechal její dru¾inu pøepadnout a pannu si chtìl vzít za man¾elku. Nechal zavolat knìze, ale panna se bránila. Nechtìla se sòatkem souhlasit a prohlásila, ¾e byla na hrad zavleèena proti své vùli. Knìz byl na rozpacích, bez souhlasu nevìsty nemohl obøad provést. Rytíø se rozlítil a kdy¾ se knìz zdráhal dokonèit obøad, nechal mu na nádvoøí srazit hlavu. A pak se otoèil na urozenou pannu a prohlásil, ¾e kdy¾ nechtìla být jeho ¾enou, ¾e bude ve vìzení pro potìšení krys. Pacholci rytíøe ji násilím odvlekli do vìzení, ale panna ještì staèila rytíøe proklet. "Proklínám tì rytíøi, zùstaò tu na vìky, ty zelený hade! Nikdy nebudeš mít pokoje, dokud tu zùstane kámen na kameni."
Proè ho pojmenovala zeleným hadem (?) to proto, ¾e rytíø s oblibou nosil zelené šaty. Rytíø se tomu jenom smál. Ale jednoho dne se kní¾e pøece jenom dozvìdìl, co se na hradì dìje. Sidek se odvá¾il jít za kní¾etem a vše mu vypovìdìl. Kní¾e se dlouho nerozpakoval, sebral vojsko a táhl k hradu Rychleby. Vojsko hrad oblehlo a zaèalo dobývat. Kdy¾ rytíø vidìl, ¾e se neubrání, nechal hrad zapálit a myslel, ¾e pøi po¾áru se mu nìjak podaøí uprchnout. Hrad hoøel dlouho, vše lehlo popelem, zùstaly jenom kamenné zdi. Ale po rytíøi nezùstala ani stopa. Tak si všichni domysleli, ¾e na hradì s ostatními uhoøel.
Po po¾áru kní¾e ji¾ nedal hrad opravit a tak zùstaly z kdysi pyšného hradu jenom rozvaliny. Lidé si brzy zaèali povídat, ¾e v hradních rozvalinách straší. A taky o pokladech, které tam jsou ukryty. Našli se takoví, kteøí se do rozvalin odvá¾ili, ale našli jenom ohoøelé lidské kosti. Dál se nikdo nedostal.
Ale poklady nedaly lidem spát. Tak se jednou na Velký pátek vypravil do rozvalin jeden mladý tovaryš z Vilémovic. Ten prý mìl trochu více štìstí, ne¾ ostatní. Dostal se a¾ do hradního sklepení. Tam uvidìl starou truhlu, ve které byl zastrèen zlatý klíè. Tovaryš chtìl truhlu otevøít, kdy¾ se za ním najednou ozval hlas, který mu øekl: "Neber to, co jsi si ještì nevyslou¾il!" Tovaryš se v hrùze otoèil a uvidìl zeleného velkého hada. Ten mu sliboval, ¾e kdy¾ mu dovolí se ohøát na jeho srdci, ¾e mu dá všechny poklady, které na hradì jsou uschovány, proto¾e touhle slu¾bou ho vysvobodí. Had vzal do tlamy zlatý klíè a postavil se proti tovaryšovi. Jen¾e, jenom se had tovaryše dotkl, ten zakøièel hrùzou a omdlel. Rozvaliny hradu se otøásly v základech. Kdy¾ se tovaryš probral, le¾el na zemi na kopci naproti zøíceninì hradu. Po této pøíhodì se tovaryš dlouho nemohl vzpamatovat. Poøád pøed sebou vidìl zeleného hada se zlatým klíèem v tlamì.
… a hledání pokladù ho nadobro pøešlo.