Co praví legendy a pověsti...

Hrad Rychleby

Zříceninu hradu najdete nedaleko Javorníku v Rychlebských horách. Z hradu se mnoho nezachovalo, ale zachovala se jedna pověst…

Kdysi byl na hradě kastelánem rytíř Gernot. Ten sloužil svému knížecímu pánovi věrně dlouhá léta. Ale jednoho dne se rozhodl, že požádá knížete o propuštění ze služeb, měl již svoje léta a byl nemocný a poloslepý. Povolal proto svého věrného sluhu Sidka, napsal dopis knížeti a dopis dal Sidkovi spolu s váčkem peněz a poslal ho za knížetem. Sidek se vydal na cestu, ale daleko se nedostal. Najednou ho obklopilo několik po zuby ozbrojených žoldáků a strhli ho z koně. Při prohlídce našli u něj dopis knížeti i peníze. Vše mu sebrali a dali to svému vůdci, vysokému, pansky oblečenému rytíři. Ten si dopis přečetl a řekl Sidkovi, že jeho muži ho doprovodí na hranice knížectví, že mu dá volnost, ale, aby se již nikdy na Rychleby nevracel, jinak že to zaplatí svým životem.

A tak se také stalo. Rytíř se potom vyhoupl na Sidkova koně a zmizel v lese. Sidka mezitím ozbrojení chlapi dopravili až na hranice knížectví. Chudák Sidek musel pěšky, ostatní jeli na koních. A brzy potom se na hradě objevil nový kastelán. Přijel rytíř se svým průvodem a dal starému Gernotovi na vybranou, buď zůstane na hradě a nebo že může odejít. Starý Gernot neměl kam jít a tak se rozhodl zůstat.

Nový kastelán se ujal svého úřadu. Ale nestaral se o blaho knížete, jenom o svoji kapsu a zábavu. Kdo se mu nelíbil, toho nechal zavřít do vězení, nechal si na hrad přivážet děvčata, která mu padla do oka. Jednou jela kolem hradu urozená panna se svým průvodem. Rytíř nechal její družinu přepadnout a pannu si chtěl vzít za manželku. Nechal zavolat kněze, ale panna se bránila. Nechtěla se sňatkem souhlasit a prohlásila, že byla na hrad zavlečena proti své vůli. Kněz byl na rozpacích, bez souhlasu nevěsty nemohl obřad provést. Rytíř se rozlítil a když se kněz zdráhal dokončit obřad, nechal mu na nádvoří srazit hlavu. A pak se otočil na urozenou pannu a prohlásil, že když nechtěla být jeho ženou, že bude ve vězení pro potěšení krys. Pacholci rytíře ji násilím odvlekli do vězení, ale panna ještě stačila rytíře proklet. "Proklínám tě rytíři, zůstaň tu na věky, ty zelený hade! Nikdy nebudeš mít pokoje, dokud tu zůstane kámen na kameni."

Proč ho pojmenovala zeleným hadem (?) to proto, že rytíř s oblibou nosil zelené šaty. Rytíř se tomu jenom smál. Ale jednoho dne se kníže přece jenom dozvěděl, co se na hradě děje. Sidek se odvážil jít za knížetem a vše mu vypověděl. Kníže se dlouho nerozpakoval, sebral vojsko a táhl k hradu Rychleby. Vojsko hrad oblehlo a začalo dobývat. Když rytíř viděl, že se neubrání, nechal hrad zapálit a myslel, že při požáru se mu nějak podaří uprchnout. Hrad hořel dlouho, vše lehlo popelem, zůstaly jenom kamenné zdi. Ale po rytíři nezůstala ani stopa. Tak si všichni domysleli, že na hradě s ostatními uhořel.

Po požáru kníže již nedal hrad opravit a tak zůstaly z kdysi pyšného hradu jenom rozvaliny. Lidé si brzy začali povídat, že v hradních rozvalinách straší. A taky o pokladech, které tam jsou ukryty. Našli se takoví, kteří se do rozvalin odvážili, ale našli jenom ohořelé lidské kosti. Dál se nikdo nedostal.

Ale poklady nedaly lidem spát. Tak se jednou na Velký pátek vypravil do rozvalin jeden mladý tovaryš z Vilémovic. Ten prý měl trochu více štěstí, než ostatní. Dostal se až do hradního sklepení. Tam uviděl starou truhlu, ve které byl zastrčen zlatý klíč. Tovaryš chtěl truhlu otevřít, když se za ním najednou ozval hlas, který mu řekl: "Neber to, co jsi si ještě nevysloužil!" Tovaryš se v hrůze otočil a uviděl zeleného velkého hada. Ten mu sliboval, že když mu dovolí se ohřát na jeho srdci, že mu dá všechny poklady, které na hradě jsou uschovány, protože touhle službou ho vysvobodí. Had vzal do tlamy zlatý klíč a postavil se proti tovaryšovi. Jenže, jenom se had tovaryše dotkl, ten zakřičel hrůzou a omdlel. Rozvaliny hradu se otřásly v základech. Když se tovaryš probral, ležel na zemi na kopci naproti zřícenině hradu. Po této příhodě se tovaryš dlouho nemohl vzpamatovat. Pořád před sebou viděl zeleného hada se zlatým klíčem v tlamě.
… a hledání pokladů ho nadobro přešlo.

Olga Kotačka

Další články autorky