J. J. Sustar, Czech fighter against Nazis
Nad článkem v amerických novinách a neznámými fotografiemi

K ruce si vezmeme knihu Jiřího Šolce Bylo málo mužů, medailonek Josefa Juzy o Františku Fryčovi, text Miroslava Vostatka O jednom vojákovi, článek v Pittsburgh Post-Gazette z listopadu 1998 a nahrávku rozhlasového pořadu Karla Tejkala Neznámí diplomaté bez pasu ze 7. července 2007.

Díváme se na obyčejnou fotografii rodinky, pořízenou před domkem Máslových na tehdejší Rašínově ulice v Rychnově nad Kněžnou, pár kroků od gymnázia. Zkusme ji dešifrovat, je z roku 1937: Manželé František Máslo (vlevo) a Žofie (s dětmi), jejich dcera Miloslava a manželem vojákem Jaroslavem Šustrem. Pak tu vidíme strýce (napsáno vzadu na snímku) a holčičku s chlapečkem, tedy adoptivního syna Šustrových Jiřího Šustra (*11. 4. 1936) a adoptivní dceru Fryčových Zdeňku (*18. 7. 1936); jejími rodiči byli František Fryč a Jarmila Fryčová, rozená Máslová (1900 – 1977). Zkusme jít dál: Švagři Jaroslav Šustr a František Fryč byli zpravodajští důstojníci za 2. světové války v Anglii.

Jaroslav Šustr (1908 Strážnice – 1988 Alexandria, USA) jazykově nadaný, absolvoval 1935-37 válečnou akademii a jako štábní důstojník a zpravodajec zažil první zatěžkávací zkoušku za mobilizace v roce 1938. Tehdy sloužil ve štábu velitelství okrsku Praha, jehož úkolem byla obrana hlavního města. Za okupace byl obchodním zástupcem firmy s oleji Vacuum Oil Company Praha, navázal kontakty na odbojovou organizaci Obrana národa, 20. února 1940 uprchl do zahraničí, v Maďarsku byl zatčen, ale z budapešťského vězení se mu 17. dubna 1940 podařilo uprchnout do Jugoslávie, kde se přihlásil u československého úřadu. V hodnosti kapitána vstoupil 20. dubna 1940 do zahraniční jednotky, byl přidělen do Bělehradu a později odjel do Sýrie a Palestiny, kde se stal velitelem 1. roty. 9. září 1940 byl přeložen k letectvu západní skupiny a odejel do Londýna. 10. dubna 1941 byl jako štábní kapitán generálního štábu ustanoven do funkce přednosty velitelské sekce zvláštní skupiny D druhé správy odboru ministerstva obrany pro výsadkové akce v Československu a jednou z jeho povinností jako výsadkového průvodce (dispečera) byl doprovod československých parašutistů do protektorátu.

Vybraní dobrovolníci byli v letech 1941 až 1943 postupně posíláni do zvláštních kursů, umístěných převážně v odlehlých venkovských oblastech Anglie a Skotska. Tyto Special Training Schools (STS, speciální tréninkové školy) vytvořila pro své spojence Special Operations Executive (SOE, orgán pro zvláštní operace). Náplň výcviku se řídila úkoly, s nimiž byly skupiny potom vysílány do nepřátelského týlu. Výcvik se skládal ze školení základního, udržovacího a speciálního; Jaroslav Šustr absolvoval assault course (kurz útočného boje) a para course (parašutistický výcvik). Two men who were at the top of the Command Section during World War II were Captain Jaroslav Šustr and Major Karel Paleček. The second section of Special Group D was the Training Section, responsible for the fulfilment of the programme of training for Czechoslovak parachutists. The officers of this Section, together with selected personnel, took part in training run by the British, and they themselves organized day-to-day and enhanced training in the buildings allocated to SOE for the training of Czechoslovak parachutists, called Special Training Schools (STS). Tolik citace z http://www.scsssfund.org.uk/media_czechoslovakia_para.doc

