Co praví legendy a pověsti...

Štramberské pověsti 2

O potrestané zvědavosti
Za dávných dob se dařilo Štramberským a celému okolí dobře. Příčinou tohoto blahobytu byli trpaslíci. Bývalo jich tu ve skalních rozsedlinách a i v lesích mnoho. Někteří se usadili i v městečku samotném. Přáli lidem a také jim pomáhali. Uspávali písničkami malé děti, ty slyšely písničky trpaslíků, dospělí už ne. Hospodyním pomáhali v kuchyni, uklízeli světnice a když musela hospodyně rychle z kuchyně pryč, míchali vařečkou pokrmy na plotně tak, že se nic nepřipálilo. Tak lidem pomáhali, jenom je nikdy nikdo nespatřil. A to bylo tím, že jim jejich král nařídil, že se nesmí nechat lidem vidět. Jinak že by se stalo, že by museli krásný Štramberk a okolí okamžitě opustit. A oni tady měli malý ráj.

Ale jak je známo, lidé jsou zvědaví a nejvíce snad ženy. I když muži jsou zvědaví také, jenom to nepřiznávají. Tak se ve Štramberku našla žena, která byla velice zvědava a ta byla nakonec příčinou, proč trpaslíci zmizeli. Jak k tomu došlo? Ta žena už delší dobu pozorovala, že i když se moc o čistotu a pořádek v domě nestará, stejně bylo vždy všude čisto a pořádek. Zpočátku se to nějak moc nestarala, ale když to tak zůstávalo, začalo jí vrtat v hlavě, jak je to možné. Pomyslela si, že když doma nechá nepořádek, odejde a za chvilku se vrátí, že uvidí toho, kde pořádek dělá. Jenže to nepomohlo, když se po chvilce vrátila, zjistila, že v domě je uklizeno a po pomocníkovi není nikde ani stopa. A tak strojila různé léčky, ale ani to jí nepomohlo.

Přemýšlela nad tou záhadou skoro pořád a tak není divu, že se jí jednou v noci zdál podivný sen. Zdálo se jí, že rozsypala po podlaze hrách, ale že neměla čas ho posbírat, protože musela rychle z domu. A když se vrátila, že viděla malého trpaslíka s šedivou hlavou v koutku pod stolem, jak sbírá kuličky hrášku do svého malého pérem ozdobeného kloboučku. Když se probudila, přemýšlela o svém snu. Napadlo ji, že by to mohla být pravda, že by to mohla s tím rozsypaným hrachem zkusit. A tak to také hned po snídani provedla, rozsypala úmyslně na podlahu hrách a odešla. Ale hned se vrátila a opravdu ... uviděla v koutku pod stolicí malého mužíčka, který tam do malého kloboučku sbíral hrách. Mužíček hrách rychle vysypal do hrnečku a zvolal: "Běda zvědavým!" a zmizel. A nezmizel jenom on, ale i všichni ostatní trpaslíci a už nikdo Štramberským nepomáhal, spíše jim začali škodit. Škodili jim na polích a i v domech. Nakonec se odstěhovali neznámo kam. A s nimi se odstěhoval i blahobyt Štramberských.
A zavinila to jedna zvědavá žena....

Jak čert napálil krejčího
U mlýna Kotuláku pod Kotoučem kdysi stávala malá chaloupka. Byla opravdu malá, bydlel v ní chudý krejčík. No a protože se živil opravdu poctivě, bohatství nenabyl, spíše měl bídu, které každým rokem vzrůstala. Ale krejčík šil lidem kolikrát jenom za dobré slovo, když nemohli zaplatit, tak s placením počkal a kolikrát se stalo, že trvalo moc dlouho, než za svoji práci dostal zaplaceno. Jednoho dne před nedělí k němu navečer přišel neznámý pán. Přinesl si krásné látky a žádal krejčího, aby mu ušil oděv. Krejčí přislíbil a zeptal se, kam mu má potom, když bude hotový, oblek donést. Neznámý muž se rozhlédl po světnici a řekl, že si přijde sám.

A opravdu, ve smluvený den, kdy měly být šaty hotovy, se neznámý objevil a když viděl, že šat je ušitý, hned si ho oblékl. A chtěl odejít. Jenže krejčík mu zastoupil cestu a chtěl po něm, slušně a poníženě, práci také zaplatit. Neznámý se na krejčího jenom podíval a zeptal se ho, jestlipak ví, kdo je. Řekl mu, že je čert a že krejčí může být vůbec rád, že mu směl šaty ušít a že ho nevezme sebou do pekla, že už to mohl udělat dávno. Krejčí se ulekl a odstoupil od dveří, čert rychle vyšel ze světnice, jenom po něm zůstal zápach síry a kouře. Ale krejčí se z úleku rychle vzpamatoval, věděl, že čert by ho odnést nemohl, vždyť žil spravedlivě a poctivě. Vyběhl z chaloupky a pustil se za čertem. Ten rychle vystupoval na vrchol Kotouče a ještě se smál spěchajícímu krejčímu, jak pěkně ho napálil.

Krejčího to hrozně dopálilo a tak se pustil úzkou úžlabinou za čertem nahoru. Už ho skoro doháněl, když mu čert najednou zmizel z očí. Užaslý krejčí stál u skály, ve které byla vidět ohromná černá díra, která tady nikdy předtím nebyla. Čert zmizel v díře a krejčí zaplaceno za ušití tak nedostal. A díře začali všichni z okolí říkat Čertova díra.

Olga Kotačka

Další články autorky