Pamìtníci vzpomínejte a pojïte se spolu se mnou poohlédnout po historii chat v údolí Ostravice (v Beskydách), které vyhoøely. Postupnì navštívíme chatu Solárku, Sokolskou chatu, Ostravskou chatu, Albrechtovu a Bezruèovu chatu na Lysé hoøe a nakonec tu, která byla nejkrásnìjší – Masarykovu chatu na Beskydì.
Mo¾ná vás pøi ètení mých èlánkù napadne, jak jsem na toto téma pøišla. K tìm krásným skvostùm, které ji¾ neexistují, mì pøivedly dobové pohlednice. U¾ asi dva roky se sna¾ím soustøeïovat staré motivy z údolí Ostravice. A pøi rozjímání nad tìmito záchvìvy starých èasù mì napadlo, ¾e u tìch chat, které vyhoøely, by stálo za to, poohlédnout se po jejich historii. Chaty byly vìtšinou døevìné a z hlediska po¾ární ochrany byly nedokonale zajištìny a proto zpravidla v zimním období v dùsledku nedbalosti a neopatrnosti vyhoøely.
Teï vám tedy nabízím moje povídání, všechno, co se mi podaøilo zjistit, jsem poskládala dohromady a výsledek mù¾ete zhodnotit sami. Vím, ¾e údaje mohou být neúplné èi nepøesné, proto bych uvítala pøípadné ohlasy. Nìco jsem se dozvìdìla prostøednictvím internetu, nìco mi vyzradil mùj archiv, ale taky jsem své pátrání probírala se spøíznìnými lidièkami.
Bílá – Masarykova chata na Beskydì
Bumbálka (895 m. n. m.) je sedlo na hranièním høebeni Èeské republiky a Slovenska v Moravskoslezských Beskydách. Jde o známé turistické støedisko, východisko letních i zimních høebenových túr. Pøímo v sedle se nachází hotel Bumbálka a 2 km východnì - na Beskydì Masarykova chata (950 m. n. m.). Zajímavostí je, ¾e podle místa Beskyd jsou nazvány Beskydy. Výraz pùvodnì znamenal, ¾e se jedná o místo, kde byly vykáceny stromy a je tedy bez porostu, tzn. v místní mluvì „bez kydy“ Tak vznikla spojenina Beskydy jako název celého pohoøí, dnes psáno se „s“ – Beskydy.
Masarykova chata byla vybudována odborem Klubu èeských turistù Moravská Ostrava v roce 1923 a slavnostnì otevøena v roce 1924. 8. bøezna 1952 chata vyhoøela v dùsledku neodborného zacházení pøi plnìní petrolejové lampy V chatì nebyl zaveden elektrický proud. Škoda byla odhadnuta na jeden milión korun. Zajímavý je text na dobové pohlednici s motivem krásné Masaryèky:„Navštìvujte krásné, ryze èeské Beskydy: Pøispìjte té¾ svým obolem na úhradu stavby této ideálnì polo¾ené a modernì zaøízené útulny. V chatì lze umístit 60 – 70 osob, té¾ ku letnímu pobytu.“
Po pùvodní chatì najdeme dnes jen rozvaliny podezdívky. Provozovatel jedné ze soukromých chat se sna¾il udr¾et místo bývalé chaty v pietì a v poledne zvonil na malé zvonièce. Opodál bývalé chaty byla v 70. letech 20. století postavena turistická chata, která sice s tou pùvodní nemìla nic spoleèného, ale ze zvyku se jí také øíká Masaryèka. Je to jednoduchá, útulná stavba. Interiér je vyzdoben dobovými fotografiemi z doby pùvodní Masarykovy chaty. V roce 2007 zmìnila majitele a je provozována nájemcem.
Nakonec jsem se oklikou dostala k další zajímavé informaci. Jeliko¾ je údolí Ostravice hluboce spjato s básníkem Petrem Bezruèem zaèetla jsem se do kní¾ky Ortel samoty, kterou napsala paní Zdenka Tomášková (1929), poslední Bezruèova sekretáøka. Kní¾ka je napsána velmi poutavì a mimo jiné zde popsán výlet na Beskyd: „… výlet na Masarykovu chatu skonèil témìø fiaskem. Nohy se ještì zcela nezotavily, chodil po domì v teplácích, jen tak naboso. Sobotní odpoledne se vydaøilo a on se nechal zlákat.Vùz dojel a¾ na vrchol, vystoupili jsme pár desítek metrù od majestátní døevìné stavby, sroubené a kryté šindelem. Ze všech stran byl neopakovatelný pohled na stranu slovenskou i moravskou. Chata tu stála slièná a mohutná jako hrad vonící døevem a útulností. Starý pán, velmi spokojen, zamíøil k hlavnímu vchodu, jako by odtud cítil vùni milované bílé kávy. Vzpøímenému, opálenému mu¾i s knírem, jako nosí pan Born, by nikdo nehádal skuteèný vìk. Na pomezí èesko-slovenském vládl toho odpoledne èilý ruch. Pobíhalo tam nìkolik desítek dìti ze slovenských a èeských škol i se svými uèiteli. Na první pohled bylo vidno, ¾e pøítomnost tolika lidí starého pána mírnì zaskoèila. To, co následovalo, pak neoèekával nikdo. Sotva se básník objevil, hlouèky dìtí i dospìlých zanechaly své èinnosti. Veselé povídání ustalo a my jsme procházeli špalírem u¾aslého šepotu. Po špatných zkušenostech neèekal na chvíli, kdy se objeví první památníèky a zacvakají spouštì fotoaparátù. V autì jsme byli døív, ne¾li jsme se staèili poøádnì vzpamatovat. Starý pan zanaøíkal: „Nikde se nemohu ukázat, nikde ani rozhlédnout, všude jsem odhalen.“ A opìt to známé: „Sláva moje nehasne, jsem ja zvira neš»astné“. Masarykova chata ¾ije jen ve vzpomínkách. Ta krásná, èlenitá a dokonalá stavba vzplála jedné zimy nedlouho po té události jako gigantická pochodeò – prý od petrolejky. Vidìli jsme ji tehdy naposledy.
Pøejme novému nájemci, aby chata byla vyhledávaná kolemjdoucími obdivovateli krás Beskyd, kteøí by se do ní rádi vraceli.
pobytu.“
objevil, hlouèky dìtí i dospìlých zanechaly své èinnosti. Veselé povídání ustalo a my jsme procházeli špalírem u¾aslého šepotu. Po špatných zkušenostech neèekal na chvíli, kdy se objeví první památníèky a zacvakají spouštì fotoaparátù. V autì jsme byli døív, ne¾li jsme se staèili poøádnì vzpamatovat. Starý pan zanaøíkal: „Nikde se nemohu ukázat, nikde ani rozhlédnout, všude jsem odhalen.“ A opìt to známé: „Sláva moje nehasne, jsem ja zvira neš»astné“.