Za beskydskými klauzy

„Vlastní přípravy k zahájení plavby počínají na podzim, kdy se řečiště potoka nebo říčky zbavuje překážek, kamenů, nánosů a břehy se upravují. V zimě pak sváží se z hor a strání dříví a skládá se v hranice, jež lemují po celé délce břehy vody… „

„V druhé polovině března při mírné povětrnosti počne plavba dříví. Polena házejí se do rozvodněných potoků, jež zesíleny bývají ještě přívaly vod z klauzů. Prvního dne dochází obyčejně jen málo dříví do Frýdlantu, jelikož se běh polen, tak říkají, musí zregulovati. Vyplňují se jimi kolena, ostré záhyby a okliky, takže teprve pozdější dny polena pravidelně cíle docházejí. Je-li plavba v plné síle, ženou se polena vespolek těsně stlačena úprkem dolů a slyšeti jest praskot, hluk, jekot a hukot hrnoucích se dřev.
Podél celého toku rozestaveny jsou četné stráže, jimž bdíti jest, by nikde zácpa nenastala, jež by zhatila volný chod dříví a dělníci musí dlouhými háky uvolňovati hromadící se polena. Zbylé okrjky shazují se dodatečně po plávce do řeky a připraví se do běhu, když se zadek žene. Dělníci musí do ledové vody a utopencům pomáhati rukama do běhu, což podnikají často za pouhý krapet kořalky:“

Je to již docela dávno, kdy jsem četla ve staré místopisné brožuře toto barvité líčení plavení dříví na počátku minulého století. Nedovedla jsem si představit, kudy a kam se za klauzy vypravit. Až v době nedávné se mi dostaly do rukou zajímavé materiály o těchto technických památkách od Jaromíra Poláška z Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku. V materiálu byly popsány samozřejmě nejen historické a technické údaje, ale také jsem se dozvěděla, kde se klauzy nacházejí. A to už mi, obrazně řečeno, nedovolilo spát.

Klauzy jsou zmiňovány okolo poloviny 19. století. Dá se předpokládat, že některé další existovaly již dříve, ale nebyly doloženy. O existenci plavení dříví však svědčí listiny, které plavení dříví dokládají. Plávka dřeva pak pokračovala až do jara 1941. Tehdy však již byla prováděna v omezeném rozsahu, jelikož od roku 1908 fungovala železniční dráha Frýdlant – Bílá, úzkokolejka na Bílé a také se začínala rozvíjet síť silnic a lesních cest.

Nyní vám mohu předložit pozvání na výpravy za beskydskými klauzy, které se nacházejí v Zadních horách. Klauzů, jejich pozůstatků či nepatrných stop po nich je více, ale já jsem vybrala ty nejznámější a nejdostupnější. Do srpna 2009 jsem všechny klauzy, které uvádím navštívila. Každá výprava na kterýkoli z nich je vcelku nenáročná a my jsme jimi naplnili většinou víkendová dopoledne. Na cestách mě doprovázel manžel a samozřejmě naše Anička, pro kterou je objevování Beskyd velkým dobrodružstvím. Nemohu říct, který klauz je nejkrásnější, protože každý je něčím zajímavý, každý má svou atmosféru a neopakovatelnost.

