Traktory do zámku
O komunistické zhùvìøilosti po víc ne¾ 50 letech
Docela zapomenutý 429stránkový strojopis z roku 1953 nevydané publikace „Barokní obrazárna v kolowratském zámku v Rychnovì nad Knì¾nou“ dr¾í v rukou zámecký správce Vlastimil Borùvka a právì od nìho víme, ¾e autorem tohoto rukopisu byl rychnovský profesor Karel Weis. Najdeme tu popis jednotlivých obrazù i jejich seznamy z let 1716, 1743, 1785, 1853, 1872 a 1937 a na stranì 425 pod názvem „Nìkolik slov závìrem“ dìsivé svìdectví o plánech komunistických mocipánù na vyu¾ití tehdy státního zámku v Rychnovì nad Knì¾nou. Ocitujme je z originálu bez pravopisných úprav.
Konèím svou práci a znovu opakuji: její úèel je ryze kronikáøský, a podnìt k ní byl dán obavou, ¾e jednou nebude Rychnovanu ani známo, jak vzácné památky ušlechtilého umìní minulých staletí byly kdysi shromá¾dìny ve zdejším zámku. Tarda sit illa dies et longo serior aevo - ale mohou-li se ji¾ dnes ozývati návrhy úøedních komisí, ¾e místnosti v zámku by se znamenitì hodily za sýpky, ¾e v kolonádì je mo¾no umístit víc ne¾ 85 traktorù a øada místností mù¾e být výborným skladištìm materiálu a zbo¾í nejrùznìjšího druhu a ve velikém mno¾ství, kdy¾ na námitku správce zámku, ¾e po zabrání všech místností nezbude mu místa ani k povìšení prádla, odpovídá jeden z èelných èlenù komise a kulturní (!) funkcionáø s velikou pravomocí, ¾e mù¾e k tomu dobøe poslou¾it kaple - pak je skuteènì oprávnìná obava, ¾e kolowratská sbírka obrazù nebude mít ji¾ dlouhého trvání v podobì, jak byla zùstavena svým restaurátorem, ba dokonce, ¾e se s ní Rychnov vùbec rozlouèí jako s nábytkem v jednotlivých selonech výstavních, který byl rozvezen do nejrùznìjších míst a mìst.
A tak, tøeba snad i tato práce jsou jen „jepicovité záznamy, hodné podrobných dìjin ostrostøelcù“, jak vlídnì posuzuje takový sbìr kronikáøského odpadu jeden z vlivných dnešních autorù, pøece se domnívám, ¾e mù¾e leckomu poslou¾it aspoò jako ukazatel zarostlých cestièek k historické skuteènosti.
Pokud si nìkdo myslí, ¾e v pøípadì rychnovského kolowratského zámku jde jen o legrácku, pak pøipomeòme, ¾e sousedící jízdárna, postavená v roce 1727, byla v pøedlistopadových letech vyu¾ívána jako sýpka obilí, tìlocvièna a sklad nábytku. Nic vymyšleno, pøátelé.
Eduard Weis (* 26. 1. 1886 Zadní Hutì, okres Pøíbram - † 27. 10. 1960 Rychnov nad Knì¾nou) byl rychnovským støedoškolským profesorem, správcem veøejné knihovny, re¾isérem a dramaturgem místního ochotnického spolku Tyl, správcem mìstského rychnovského muzea a pozdìji i mìstského archivu, od roku 1934 a¾ do své smrti mìstským kronikáøem. Pochován je na rychnovském høbitovì.
Rychnovské skvosty dlouhodobì v Praze
My mù¾eme teï v roce 2010 øíct, ¾e dvacítka obrazù z této sbírky je zapùjèena do dlouhodobé expozice Národní galerii v Praze a ¾e právì pro tuto pøíle¾itost vznikl tento katalog. Mezi tìmito skvosty je nejen Pacherùv obraz „Narození Panny Marie“ z doby kolem roku 1465 (jeho èást je reprodukována na obalu publikace) a návštìvnicky atraktivní „Regál se staro¾itnostmi“ (1666, Georg Hinz), ale pøedevším „Podobizna Ignáce Jetøicha Vitanovského z Vlèkovic“ z roku 1669, jejím¾ autorem byl Karel Škréta, nejvýznamnìjší støedoevropský ranì barokní malíø 17. století v Èechách. (Tento obraz se dostal do kolowratského majetku s vdovou po portrétovaném Johanou Magdalenou z Hrzán a Harasova, která se 1682 provdala za hrabìte Norberta Leopolda Liebsteinského z Kolowrat.)
Pro Rychnov je tato dlouhodobá expozice doslova svìtovou reklamou.