Jako výsadkový průvodce, styčný orgán mezi velitelem letounu a vysazovanou skupinou, neměl v podstatě vliv na přesnost přistání. V závěrečné fázi letu byl sice většinou povolán k identifikaci orientačních bodů na ploše, ale za vysazení odpovídal velitel letounu. Pomáhal připravit skupinu k seskoku, odpovídal za její připravenost po stránce bezpečnosti osob i materiálu (kontrola padáku, upevnění výstroje a výzbroje, zakotvení lana) a stanovil pořadí seskoku jednotlivých mužů. O každém letu pořizoval operační záznam, v němž časově i věcně zaznamenával hlavní události letu a jeho průběh. Funkce dispečera měla značný význam psychologický, parašutisté jej znali, byl jedním z nich a patřil dokonce k velitelské skupině. Do poslední chvíle s nimi sdílel riziko letu a taktním jednáním udržoval jejich dobrou náladu a psychický stav. Předpokladem pro tuto funkci byla znalost angličtiny, absolvování parašutistického výcviku a pokud možno výcvik letecký (navigátor, pozorovatel, palubní střelec). Po štábním kapitánovi generálního štábu Šustrovi tuto funkci plnil nadporučík Hrubec, v jednom případě poručík Strankmüller.
Jaroslav Šustr doprovázel naše paradesantní skupiny (vlevo jedna z nich) nad protektorát devětkrát (píše se v americkém článku), i skupinu ANTHROPOID. Ta byla vysazena spolu se SILVER A a SILVER B z letounu Halifax Mk. II L9613/NF-V, patřícímu 138. peruti pro speciální úkoly. Stroj odstartoval 27. 12. 1941 ve 22:00 a přistál v 8:19 na své základně Tangmere. Před seskokem podali členové Antropoidu Jaroslavu Šustrovi ruku a řekli, že brzy o nich uslyší; my víme, že se tato skupina nesmazatelně zapsala do událostí kolem atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. The major part, capturing the preparation and training of Czechoslovak parachutists – with the focus on Assault Training in Scotland.Between 1940-1945, the Czechoslovak Military Intelligence Service active on British territory, in co-operation with its British partners, organised 31 airborne operations tasked with „special“ missions into the Protectorate of Bohemia and Moravia, Slovakia, France and northern Italy. It comprised intelligence, demolition, assassination, organizational and courier missions, the most famous of them being the successful assassination of the Acting Reich’s Protector Reinhard Heydrich on 27.5.1942. It was planned and carried out by Josef Gabčík and Jan Kubiš, parachutists from Anthropoid Group. Yet, they were not the only ones. The Czechoslovak military in exile sent 91 young men in total into European theatres of war and a further 17 men waited in vain to be sent on their operations until the final days of the war. http://www.scsssfund.org.uk/media_czechoslovakia_para.doc

Máme tu vpravo i snímek na němž je on a skupiny INTRANSITIVE před jejich odletem: A photo of the members of Para-Groups INTRANSITIVE and TIN together with Staff Captain Jaroslav Šustr in the final stage of preparation for operations. From left: Jaroslav Šustr, Vojtech Lukaštík, Václav Kindl, Bohuslav Grabovský, in front of them Jaroslav Švarc and Ludvík Cupal.

Od června 1944 byl Jaroslav Šustr vojenským a leteckým přidělencem v Číně. Po válce nenašel doma matku, otce, dva bratry ani svoji manželku Miloslavu. Ta nechtěla opustit svoji nemocnou matku, gestapo ji zatklo a dalo do vazby policejního ředitelství Praha (v dokumentech se uvádí č. 5773 z 13. VII. 1942 – přípis uložen v zás. odd. Rychnov n.Kn. Po vyšetřování ji převezli do koncentračního tábora, kde byla umučena 19. XI. 1942. Na evidenčním listu rychnovského městského úřadu je uvedeno dle údajů manžela ze dne 14. X. 1945 zemřela v koncentračním táboře v Osvěnčimě. Jaroslav Šustr pak pracoval na generálním štábu ministerstva obrany, od listopadu 1946 působil u spojenecké kontrolní rady v Berlíně a podobně jako jiní vojáci ze Západu začal mít i on řadu potíží. Proto se ženou i dvěma syny emigroval do Ameriky v roce 1948. U nás byl prohlášen za zběha a degradován na vojína.

