|
O
Internetu se mluví, e-mailuje a internetuje jako o sociální,
telekomunikaèní, informaèní a kdo ví jaké je¹tì
revoluci. Termín revoluce ale zdaleka
nevystihuje to, èím sí» sítí skuteènì prochází
a co zpùsobuje. Kdy¾ jednou Hemingway popisoval okam¾ik
závratného vytr¾ení, pomohl si metaforou
"pohnula se pode mnou zemì." Nechci zmìlèovat
vrcholný erotický pro¾itek jeho hrdiny, kterému navíc
zvonila hrana, ale cosi pøíbuzného mì potkalo dvakrát.
Jako sotva ochmýøený pubescent jsem si obstaral váleènou
radiostanici R3 a zapnul ji uprostøed noci. V chaosu
interferenèních hvizdù a ¹umù se zaèaly vynoøovat
a utápìt mnohojazyèné smìsice hlasù a morseových
sekvencí. Do rána jsem tehdy "lítal po
bandu," øeèeno radioamatérskou hantýrkou, a svìtil
svùj první rádiový sabat. Fascinoval mì souèasnou
pøítomností neurèitelného poètu anonymních lidí,
kteøí sdíleli výsek elektromagnetického prostoru
omezený jen rozsahem stupnic na jejich vysílaèích. O
nìjaké virtualitì tehdy nebylo ani øeèi. Pøesto se
ti radioamatéøi scházeli v neskuteèném odhmotnìlém
svìtì, ve kterém je lokalizovaly jen vysílací kmitoèty
a volací znaky. Podruhé se pode mnou zemì pohnula
skoro o ètvrt století pozdìji. To u¾ jsem propadal
mylné pøedstavì, ¾e mám nìjaké povìdomí o
Internetu, proto¾e jsem o nìm cosi obecného i sepsal.
Pak jsem se poprvé skuteènì zaèal propadat do sítì
sítí. Objevoval jsem dal¹í odhmotnìlý svìt,
tentokrát lokalizovatelný ne volacími znaky, ale doménami
úèastníkù. Také on o¾íval souèasnou anonymní pøítomností
mno¾ství lidí. Zkoprnìl jsem vìdomím, ¾e ve dlani
mám kus plastu zvaný my¹, a tím i svìt, pøesnìji
globální informaèní zdroje. Trochu to pøipomínalo
skok na lanì ze Zvíkovského mostu. Tam je v¹ak pád
postupnì br¾dìn, tak¾e odhadnete, kdy a ve kterém místì
se zastaví a zmìní v pohyb vzhùru.
Propadání se do Internetu nejen¾e nebere konce, proto¾e
globální sí» má tolik koncù, co koule, a navíc
sotva jen tu¹íte, do kterého sklepení kyberprostoru
vás informatiètí èerti právì zavlekli. Vùbec u¾
nevíte a nemù¾ete zjistit, pøes které kabely, dru¾ice,
radioreléové spoje nebo kdo ví jaké jiné
telekomunikaèní fígle jste se dostali tam, kde si
myslíte, ¾e jste. Ona neurèitost sítì, ve které
nemù¾ete pøedem tvrdit, kdy a zda vùbec naleznete
to, co tam nejspí¹ kdesi bude, patøí k dobrodru¾stvím
internetovských výprav. Z vlastní zku¹enosti jsem
popsal to, co by psycholog oznaèil za poèáteèní
afekt konfabulaèní - doèasný stav vzru¹eného
flirtování a seznamování se s novým protìj¹kem. Z
této fáze, zdá se mi, vedou dvì reálné a jedna
nejspí¹ teoretická cesta: je mo¾né propadnout
Internetu jako vzru¹ujícímu koníèku, který èlovìku
pøinese kromobyèejná setkání, leckdy se skuteènými,
jindy s virtuálními lidmi. Svìtovou velesí» mù¾ete
také pou¾ívat jen jako informaèní a komerènì vyu¾itelný
zdroj. Tøetí varianta je pro ignoranty, ve kterých
neplápolá u¾ ani jiskøièka zvìdavosti: odpojit
modem a nikdy se u¾ nepøihla¹ovat.
