Lobkowický palác
Najdete ho na Malé Stranì ve Vlašské ulici, dnes je zde velvyslanectví Nìmecké spolkové republiky.
Pozn.: Jeden èlánek o paláci Lobkowitzù jste u¾ èetli. Na upøesnìní - Paláce jsou dva.
Jeden stojí na Malé Stranì a je tam velvyslanectví Nìmecka. Minulý rok dokonce snad Nìmci podali èeské vládì návrh na odkoupení paláce. Chtìjí to jako upomínku na ten hromadný útìk pøed padnutím berlínské zdi.
Druhý palác dnes patøí rodu Lobkowitzù, spíš ho lidi znají pod jménem Ro¾mberský palác a ten patøí do areálu Pra¾ského hradu. Lobkowitzové tam dneska vystavují jejich sbírky, pøedtím patøila budova Národní galerii (Olga).
Ve støedovìku zde byla stavba, která patøila Strahovskému klášteru. V zápisech z roku 1410 je uveden pachtýø sládek Petrovic. Pak byla budova v majetku Jana Tomiše, alespoò podle záznamù z doby kolem roku 1503. Pak pøedala man¾elka Jana Tomiše majetek, to byl pivovar a vinice, své dceøi a jejímu man¾elovi. Podle záznamù z roku 1554 si dìlali nárok na majetek její syn a jeho ¾ena, Jakub a Dorota Skálovi. Tím celá usedlost dostala jejich jméno. Tak se postupnì mìnili majitelé. Nakonec se stal dùm majetkem Filipa Bamberga a to u¾ byl pøejmenován na dùm "U Tøí mušketýrù", to bylo v roce 1627. A znovu se mìnili majitelé, dùm pøestal být v majetku Strahovského kláštera, tehdy byl v majetku vdovy Tannenberkové.
V devadesátých letech 17. století ho koupil za 2 000 zlatých nìjaký Karel Hübel ze Stradenu. V tuto dobu zaèal skupovat zahrady a vinice na této stranì Prahy tehdejší prezident apelací Karel Pøehoøovský z Kvasejovic, chtìl si vybudovat panské sídlo, které by odpovídalo jeho vysokému postavení v zemi. Tak v roce 1702 dostal povolení od císaøe získat dùm "U Tøí mušketýrù" a zalo¾il zde novou stavbu a velkou zahradu. Podle rùzných a i dost nejasných pramenù se mìli na stavbì podílet architekti a slavní stavitelé jako Lurago, Santini, Alliprandi a Christoph Dientzenhofer. V roce 1713 se dostal ale majetek pána Pøehoøovského do dra¾by. Novým majitelem se stal Jan Josef Bartoletti a za ètyøi roky, po nákladných investicích do domu, ho vymìnil za panství Pøestavlky s hrabìtem Františkem Karlem Libštejnským z Kolovrat.
V roce 1734 odkoupila palác, tehdy za èástku 70 000 zlatých, to nebylo nijak moc, hrabìnka Antonie Èernínová z Chudenic. Po pìti letech majetek pøešel na dceru Marii Josefu Ludmilu Èernínovou z Chudenic. Ta se v roce 1753 provdala za kní¾ete Augusta Antonína Josefa z Lobkovic a tak se dostal tento palác do majetku Lobkovicù. Rodina Lobkowicù pou¾ívala palác a¾ do roku 1927, ten se stal také hlavním pra¾ským sídlem hoøínko-mìlnické vìtvì rodu Lobkowicù. V roce 1927 pøevzal palác do majetku Èeskoslovenský stát se všemi pøíslušnými domy a zahradami. Jenom cenný inventáø jako rodinné portréty, nábytek, vzácné bronzy a cenné gobelíny byly odvezeny. Odvezena byla také rozsáhlá knihovna, která mìla asi na 50 000 svazkù a rukopisù.
Po pøevzetí paláce byla budova pøesnì zmìøena a také zrekonstruována. Po jejím skonèení byl palác vyu¾íván státními institucemi, sídlilo zde napøíklad ministerstvo školství, archeologická centrální správa a také ministerstvo zahranièí. Nìkolik let zde sídlilo velvyslanectví Èínské lidové republiky. V roce 1973 se stal palác velvyslanectvím Nìmecké spolkové republiky. Tady se odehrál na podzim roku 1989 masový útìk obèanù Nìmecké demokratické republiky. To ji¾ mnozí z vás pro¾ili sami, kdy zde bylo provizornì ubytováno pøes 4 000 lidí a v srpnu 1989 bylo velvyslanectví nakonec pro pøeplnìní uzavøeno. 30. záøí mohli tito lidé zvláštními vlaky odcestovat do Spolkové republiky, ale netrvalo dlouho a velvyslanectví bylo zaplnìno uprchlíky znovu.
Dnes u¾ tohle patøí také historii. Tuhle dobu pøipomíná jenom plaketa na balkonì a Trabant na ètyøech nohách v zahradì.
Olga Kotaèka