Osudy našich emigrantů v cizině po roce 1948 nebyly vůbec snadné. Poválečná euforie přetrvávala, podcenilo se nebezpečí totality a i nedostatek pracovních příležitostí v cizině završoval nesčetné problémy našich spoluobčanů v emigraci. Šustr zkoušel všelicos, až jednou četl v novinách, že jakási pila v Minnesotě marně hledá účetního, tak se chopil příležitosti, zatelefonoval tam a měl přijet co nejdříve. Za poslední peníze koupil ojetý automobil, naložil rodinu a vydal se na 2000 km dlouhou pouť. Jako voják měl v krvi dochvilnost a dorazil do městečka dřív, aby měl čas na přípravu. Když k němu dojížděli, uviděl, že se tam staví slavobrána s nápisem Welcome! To ho zaujalo a zeptal se, koho to čekají. Nevěřil, když uslyšel, že se v městě má usadit nějaký plukovník, pracovat na pile a že to prý bude za posledních sto let první emigrant u nich. Když se pak lidé dozvěděli, že právě on je tím plukovníkem, nakonec společně odjeli ke starostovi, který byl navíc majitelem oné pily. Pak následovaly i okresní rozhlasové stanice a televize, přivítání bylo velkolepé, rodinu zavedli do zařízeného domku, v garáži stál automobil, v kuchyni byla chladnička i plná mraznička. Není tedy divu, že se Šustrovi cítili jako Alenka v říši divů. Šustr si zakrátko spoluobčany získal, dobře pracoval a s lidmi se přátelil. Díky jeho neobyčejně bohatým zkušenostem a politickému i vojenskému přehledu ho rozhlas požádal o spolupráci a komentování mezinárodní situace. Jako voják k ní měl zasvěcené komentáře, jméno si musel však změnit na Sustar, protože na původním Šustr si Američané lámali jazyk. Takto vylíčil svoje setkání s Jaroslavem Šustrem československý důstojník Bohumil Moravec, žijící později v Kanadě.

V USA se Jaroslav Šustr angažoval v exilové Společnosti pro vědy a umění a spolupracoval s FBI jako odborník na východoevropskou problematiku. He was a news analyst for KDKA from 1955 to 1958, founded the formel Allegheny Academy in Allison Park and was deputy director of the Internacional Studies Institute at Westminster College in New Wilmington.

Citujme ještě z Pittsburgh Post-Gazette, Nov. 16, 1998:Mr. Sustar´s mother, father, two brothers, and first wife, Mila, were executed by the Germans reprisal for his resistance activities, tedy to, co už víme, že Němci popravili jeho první manželku, matku, otce a dva bratry odvetou za jeho odbojové aktivity. Mr Sustar is survived by his wife, Joyce Mary Sustar; three sonns Vladimír of Monaca, Peter of Valencia, Butler County, Myron of Terryville, Conn.; and eight grandchildren. Tedy že pozůstalými jsou jeho žena, tři synové a osm vnoučat.

Where is George? This is a question. Kde se ztratila stopa jeho syna Jiřího, nevím L Rychnovská evidence obyvatel má k Jiřímu Šustrovi dva dokumenty - policejní přihlášku / Polizeiliche Anmeldung, narozen v Praze 11. 4. 1936, Promenádní 625, den příchodu 11. července 1942, odhlášen 5. 11. 1945 Praha, předchozí bydliště RK, Rašínova 813, podpis majitelé bytu Jindřich Brož a Vlad. Kalendovská.

