Historikové tvrdí, ¾e pùvod názvu Bezdìz nelze s pøesností urèit. Pøiklání se k tomu, ¾e byl odvozen od osobního jména Bezdìd, které zde v kraji bývalo obvyklé. Historikové se domnívají, ¾e jistý Bezdìd byl správcem zdejších pohranièních lesù, které od nepamìti patøily èeským kní¾atùm, pozdìji králùm. Jméno Bezdìd - Bezdìz se nejprve vztahovalo na jeho dvorec, odkud bylo pøeneseno na vrch, pozdìji gotický hrad.
Tolik praví archiv. Ale já jsem pøesvìdèená, ¾e se vše událo pøesnì tak, jak mi pøed nìkolika lety vyprávìl zdejší kronikáø. Pokusím se vám tedy tyto skuteèné události pøevyprávìt.
a dávných dob, na sklonku pohanských vìkù, ¾ili dva staroslovanští bù¾kové. Jmenovali se Bìs a Dìs. Putovali krajinou a¾ došli k Mariánskému a Èertovu vrchu. Tady se jim velmi zalíbilo, tak se na vìtším kopci usadil Bìs, na ni¾ším Dìs a zaèali zde hospodaøit. Lidé ze širokého okolí pojmenovali kopce podle nich a bù¾ky ctili pro jejich laskavé povahy. Vìøili, ¾e kdy¾ je pìkný den, dobøe se pracuje na poli, je bohatá úroda nebo úspìšný lov - zkrátka, kdy¾ se dílo daøí, jsou bù¾kové spokojeni a lidskému sna¾ení naklonìni. Proto jim v háji pod vrchy rádi obìtovali z toho nejlepšího co mìli, š»astní, ¾e bù¾kové obìtinu pøijímají. Bù¾kùm se daøilo dobøe, byli zdraví, silní, v¾dy v dobré náladì, lidem pøáli jen to nejlepší. Vùbec nikomu pøi tom nevadilo, ¾e se lidé modlili jak k panence Marii, tak k obìma bù¾kùm. Panenka Marie i Bìs s Dìsem se v péèi lidský rod doplòovali, všude byl klid, mír a blahobyt.
Tou dobou táhli krajem jacísi Nìmci, kteøí pøišli od pùlnoèní zemì, snad z Míšnì, sami sebe nazývali vìrozvìsty. Hlásali zaruèenì prý tu jedinou pravou víru, víru køí¾e. Mluvili podivnou chrèivou øeèí, které zdejší lidé nerozumìli a nechápali její smysl. Ale to Nìmcùm nevadilo, kde nestaèila slova, svou práci vykonal meè. Bylo vypáleno, vydrancováno a znièeno vše, co lidé za pomoci svých hodných bù¾kù vybudovali. Brzy se pak Nìmcùm podaøilo pokøtít obyvatele celého kraje. Pøi staré víøe zùstali jen ti, kdo prchli s Bìsem a Dìsem do hlubokého pohranièního pralesa. Rodiny byly rozdìleny, všude zavládl smutek a zoufalství. Posvátný háj s obìtištìm byl vypálen, v popelu vztyèen køí¾.
Ovšem zdejší lidé - nyní ji¾ køes»ané, nemohli zapomenout ani na své bù¾ky, ani na dobu, kdy se jim vedlo dobøe a všichni byli pospolu. Ale proto¾e nesmìli jméno svých bù¾kù pod hrozbou naøèení z kacíøství a trestem lámání kolem vyslovit, zaèali kopcùm místo Bìs a Dìs øíkat Bezdìz.