První byl na pořadu Panský klauz. Ten jsme navštívili v listopadu 2008, už strašil sníh a to bylo pravé počasí pro zdolání tohoto magického místa.
Ze silnice z Ostravice směrem na Staré Hamry míjíme nejprve po levé straně chalupy osady Hutě, vpravo přes cestu jde značka na osadu Velké a my odbočíme asi po 200 m doprava po lesní silničce. Asi po kilometru dojedeme na místo zvané Myjárna, kde je parkoviště. Odtud už je dále na Podolánky i na Velký zákaz vjezdu. Z Myjárny se vydáme k Panskému klauzu, k němuž nevede značená cesta. Jdeme asi kilometr po cestě vedoucí na Podolánky a pod osadou Břestový, která se nachází vpravo v kopci se dáme první cestou doleva přes mostek, mírným stoupáním projdeme kolem závory a asi po dvou kilometrech dospějeme k zádumčivému místu, kde se vpravo nachází opravená hráz Panského klauzu, který v době sucha bývá prázdný, jen středem protéká do bahna zarytý Panský potok. Za pochmurného počasí si zcela jistě dovedeme představit, že se na tomto odlehlém místě mohou objevit nadpřirozené bytosti, jak píše v knížce Pytláci v Zadních horách Vladislav Krop. Vládkyně hor Sadapeka se svými lulkáněmi dovedly utancovat nebohé pasáčky či dřevaře. Na těchto místech buďte tedy ostražití.

Dále byl na řadě v dubnu 2009 na Velikonoce Velký klauz na Kyčerovském potoce, který nás ještě přivítal zbytky sněhu a nádhernou průzračnou vodou. Tento klauz už znám z dřívější doby, neboť na Velký jsme často jezdívali. Ke klauzu se dostaneme, když se z Myjárny vydáme se cestou vpravo, která vede na osadu Velké. U Myjárny je informační tabule Lesů ČR, která nás na klauzy upozorní, nicméně cesta k Velkému klauzu není nijak značená. Jakmile přijdeme na osadu a projdeme kolem chalup, jdeme stále rovně, stoupáme mírně po cestě kolem potoka Kyčerov a asi po dvou kilometrech dojdeme k Velkému klauzu. Tento klauz patří k nejkrásnějším a nejprůzračnějším. Velmi zachovalá je hráz klauzu vystavěná z kamenů. Kousek nad klauzem je na potoce zachovalé hrazení.

Bedřichův klauz nese jméno podle olomouckého biskupa Bedřicha Fürstenberka.. Je nejdostupnější, protože se nalézá přímo silnice vedoucí z Bílé na Bečvy v místech před Hlavatou. Stačí zastavit, vystoupit, projít se k informační tabuli s posezením a klauz obhlédnout. V době nedávné byl krásně rekonstruován, neboť byl velmi poškozen povodněni. Pod klauzem stojí domek, který svého času sloužil správci klauzu.
Zastavili jsme se u něj právě na prvního máje a projitím přes přepad hráze jsem jej opravdu dokonale prozkoumala. Ale nezkoušejte to, je to zakázané.

Blato klauz na potoce Mohyla v katastru Čeladná jsme objevili v květnu při zpáteční cestě z Martiňáku, kdy jsme neprocházeli přes osadu Skurečena, ale přešli jsme pod ní. Právě tam se nacházejí pozůstatky hráze. Klauz je v době sucha bez vody a středem zarostlé plochy protéká potok. Východiskem této trasy jsou Podolánky, kde je možno zaparkovat pod starou školou (dnes zařízení RENARKON) na prostranství u říčky Čeladenky.

Když jsme se pak jednu z dalších květnových nedělí vypravili na Maxův klauz, během cesty nás zlákala informační tabule s motivem Čurabka klauzu a bylo rozhodnuto. Toho dne bylo úplně letně a byla to skvělá volba.
K návštěvě tohoto klauzu můžeme zaparkovat přímo v centru Bílé, dále pak projdeme po stezce na břehu Bílé k odbočce do údolí Smradlavé, kde nejprve po levé straně spatříme nádherný arcibiskupský lovecký zámeček, který je dnes ve správě Lesů ČR. Dále pokračujeme cestou údolím necelý kilometr, kde se do Smradlavého potoka vlévá potok Čurabka. Toto místo poznáme podle informační tabule Lesů ČR, která pojednává o beskydských klauzech. Dáme se cestou vedoucí podél potoka a asi po dvou kilometrech dojdeme na místo, kde se klauz nalézá. Je označen informačním panelem a je zde vybudováno malé posezení. Klauz byl v nedávné době rekonstruován. Stojí za to zajít si i k ústí potoka do klauzu, koryto potoka je krásně vyloženo kameny a je odtud impozantní výhled na celý klauz a údolí Čurabky. Zpět se můžeme vrátit stejnou cestou, ale pokud mohu doporučit, asi půl kilometru pod klauzem je mostek a cesta vedoucí přes něj nás zavede na osadu Kavalčanky, která je velmi malebná a dole u cesty je nádherná kaplička. Podél Kavalčanského potoka pak sejdeme zpět do údolí a vrátíme se zpět do Bílé. Po cestě nás čeká ještě jedna zajímavost – pramen Smradlavá - krásně upravený s posezením na obou stranách potoka a také krásně zapáchající, ale – je léčivý!