Druhý dokument je přihláška k přechodnému pobytu, den příchodu 9. 3. 1953, trvalé bydliště Višňová, okr. Frýdlant v Č., n. p. Juta, podpis ubytovatele Jarmila Fryčová i majitele bytu, den příchodu 9. 3. 1953. Dál nevím L.

Doma byl Jaroslav Šustr po pádu komunistického režimu posmrtně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. A teď dovolte pár vět o jeho švagrovi Františku Fryčovi (1895 Praha - 1973 Rychnov nad Kněžnou). Tady se opírám o text Josefa Juzy a další dokumenty. V souvislosti s Hitlerovými přípravami na válku přijali naši zpravodajci k získávání informací spolupráci s německým agentem A-54, no a tuto činnost zajišťoval František Fryč. Od onoho agenta (my už víme, že jím byl Paul Thümmel; viz kniha Rudolfa Ströbingera Agent A-54) získal mnohé podklady k dalším rozhodnutím, jenže údaje o připravovaných březnových událostech 1939 vyhodnotilo vedení ministerstva národní obrany jako nepodložené. Zpravodajské oddělení však vsadilo na svědectví A-54 (ten koncem února 1939 signalizoval bezprostřední nebezpečí) a připravilo jak likvidaci dokumentů, tak akci na jejich záchranu. Ty nejcennější z nich tak byly 14. března 1939 přepraveny do Anglie. Jedenáct československých zpravodajců v čele s plk. gšt. Františkem Moravcem, mezi nimiž byl i František Fryč, se do Velké Británie přesunulo na palubě letadla společnosti KLM a přistálo na londýnském civilním letišti Croydon dvacet minut před jedenáctou hodinou večer 14. března 1939, tedy jen pár hodin před obsazením zbytku Čech a Moravy německou armádou. Fryčova rodina v září 1939 tajně přešla hranice do Polska, pak do Francie a po roce do Anglie.

Major František Fryč (na snímku z roku 1944) byl za 2. světové války ve zpravodajské službě ministerstva národní obrany československé exilové vlády v Londýně přednostou zpravodajské skupiny A prvního oddělení ofenzivního zpravodajství. To spadalo pod II. správu odboru MNO, vedeného jeho přednostou plk. gšt. Františkem Moravcem, a to už víme, že štkpt. gšt. Jaroslav Šustr byl ve velitelské sekci - spolu s pplk. Karlem Palečkem - přednostou zvláštní skupiny D.

Po osvobození působil František Fryč v letech 1945-1949 jako přednosta šifrového oddělení na ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Po svém prvním zatčení 23. 4. 1948 a tříměsíční vazbě v pankrácké věznici byl penzionován. 1949 byl zatčen znovu v souvislosti s akcí internace režimu nepohodlných osob s kódovým označením D/4 a vězněn na Mírově na základě informací J. Bydžovského, který se domníval, že plukovník Fryč odešel do exilu. Proto jej uvedl ve vynuceném doznání jako spolupachatele vraždy Jana Masaryka. Ačkoliv byl plk. Fryč podroben těžkému fyzickému i psychickému týrání, veškerá svá obvinění neustále popíral. Obdivuhodná odvaha a statečnost, s jakou dokázal čelit svým vyšetřovatelům, byla jedním z hlavních důvodů, proč bylo vykonstruované obvinění z vraždy Jana Masaryka staženo. Proto byl v roce 1950 na základě nedostatku důkazů odsouzen „pouze“ ke třem letům těžkého žaláře.

Po svém propuštění a odpykání trestu žil v ústraní v Rychnově nad Kněžnou. V listopadu 1968 byl rehabilitován a byla mu navrácena hodnost; v březnu 2000 ho in memoriam jmenoval místopředseda vlády ČR a ministr zahraničních věcí do čestné hodnosti velvyslance s pamětní medailí za jeho přínos zahraniční službě ČSR.
Je pochován na rychnovském hřbitově.

Josef Krám