Co praví legendy a povìsti...
Poklad u Èeského Šternberka
Nedaleko hradu stojí vysoká skála, byla obklopená temným lesem. Ve skále prý kdysi byla puklina, která vedla a¾ do nitra skály. Tu objevil jeden z pánù hradu a ukryl zde svoje poklady.
Jednoho dne, bylo parné léto, šel tudy jeden místní sedlák. Najednou se pøihnala bouøka a sedlák hledal, kam by se pøed deštìm honem schoval. Byl právì u skály a uvidìl puklinu. Pomyslel si, ¾e kdyby se tady schoval, bude v suchu a déš» ho nepromáèí. Tak také udìlal, vlezl do pukliny a èekal, a¾ se bouøka pøe¾ene. Ale pršelo dlouho a sedlák únavou a pøi jednotvárném šumìní deštì usnul. A co se nestalo ...
Právì v tu dobu letìl kolem èert a proto¾e èerti nemají vodu v oblibì, taky hledal, kam by se ukryl. Zalezl do pukliny a kdy¾ tu uvidìl sedláka, hned si pomyslel, ¾e urèitì chtìl krást z pokladù a proto má høíšnou dušièku. Popadl milého sedláka, ani mu najednou nic moc voda nevadila, a odnesl ho do pekla. Pøitom se ozvala taková hromová rána, ¾e se puklina ve skále zavøela. Rachot byl slyšet a¾ do vsi.
Bouøka pomalu odcházela a pøestalo pršet. Na statku ve vsi selka èekala sedláka, ¾e pøijde ka¾dou chvílí domù. Jen¾e sedlák nešel a nešel. Celá strachy bez sebe, ¾e se mu nìco v lese pøihodilo, poslala selka èeledína, aby se po nìm podíval. Mladík se sebral a šel sedláka hledat. Pro nìj to byl trochu i odpoèinek, nepršelo a vzduch vonìl krásnì po dešti.
U¾ se blí¾ilo k veèeru, kdy¾ se èeledín dostal ke skále. Èeledín znal skálu od malièka, v¾dy» tu vyrostl, ale dnes se mu zdála nìjaká divná. Obešel ji kolem a najednou si všiml, ¾e zmizela puklina, která ve skále bývala. Èeledín se tomu velice podivil a tak se na skálu díval znovu a najednou spatøil pøed sebou kus látky. Kdy¾ látku zvedl, podivil se znovu, proto¾e to byl kus látky z vesty sedláka. Tak se zaèal kolem rozhlí¾et poøádnì, proto¾e se domníval, ¾e sedlák musí být nìkde poblí¾e. Místo sedláka ale objevil na skále otištìnou podkovu. Ta tu zùstala po èertovi, který sedláka odnesl do pekla. Èeledín prohledal celé okolí, ale sedláka nenašel.
Vrátil se na statek a vše podle pravdy øekl selce. Sedláka u¾ nikdy nikdo více nespatøil. Peklo ho zpátky na zem neposlalo, on urèitì mìl na svìdomí ledacos. A povídá se, ¾e v místì, kde sedlák tehdy usnul, se na Velký pátek skála otvírá a sypou se z ní zlaté dukáty pøímo do øeky.
Ztracený poklad pána z Èeského Šternberka
Jeden z pánù hradu prodal dvorec, který byl dost daleko od jeho hradu. Prodal ho za sto tisíc zlatých, to byla slušná cena a také hodnì penìz. Peníze pøivezl na hrad Šternberk v tajnosti, nechtìl, aby o tom nìkdo vìdìl. Peníze ulo¾il do dubové, okované truhlièky a mìl ji u sebe v lo¾nici. Byl to velice lakotný pán a více se staral o pozemský majetek, ne¾ o svoji duši. Dennì veèer peníze pøepoèítával a tìšilo ho poslouchat cinkot dukátù.
Jen¾e .... doma sedìt poøád nemohl, mìl i jiné povinnosti. Tak jednoho dne musel odcestovat do Vídnì, kde mìl úøad u císaøského dvora. Nic jiného mu nezbylo, ne¾ vše uspoøádat na svém panství a hradu a pøedat celou správu Hynkovi, purkrabímu hradu. To byl mu¾ zkušený a nadmíru poctivý. Na toho se hradní pán mohl bez starosti spolehnout. Jenom pøemýšlel, jak to udìlá s truhlièkou, ve které mìl hotové peníze, jeho celý poklad.
