Karfilát?... A co to má být? .... To zajímalo i mì....
Den zaèíná jasnou oblohou a sluníèkem. A co víc si èlovìk mù¾e pøát na výlet? Motoráèek vyjí¾dí z Roudnice. Tra» se vine po okraji mìsta a dál loukami, políèky, hájky. Krajina se mírnì vlní a z toho vlnìní se vlevo vyhoupne Øíp a po pravé stranì na obzoru ve slabém oparu èást Èeského støedohoøí. Upoutá nás barevnost polí pod Øípem, na ¾lutou plochu øepkového pole navazuje pole svìtle modrofialovì kvetoucích rostlin - nádhera! Pøemýšlíme co by to mohlo být, ale marnì. K dokreslení obrazu krajiny pøispìjí dvì srnky v poli u trati.
Naší cílovou stanicí je Kleneè, nacházející se ji¾nì od Roudnice, odkud se vydáváme pìšky jihovýchodním smìrem. Po necelé pùlhodince chùze stoupáme úzkou cestièkou na kopeèek Karfilát zèásti porostlý borovicemi, mezi nimi¾ nacházíme dub a akát. Na vrcholu kopce na západní a východní stranì je planina èásteènì písèitá, kde se uchytily rùzné druhy trav a dalších rostlin. ®lutì kvetoucí svízel, fialový chrastavec, trsy rù¾ovì kvetoucí èièorky pestré, nechybí ani bodlák máèka, na okraji lesa ojedinìlé kvete bílý tu¾ebník. Potìší nás dokonce i motýl nápadný svým zbarvením - bílý s hnìdoèernými velkými skvrnami, okáè bojínkový.
Blí¾íme se k vrcholu a pøed oèima nám zazáøí bílé kvìty bìlozáøky liliovité a rozvine se celý koberec barev vyrùstajících z písku. Nejvzácnìjší rostlinkou je drobný bíle kvetoucí hvozdík píseèný (Dianthus arenarius), který tu vyrùstá v trsech a bohatì kvete. Zaujme nás jeho velmi jemná vùnì. Je to endemit - rostlina, kterou nenajdeme nikde jinde na svìtì.
Procházíme místo, našlapujeme opatrnì, abychom nic z té krásy neponièili. A je co obdivovat. Krásné chrpovì modré kvìty pavince horského, kterých je místy hodnì, ostrùvky hvozdíkù, rozkvétá øebøíèek, drobnì ¾lutì kvetoucí mochna píseèná, rozchodník ostrý a bílý lomikámen v¾dy¾ivý. Nesmím zapomenout na rozzáøená kvìtová sluníèka nízkého jestøábníku chlupáèku a mateøídoušku...
Nad kvìty poletují èmeláci a motýli - zejména zmínìný okáè bojínkový a drobnìjší rezavì hnìdý motýlek, který neposedí. Motýlù je tu opravdu hodnì - køidélka se jen tøepetají.
Posadíme se do stínu pìknì urostlé borovice na okraji louky. Vùnì, barvy, zpìv ptákù, pøed námi Øíp. Impresionistický obraz léta, které budi¾ pochváleno. Udìlám si malou skicu pohledu na Øíp z tohoto magického místa. A pak nám nezbývá ne¾ se rozlouèit a vydat zpìt na nádra¾í.
Sedím ve vlaku obohacena o hluboké dojmy a zá¾itky. Øíp se halí do jemné bìlavé pavuèiny tvoøené øasami a já mu ještì zamávám z okna.
(Po delší dobì se mi podaøilo odhalit záhadu svìtle modrofialovì kvetoucího pole - ta záhadná a krásná rostlina byla svazenka vratièolistá (Phacelia tanacetifolia), pùvodem ze Severní Ameriky. Pìstuje se jako medonosná rostlina.)
Jana Haasová
Kleneè - vesnice je polo¾ena v údolí pøi potoku Èepel, západnì od hory Øíp a ji¾nì od mìsta Roudnice n. L. Katastrální rozloha je 585 ha. Na východní stranì obce jsou stránì "Karfilát" (národní pøírodní památka), kde roste vzácný endemit - hvozdík píseèný èeský - jediný toho druhu na svìtì. Písemnì je obec Kleneè uvádìna a¾ kolem roku 1530, kdy si Ambro¾ z Klenèe bral za ¾enu dceru Prokopa Korouhevského z Ro¾né.
Øešené území je souèástí ochranného pásma Národní kulturní památky Øíp. Na stráni za obcí zvané Karfilát roste vzácný endemit - hvozdík píseèný èeský (Dianthus arenarius subsp. bohemicus), jediný toho druhu na svìtì. Nalezištì je chránìno státem jako národní pøírodní památka.
Medonosné rostliny - rostliny z rùzných èeledí produkující ve zvýšené míøe v kvìtních nebo mimokvìtních mednících (nektariích) nektar. K medonosným rostlinám patøí napøíklad øepka, lípa, akát, svazenka, komonice, meduòka.