Dopis editorce Seniortipu

Zdravím Lidunko,

postoupila jsi mi pozvánku na tiskovou konferenci u příležitosti zahájení výstavy britského dokumentárního fotografa Martina Parra v Centru současného umění DOX v Praze 7, na níž bude autor osobně přítomen.

Musím se přiznat, že jsem natolik kulturně opožděný, že o tomto skvělém člověku jsem slyšel poprvé. Rád ale fotím, a tak jsem se šel podívat. Najít galerii bylo trochu obtížnější, protože jsem ji nějak spojoval se zrušeným Měšťanským pivovarem, ale ona stojí opodál, a to ve velmi moderní budově. Také kavárna, v níž se tiskovka měla konat, nemá vchod z ulice, ale je ve druhém patře, takže jsem trochu bloudil.

Zjistil jsem, že Marin Parr (* 1952, Epsom, Surey, Anglie) je britský dokumentární fotograf a fotožurnalista a od roku 1994 člen agentury Magnum Photos. Na výstavě je výběrová směs (Assorted Cocktail) představující práce z let 1983 až 2004. Autor má vskutku specifický úhel pohledu, humor a jemnou ironii. Kromě fotografií života britské střední třídy, kterými se proslavil v 80. letech, se věnuje tématům masové spotřeby, turistiky a komunikace, zkoumá národní charakteristiky a stále se zvyšující uniformitu dnešního globálního světa. Pražská výstava je doplněna ukázkou z autorovy obsáhlé sbírky objektů a kuriozit a potrvá až do 16. května.

Nová dosud neseřízená naslouchadla způsobila, že jsem úvodnímu českému slovu moderátorky příliš nerozuměl, a tím spíše ani tomu, co nám během několika málo minut sdělil anglicky pan Parr. Mezi novináři byl o výstavu velký zájem, bylo tam několik kameramanů, takže jistě budou záběry i v televizních stanicích. Zajímaly mě fotky a mé očekávání bylo naplněno vrchovatě.

Fotografie byly rozčleněny do několika cyklů

V prvním, nazvaném Poslední útočiště (Last Resort), byly snímky vyjadřující určité paradoxy dnešní společnosti. Např. žena v plavkách, opalující se na molu vedle rezivého bagru, skupinka sedící na lavičce u přeplněné ho odpadkového koše mezi papíry a pojídající brambůrky z tácku, děti s pusou od zmrzliny, jídelna s frontou na kečup na hotdogy apod.
Další cyklus nazvaný Malý svět (Small World) zahajoval fotkou dlouhého zástupu turistů na louce směřujících do skal, pak tam byly např. krávy na pláži u břehu moře kdesi v Indii, (téma pláže není ojedinělé, asi autorovi skýtá mnoho námětů), skupina Japonců fotících se u Akropole.

Také téma Luxus poskytuje autorovi bizarní pohledy, např. na dvojportrét pána s psíkem v dlani, na skupinku gentlemanů v buřinkách či na dámy s kloboukem ozdobeným dvěma bažanty.

Mezi prohlídkou fotografií se může návštěvník pokochat dvěma patrovými vitrínami se sběratelskými kousky. Najdou se tam různé druhy budíků majících za ručičkami portréty Lenina, Stalina, Saddáma či Maa. Ty se rovněž nacházejí na početné sbírce hodinek náramkových. Umisťovat portréty na užitkové předměty není však výsadou diktatur, je zde celá sbírka hrníčků s železnou lady Thatcherovou pod. Do sbírky patří i busty světoznámých osobností a nám dobře známá těžítka se sovětskými raketami atd.

Dlouhou stěnu obsazují fotografie cyklu Glasgow 2004. Také zde si autor pohrává s kontrasty např. modrou hladinou bazénu s šedým mořem v pozadí, či sloupem obloženým papírovými paletami s různými druhy piva v plechovkách.

Zajímavým cyklem jsou Znuděné páry, zobrazující dvojice různých věkových kategorií v různém prostředí.

Cyklus Mysli na Německo se zaměřuje jednak na charakteristické druhy jídel, ale najdete tu i orlici na přívěsku ležícím na chlupatých prsou, či model trabantíka v dlani aj. Humorný je pohled na chlapský krk zezadu, na němž je vytetován číselný kód jako na zboží.
Cyklus Mysli na Anglii a Riviera obsahuje fotky zejména z pláže, název Projekt telefon zase portréty lidí s mobilem u ucha.

Téměř nepřehledná je deska Zdravý rozum se 135 fotografiemi přibližně formátu A4 těsně vedle sebe. Každá je ovšem zajímavá a prozkoumání zabere nemálo času.
Uff.

Tak doufám, že jsem tvou nabídku účasti na vernisáži do mrtě vyčerpal, nicméně koho ty fotky zajímají, musí se na ně přijet do Prahy podívat.

Foto Google 

Zdravím

Ivo Antušek