Pøišel na mnoho nápadù, ale nakonec se rozhodl pro jeden. Polovinu penìz si vezme sebou do Vídnì a druhou polovinu nechá na opatrování purkrabímu na hradì. Kdy¾ se purkrabí Hynek dozvìdìl, co dostane navíc na starost, ubezpeèil svého pána slavnostnì a vá¾nì, ¾e se o jeho poklad bude starat jako o všechno jiné zbo¾í pána. Tak pán odpoèítal polovinu penìz, druhou polovinu nechal v truhlièce, tu uzamknul a klíè od ní dal purkrabímu. Potom spokojenì odjel se svými slu¾ebníky do Vídnì.
Purkrabí vykonával svoji práci nadmíru peèlivì, také nedùvìøoval slu¾ebnictvu a radìji si vše kontroloval sám. Svìøený poklad mu nedával spát, to byla starost navíc. V tu dobu táhlo krajem spoustu loupe¾nických tlup, ty si vybíraly hlavnì hrady, proto¾e tam byly poklady. Purkrabí ale nedùvìøoval ani slu¾ebnictvu a tak stále pøemýšlel, kam by poklad mohl uschovat, aby ho nikdo nemohl odnést. Nakonec po dlouhém uva¾ování se rozhodl a našel pøíhodné místo, kam mohl poklad ukrýt. Otevøel truhlièku s penìzi, vše vybral a uschoval do mìchu a ten vsunul do kovové skøíòky. V noci, kdy¾ na hradì u¾ všichni spali, vynesl poklad z komnaty a ulo¾il jej do tajného a bezpeèného úkrytu.
A od té doby spával zase purkrabí Hynek bez starostí, ba i se obèas usmíval. Jen¾e .... purkrabí si jednoho dne vyjel do polí, chtìl zkontrolovat, jak pokraèují práce na polích. U¾ se vracel na svém koni zpátky na zámek, kdy¾ najednou ucítil u srdce bodnutí a pak omdlel. Kdy¾ se probral, le¾el na zemi u nohou konì. Chtìl se zvednout, ale nemohl, nohy mìl bez citu a vlády a s pravou rukou také nevládl. Chtìl volat o pomoc, ale s hrùzou zjistil, ¾e ani mluvit nemù¾e, vyrá¾el ze sebe jenom nesrozumitelné skøeky. Tak zùstal le¾et na zemi, dokud ho nenašli robotníci, kteøí se za soumraku vraceli z polí z roboty. Dopravili ho na hrad a zavolali knìze. Ten chtìl purkrabího vyzpovídat a dodat mu útìchy. Ale purkrabí jenom nìco mumlal a levou rukou nìkam ukazoval. Hradní knìz ale nepochopil, co mu purkrabí chtìl øíct nebo ukázat. Purkrabí se zaèal mraèit, z oèí mu šlehaly zlostné blesky, a¾ dostal knìz strach.
Tak zavolal hradního písaøe. Purkrabí se utišil a znovu se sna¾il písaøi rukou nìco naznaèit. Rukou naznaèoval peníze, poèítání a pak nìkam ukazoval. Hradní písaø mu také nerozumìl, ale horlivì pøisvìdèoval. Nechtìl nemocného purkrabího znovu rozèílit. Nemocný purkrabí Hynek se uklidnil, byl pøesvìdèen, ¾e mu písaø a nakonec i knìz porozumìli a ¾e se pán dozví, co a jak udìlal.
V noci purkrabí zemøel. Hradní písaø poslal do Vídnì o tom zprávu a hradní pán nemeškal a rozjel se domù. Jeho první cesta vedla k dubové okované truhlièce. Odemkl ji klíèem, který svìøil purkrabímu a strnul hrùzou. Truhlièka byla úplnì prázdná. Pán zaèal zuøit, proklínal purkrabího, hrozil slu¾ebnictvu a èeledi katem a šibenicí, ale nikdo vlastnì nic o penìzích nevìdìl. A potom si vzpomnìl jak písaø, tak i knìz, jak jim purkrabí Hynek nìco ukazoval, o èem si mysleli, ¾e není dùle¾ité a ani tomu nerozumìli. Písaø bìdoval, kdy¾ se vyznával svému pánovi, ale najít poklad to nepomohlo. Pán hradu prohledal celý hrad, od vì¾í a¾ po nejspodnìjší sklepení, nic nenašel. Dal pøekopat i stránì i dno øeky Sázavy, nic nenašel. A poklad nenašel dodnes nikdo, snad le¾í nìkde ve skále nad øekou. A prý na Velký pátek, kdy se otvírají poklady, se ze skály kutálí zlaté peníze do øeky Sázavy. Nebo jsou to hvìzdièky, které se odrá¾ejí od hladiny? Kdo ví....