Traktory do zámku
O komunistické zhůvěřilosti po víc než 50 letech

Docela zapomenutý 429stránkový strojopis z roku 1953 nevydané publikace „Barokní obrazárna v kolowratském zámku v Rychnově nad Kněžnou“ drží v rukou zámecký správce Vlastimil Borůvka a právě od něho víme, že autorem tohoto rukopisu byl rychnovský profesor Karel Weis. Najdeme tu popis jednotlivých obrazů i jejich seznamy z let 1716, 1743, 1785, 1853, 1872 a 1937 a na straně 425 pod názvem „Několik slov závěrem“ děsivé svědectví o plánech komunistických mocipánů na využití tehdy státního zámku v Rychnově nad Kněžnou. Ocitujme je z originálu bez pravopisných úprav.

Končím svou práci a znovu opakuji: její účel je ryze kronikářský, a podnět k ní byl dán obavou, že jednou nebude Rychnovanu ani známo, jak vzácné památky ušlechtilého umění minulých staletí byly kdysi shromážděny ve zdejším zámku. Tarda sit illa dies et longo serior aevo - ale mohou-li se již dnes ozývati návrhy úředních komisí, že místnosti v zámku by se znamenitě hodily za sýpky, že v kolonádě je možno umístit víc než 85 traktorů a řada místností může být výborným skladištěm materiálu a zboží nejrůznějšího druhu a ve velikém množství, když na námitku správce zámku, že po zabrání všech místností nezbude mu místa ani k pověšení prádla, odpovídá jeden z čelných členů komise a kulturní (!) funkcionář s velikou pravomocí, že může k tomu dobře posloužit kaple - pak je skutečně oprávněná obava, že kolowratská sbírka obrazů nebude mít již dlouhého trvání v podobě, jak byla zůstavena svým restaurátorem, ba dokonce, že se s ní Rychnov vůbec rozloučí jako s nábytkem v jednotlivých selonech výstavních, který byl rozvezen do nejrůznějších míst a měst.

A tak, třeba snad i tato práce jsou jen „jepicovité záznamy, hodné podrobných dějin ostrostřelců“, jak vlídně posuzuje takový sběr kronikářského odpadu jeden z vlivných dnešních autorů, přece se domnívám, že může leckomu posloužit aspoň jako ukazatel zarostlých cestiček k historické skutečnosti.

Pokud si někdo myslí, že v případě rychnovského kolowratského zámku jde jen o legrácku, pak připomeňme, že sousedící jízdárna, postavená v roce 1727, byla v předlistopadových letech využívána jako sýpka obilí, tělocvična a sklad nábytku. Nic vymyšleno, přátelé.

Eduard Weis (* 26. 1. 1886 Zadní Hutě, okres Příbram - † 27. 10. 1960 Rychnov nad Kněžnou) byl rychnovským středoškolským profesorem, správcem veřejné knihovny, režisérem a dramaturgem místního ochotnického spolku Tyl, správcem městského rychnovského muzea a později i městského archivu, od roku 1934 až do své smrti městským kronikářem. Pochován je na rychnovském hřbitově.

Rychnovské skvosty dlouhodobě v Praze
My můžeme teď v roce 2010 říct, že dvacítka obrazů z této sbírky je zapůjčena do dlouhodobé expozice Národní galerii v Praze a že právě pro tuto příležitost vznikl tento katalog. Mezi těmito skvosty je nejen Pacherův obraz „Narození Panny Marie“ z doby kolem roku 1465 (jeho část je reprodukována na obalu publikace) a návštěvnicky atraktivní „Regál se starožitnostmi“ (1666, Georg Hinz), ale především „Podobizna Ignáce Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic“ z roku 1669, jejímž autorem byl Karel Škréta, nejvýznamnější středoevropský raně barokní malíř 17. století v Čechách. (Tento obraz se dostal do kolowratského majetku s vdovou po portrétovaném Johanou Magdalenou z Hrzán a Harasova, která se 1682 provdala za hraběte Norberta Leopolda Liebsteinského z Kolowrat.)

Pro Rychnov je tato dlouhodobá expozice doslova světovou reklamou.

Josef Krám