Od Šalouna k šalomu do Solnice
On by si toho nikdo nevšiml tøí vìcí pøi projí¾dìní Solnicí po silnici è. 14 Trutnov – Brno, a tak uèiníme aspoò my. Tou
první je na námìstí v rohu domek s pamìtní deskou Jakubovi Doubravskému, otci slavného jazykovìdce Josefa Dobrovského (jo, jo - bylo to tak, pan faráø ho zapsal špatnì). Tou druhou pozoruhodností je Zámeèek; v nìm, hned vedle této silnice, se natáèel slavný film Karla Poláèka Hostinec U Kamenného stolu.
Ta tøetí zále¾itost má spojitost s tvùrcem slavného pomníku mistra Jana Husa na Staromìstském námìstí v Praze. Ale radìji popoøadì. Solnický zpravodaj z øíjna 2010 má v rubrice „Historie“ èlánek O škole v Solnici. Text autorù Terezy Polišenské a Stáni Seidlové, rozené Jirsové, upravil a doplnil Miroslav Danìk.
Vyberme zkrácenì èást:
Prùèelí školy (stojí pøímo naproti onomu Zámeèku) zdobí dvoudílný plastický pískovcový reliéf Ladislava Šalouna (1870-1940). Jeho levá èást je nazvána U krbu a pravá Osvobození vlasti; na ní je zobrazen prezident TGM a nápisy jsou tam dva: „Cokoli promluvíš, slíbíš komu, by z tvých úst v¾dy pravda byla“ a „Nás spasí jen mravnost a vzdìlanost“. Uprostøed na podstavci byla busta Jana Ámose Komenského a pod ní pøímo nad vraty otevøená kniha, obklopená lipovými ratolestmi. Škola byla zkolaudována – to u¾ s osazeným prùèelím - 30. srpna 1921, prezident Masaryk byl v Solnici uvítán 13. èervence 1926 a my víme, ¾e pøijel z Bílého Újezda a Dobrušky, pokraèoval k nám do Rychnova.
V pamìtní knize solnické školy se doèteme, ¾e na zaèátku nacistické okupace vydal zemský školní inspektor pøíkaz k
odstranìní tohoto reliéfu a „závadných obrazù“ z uèeben. Obrazy byly zazdìny v pùdních prostorách školy a celé prùèelí s reliéfem zakryto modøínovými deskami, pobito rákosem a nahozeno omítkou, jen Komenský zùstal. „A tak bylo umìlecké dílo zachránìno, nyní po odkrytí je zase chloubou naší školy,“ píše ve školní kronice z 25. dubna 1946 uèitel Josefa Roleèka.
V roce 1962 na základì zjištìní mìstské stavební komise byly Šalounovy reliéfy údajnì natolik narušeny povìtrnostními vlivy, ¾e byly ¾ivotu nebezpeèné, ohro¾ovaly dìti a bylo tøeba je strhnout. To schválil øeditel školy Sobìslav Starý, otluèení omítky vèetnì reliéfù i pod nimi umístìné knihy provedl brigádnicky solnický obèan Karel Holec a zdi byly pak omítnuty hladkou, svìtle šedou tvrdou omítkou.
13. kvìtna 1968 se na plenárním zasedání MNV Solnice, kterého se zúèastnili
vedle mnoha obèanù i zástupci OV KSÈ a ONV, bylo rozhodnuto zadat práce s obnovou reliéfù akademickému sochaøi Josefu Markovi z Nového Mìsta nad Metují podle dochovaných originálních Šalounových modelù. Práce zaèaly v èervnu 1968, dílo byl vytvoøeno z betonu, vyztu¾eného ¾eleznými pruty. Obì èásti reliéfu vytvoøil sochaø Marek ve svém ateliéru z osmi dílù, které na místì instaloval a scelil. V èervnu 1969 zbývalo jen dokonèit napojení jednotlivých dílù, sjednocení povrchové úpravy i zvýraznìní nápisù a v létì bylo dílo dokonèeno. Šalounovy sádrové modely uschoval po roce 1969 tehdejší správce Libor Paøízek v radnici, který v té dobì sepisoval inventáø mìstského muzea, a modely ulo¾il ve skladišti nepotøebných vìcí.
V srpnu 1973 na návrh tehdejšího øeditele školy Aloise Bro¾ka byly se souhlasem rady ONV Rychnov nad Knì¾nou betonové reliéfy odstranìny, zbyla jen Komenského busta a dva prázdné výklenky po reliéfech prvního prezidenta ÈSR "tatíèka" Masaryka (jak jej nazval ve svém zápisu do školní kroniky Alois Bro¾ek). A on taky byl zároveò autorem návrhu nového øešení prùèelí školy, o jeho¾ schválení po¾ádal odbor kultury ONV, a ten s tím souhlasil. Reliéfy byly nahrazeny novou výzdobou - do šedé omítky byly barevnì vyškrábány symboly mezinárodních úspìchù socialismu - v levé èásti komunistické symboly srp a kladivo, rudá hvìzda, holubice míru na pozadí rudých praporù, vpravo èást ozubeného kola, trojúhelník, kru¾ítko a dru¾ice. Nová "výzdoba" byla dokonèena o prázdninách 1973 sochaøem Ladislavem Faltejskem z Kostelce nad Orlicí za spolupráce sochaøù Jünglinga a Mrvy z Hradce Králové.
V listopadu 1989 èas oponou trhnul a zmìnìn svìt (kdopak z mladých ví, ¾e tento èasto citovaný verš napsal Jan Neruda v Romanci o jaøe 1848). V roce 1992 solnické mìstské zastupitelstvo v souladu s pøáním obèanù rozhodlo obnovit pùvodní reliéf a mìsto zadalo jeho vytvoøení z pískovce podle pùvodních Šalounových modelù profesoru Umìleckoprùmyslové školy v Hoøicích Tomáši Danihelkovi. Na úhradu staronového díla byla vypsána dobrovolná sbírka, do které pøispìli souèasní i bývalí obèané Solnice a okolí víc ne¾ 25 tisíc korunami (celkový náklad èinil témìø 114 tisíc korun). Pøi této pøíle¾itosti byly na solnickém námìstí vystaveny zásluhou tehdejšího solnického starosty Miroslava Daòka poškozené díly betonového reliéfu, které po roce 1974 slou¾ily jako ohrada skládky popela na rychnovském zámku.
Reinstalovaný nový reliéf se ukázal v plné kráse 14. èervence 1993 a je tam dodnes. Mù¾eme tak øíci hebrejským pozdravem šalom s Vámi = mír s vámi.
Pøijmìte závìrem od pana uèitele pouèení: V hebrejštinì שׁלום [šalom] je pokoj, mír. Druhý význam hebrejského výrazu mù¾eme pochopit jako ucelenost, harmonii a øád. V babylónštinì má slovo šalmum význam zdravý, bezvadný, v dobrém stavu, a Babyloòané se zdravili pozdravem šalamum, co¾ mìlo znamenat být zdráv, uzdravit se, být v poøádku. A o to tu nejen v Solnici šlo a jde.