Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Vzpomínka flamendrova
Vzpomínáte si na to ještì? Roky po dvacítce, tak do tøiceti, plus mínus. Trochu nás ten svìt urèitì i pøitahoval, tanèírny, bary, malinko zakázané ovoce. Obèas jsme potkali i pøíslušnici nejstaršího øemesla, spíš jsme tušili, ¾e i na ní nìkdo parazituje, pasáctví bylo a je také øemeslo prastaré. Nabídnu pár mých dávných vzpomínek. Urèitì a v¾dy oprávnìným kritikùm pøedem rád pøiznávám, ¾e za pøesný místopis neruèím. Jde mi spíše o atmosféru té doby.
V šedesátých létech myslím u¾ byly také taneèní èaje, které se konaly v rùzných podnicích odpoledne, ale to byl opravdu jiný èaj, o tom psát nechci. Zaènu tøeba spodním koncem Václaváku. Tam pamatuji dva podniky. Nahoøe Astra, se svi¾nìjší muzikou, dole Carioca, takový pseudorokový prostor, urèený spíše seznamování úøednic, øeknìme støedostavovský podnik. Tatran bar se sklenìným (a svítícím) taneèním parketem, výš Alfa, zase spíše pro mladší zájemce. Psát bych mohl jistì i o Alhambøe, vybavuje se mi tøeba i Cascade nìkde v Rybné.
Za zvláštní zmínku stojí slavný podnik U Šmelhauzù (øeèený U Šmelíkù), který v socialismu pøešel na název Narcis. (Nedávno jsem šel okolo Melantriškou a dumal, co tam vlastnì je dnes.) Název se sice zmìnil, ale úroveò zùstala stejná. Byl jsem tam maximálnì dvakrát, poté, co tam pøi tanci pobodali jednoho Roma, tenkrát se ještì øíkalo cikána, jsem se s návštìvami rozlouèil. Bylo tìch podnikù daleko víc, vìtšinou s ¾ivou hudbou. Nìkteré jsem navštívil jenom jednou, o nìkterých tøeba jenom slyšel vyprávìt. V kuloárech se vìdìlo i o podnicích, které preferovali pánové s odlišnou sexuální orientací.
Já jsem mìl jisté zalíbení v podnicích, které bych dneska oznaèil za prapøedchùdce internetu, pøesnìji chatování. Vím o dvou Jeden se jmenoval Kosí hnízdo byl na Národní tøídì, já si ovšem oblíbil spíš podnik nahoøe na Václaváku, nìkde tam, nìkde je dnes kni¾ní palác Luxor. (Døíve kina Jalta a Letka). Podnik se snad jmenoval Pìt P a jeho specialitou byly telefony na stolcích. Bylo tedy mo¾né se rozhlédnout po sále, vyhlédnout si vhodný objekt zájmu a zavolat. Stolky byly èíslovány. Nebyl jsem zase tak èastým návštìvníkem, ale za pár let bych návštìvy asi poèítal na desítky. Mìl jsem tam dva pùvabné zá¾itky. (Bylo jich tedy víc, ale jsem èlovìk tajnosnubný.) První byl prostý. Podnik mìl i druhý, menší sálek, který se otevíral jenom, kdy¾ bylo plno, patrnì ze soboty na nedìli. Mezi sálky byla taková prostorná chodba se šatnou. O pøestávce mezi tanci jsem postával opøený o šatnový pult, zdaleka ne sám, bylo nás tam okolo deseti pánù. Pøišla taková zjevnì vyslou¾ilá pøíslušnice staršího øemesla, obhlédla nás, zaøadila jasným gestem a chraplavì prohlásila: já se na vás mù¾u vysrat, pasáci. Tak jsem se dostal i k další staré profesi.
Ovšem vrcholný byl náš kolektivní výlet. To bylo u¾ po tøicítce. Dávno u¾ jsem tam nechodil, ale udìlali jsme nálet tøí man¾elských párù, s úmyslem seznámit ty dva se zdejší atmosférou. Další man¾elský pár byl v našem vìku, pøimìøenì, ale ten tøetí byl hodnì osobitý. Mùj starší kolega a spolupracovník Vašek byl zralý padesátník, s èelem vysokým skoro a¾ k zátylku. V dobì, kdy to ještì nebyla móda. V mládí závodnì vzpíral, netuším pøesnì, kolikátý byl v republice, ale urèitì patøil ke špièce. Prostì impozantní figura barového vyhazovaèe. ®enu mìl zhruba v našem vìku, asi o 15 let mladší a byl na to velice pyšný. Po chvilce pøíjemné zábavy šli pánové k baru, dámy švitoøily u stolku. Po pár minutách se k dámám pøitoèili dva mladí kluci, bavili je, lehce koketovali, dámy byly celkem pùvabné. My dva mladší man¾elé jsme to od baru sledovali pobavenì, ale padesátník Vašek stì¾í potlaèoval ¾árlivost. Ka¾dý to u baru jednou otoèil a šli jsme povzbuzeni ke stolku a dámám. Musím øíct, ¾e ctitelé nebyli nijak vlezlí, vùbec ne sprostí, nevadili. Vaškovi ovšem ano. Vyjel na nì dost nekompromisnì. Jeden z nich, spíš aby zachoval dekorum, se celkem slušnì ohradil. Ne¾ jsme staèili jakkoliv zareagovat, Vašek ho uchopil zkušeným chvatem za límec a opasek, zvedl ho a nesl pøes parket ke schodùm a vzhùru ke vchodu. Pøedstavte si to v barvách. Plešatý, udìlaný padesátník, nese pøes celý sál vydìšeného kluka. Druhý kluèík se tiše vypaøil, my sedìli u¾aslí, po chvilce se vrátil i spokojený Vašek. Nikdy nezapomenu na projev jeho man¾elky. Tedy na obsah. Snad deset minut mu lála vybranými slovy, ¾e má chování køupana, ¾e ti kluci nic neudìlali. A zakonèila plamenným zvoláním: A kdy¾ se neumíš slušnì chovat, tak jdi do prdele.
Pokud vím, èasem z toho man¾elství skuteènì šel, zda zrovna tam... netuším.