|
|
|
Parní
stroj mìl alespoò konkrétního autora, Internet
nikoli. Wattùv vynález oznaèovaný za revoluèní potøeboval
skoro pùl století evoluce, ne¾ se dal
rozumnì pou¾ít. Internet na tom nebude jinak. S
revolucemi má spoleèné tak to, ¾e jeho zárodek
vznikl pøed ètvrtstoletím pro potøeby vojenského výzkumu
Pentagonu, který nìjakou tu revoluci obèas
zprefabrikuje. Sí» sítí vdìèí vojákùm za
schopnost pøe¾ívat. Její provoz není ohro¾en, ani
kdy¾ zkolabuje kterákoli èást. Kdy¾ se v srpnu 1996
zhroutil jeden z nejrozsáhlej¹ích segmentù sítì
provozovaný spoleèností America On Line, lidé, kteøí
pracují na poèítaèích doma, zùstali bez
elektronické po¹ty, bez databází a internetovských
archivù a pøi¹li o tisíce dolarù. Ani¾ by to u¾ivatelé
v ostatních èástech velesítì pocítili. Internet se
dostal do role pìtadvacetiletého kmeta, na nìho¾ pøi¹la
druhá. To u¾ jeho provoz pøestala platit americká vláda
a stal se veskrze veøejným nástrojem. Tehdy mìl nìco
pøes milión u¾ivatelù. V souèasné dobì jich má být
pøes deset milionù. Internetoví vizionáøi, z nich¾
èas zpravidla dìlá pesimisty, míní, ¾e kolem roku
2000 bude toto volné sdru¾ení u¾ivatelù poèítaèù
èítat miliardu úèastníkù. A pokud by se rozvíjelo
dosavadním tempem, o dal¹ích pìt let pozdìji by poèet
jeho èlenù pøesáhl poèet obyvatel planety.
|
|
|
Statistický
u¾ivatel Internetu vychází z nejrùznìj¹ích prùzkumù
jako dobøe situovaný 33letý anglicky mluvící mu¾ bílé
pleti. Relativnì mladý je zøejmì proto, ¾e oproti
star¹í generaci netrpí pøedsudky vùèi poèítaèùm,
s nimi¾ se chtì-nechtì musel s¾ít u¾ ve ¹kolním
vìku. Je to mu¾, je¾to ¾eny zjevnì dávají pøednost
konzervativnìj¹ímu zpùsobu získávání informací.
Mezi surfaøi po internetu jich údajnì není ani tøetina.
Z devadesáti procent potkáte na síti ty, pro nì¾ je
angliètina buïto mateøským, nebo prvním cizím
jazykem. Pøirozenì to vyplývá z toho, ¾e angliètina
byla a zùstane jazykem výpoèetní techniky, tím spí¹
Internetu. Solidní ekonomické zázemí statistického
západního u¾ivatele Internetu vyplývá zjevnì z
toho, ¾e movitìj¹í èastìji vstupují na
akademickou pùdu, která se stala ¾ivným podhoubím
svìtové sítì. Na¹inci se asi je¹tì nìjaký èas
budou prùmìrùm západních statistik vymykat.
Internet v Èeské republice je pro jedince relativnì
drahý. Pøedev¹ím proto, ¾e souèasná necelá desítka
pøímých poskytovatelù
pøipojení chce rychle dostat zpìt investice
vlo¾ené do vybavení. Pak ten, kdo ne¾ádá víc, ne¾
být up-to-date, poøizuje v Internetu víc luxusní hraèku
ne¾ u¾iteèný klíè k informacím získatelným i z
obvyklej¹ích zdrojù. Ukazuje se ostatnì i ve svìtì,
¾e souèasní u¾ivatelé Internetu získávají vìt¹inu
informací z tradièních zdrojù - dvì tøetiny z nich
volí tisk a skoro ¹edesát procent
televizi. Stejnì jako si je¹tì nedávno mocní poèítaèoví
analfabeti dávali instalovat do kanceláøí okrasné
solitéry v podobì
znaèkových PC, mnozí dnes opomíjejí náklady na
instalaci Internetu a rostoucí telekomunikaèní úèty.
Získávají toti¾ nepomìrnì víc ne¾ výsadu
brouzdat velesítí - presti¾ní artefakt v podobì
zavináèe na vizitkách. Ve spoleèenské mluvì mobilní
telefon znaèí podnikatele a zavináè charakterizuje
moderního èlovìka v obraze, kterému planetární
informaèní cvrkot zní jako mateøská ukolébavka. To
v¹ak nebývají u¾ivatelé, které by uchvacovala pru¾nost
a univerzálnost velesítì. V nich také otevøená
neuspoøádanost Internetu nemusí vzbuzovat nedùvìru.
Na druhé stranì - skuteèní u¾ivatelé se sítì èasto
bojí a odmítají do ní zaná¹et osobní údaje, i
kdy¾ mohou jako protihodnotu získat bezplatný pøístup
k nìkterým slu¾bám. Co kdy¾ Velký bratr v kterémsi
obskurním zákoutí Internetu shroma¾ïuje data k
nekalým úèelùm? Pøitom právì nezávazná
anonymita patøí k pùvabùm Internetu stejnì jako mo¾nost
zabrousit na místa s informacemi, o které by èlovìk
v reálném svìtì ani nezavadil.
|
|