Jednu z dalších květnových nedělí jsme vyrazili z Mezivodí na Kocián klauz na Lučoveckém potoce, to bylo tak všelijak, docela čerstvo, ale naštěstí nepršelo a docela se vybralo.
K návštěvě tohoto klauzu na Lučoveckém potoce bude naším východiskem Bílá – Mezivodí, na cestě z Bílé odbočíme vpravo a zaparkovat můžeme u Ondrášova dvora, kde si podle denní doby můžeme dát občerstvení nebo se na něj těšit při cestě zpáteční. Na klauz a dále na hřeben vede turistická zelená značka. Asi po 2 – 3 kilometrech musíme dávat pozor, protože cesta nevede přímo kolem klauzu, ale musíme k němu odbočit vpravo. Ze značky toto místo poznáme podle chaty, kterou je z cesty vidět. Tato chatička zde stojí na místě, kde byla původně chata, kterou nechal postavit kardinál Bedřicha Fürstenberk, když zde jezdíval na lov tetřevů. Klauz je označen informační tabulí.

Maxův klauz je pojmenován podle olomouckého arcibiskupa Maxmiliána Josefa Goofrieda Sommera Becka.Je z těch nejvíce dochovaných a navštěvovaných klauzů a nechala jsem jej téměř nakonec, až přišel vhodný den, kdy červencová neděle konečně slibovala po čase celkem letní počasí. Moc jsem se na něj těšila, těšte se i vy, neboť patří k nejzachovalejším klauzům. Půjdeme k němu opět z Bílé kolem pramene Smradlavé a dále údolím, ke klauzu vede zelená turistická značka. Od zámečku je to ke klauzu 4,5 km.Východiskem cesty může být také Bumbálka, kdy ke klauzu sejdeme po značce z hlavního hraničního hřebene a vrátíme se do Bílé. U klauzu je zastřešené posezení a několik dalších laviček na různých místech. Kousek výš nad klauzem je patrné menší přehrazení potoka. Pod klauzem lze zase vyjít cestou kousek nahoru a z této cesty je mezi stromy rovněž hezký pohled na celý klauz. Cesta údolím Velké Smradlavy je úžasná a působí uklidňujícím dojmem.

Když jsem nahlédla do místopisných materiálů, přišla jsem na to, že bych skoro úplně zapomněla na poslední z dochovaných klauzů. Černý klauz na stejnojmenné říčce Černá jsme zvládli v závěru prázdnin za typicky letního počasí. Nachází si necelý kilometr od odbočky zelené značky vedoucí z Bílého kříže z příjezdové komunikace na vedlejší lesní cestu, kde se dá pohodlně zaparkovat. Zajímavostí tohoto místa je, že původně spadala tato oblast pod Slezsko a až po roce 1669 připadla hukvaldskému panství. Zemská hranice totiž kopírovala tok Černé. Výpravu jsme spojili se vždy vděčnou prohlídkou Bílého Kříže, který po letech začíná opět ožívat.

Text a foto: Pavla Zemaníková

Foto:

Hráz Bedřichova klauzu

Maxův klauz

Pohled na Čurabku klauz