Nedìlní sluníèko mì vylákalo na krátký výlet do blízkého okolí Prahy. Z mo¾ností, které se mi nabízely na mapì, jsem vybrala Kozí høbety poblí¾ Suchdola nejen proto, ¾e jsou pro mì snadno dostupné mìstskou dopravou, ale i proto, ¾e jsou tu skály, podle nich¾ místo dostalo zajímavý název Kozí høbety.
Vyjí¾díme z Podbaby, kde silnice a¾ k Sedlci kopíruje ¾eleznièní tra», po ní¾ tak èasto jezdím na sever. Skály jsou ze silnice pøehlednìjší, tak¾e se mohu pokochat hýøící ¾lutí kvetoucí taøice, které se tu zalíbilo natolik, ¾e kvete dokonce i ve štìrku mezi tratí a silnicí.
Vystupuji na koneèné a lesík se skalkami je na dohled. Vede k nìmu zelenì znaèená, témìø kilometrová cesta po krajnici dost frekventované silnice, kde chodec má jen velmi úzký prostor. To mì odrazuje, tak¾e se vydávám po ¾luté smìrem ke vsi, pøed ní¾ uhnu vlevo polní cestou. Koneènì poctivá zem a ¾ádný asfalt! Sluníèko pøíjemnì høeje, obloha posetá barevnými kumuly a já všemi smysly vnímám svùj kontakt s pøírodou. Pøede mnou lesík s odstínìnými barvami zelenì rašících keøù a stromù, s bìlostí kvìtù vtroušených plánìk ovocných stromù a tmavì zelenými korunami borovic. Duby rašící trochu pozdìji jsou jakoby v nafialovìlých závojích.
Na cestì mì upoutaly stopy koòských podkov, které mì vìrnì doprovázejí. Nìco tmavšího se kolem mì mihlo - první letošní motýl - baboèka paví oko. Na okam¾ik usedla na cestu, pak vzlétla a zmizela nad sytì zeleným polem øepky, která u¾ je dost vysoká a nìkteré rostliny u¾ netrpìlivì ¾lutì vykukují z davu zelenì. Podél cesty tu a tam kvete drobný rozrazil rolní (Veronica arvensis), maceška rolní (Viola arvensis) a hluchavka nachová (Lamium purpureum). Je tu ještì další bíle kvetoucí rostlina z èeledi køí¾atých, pravdìpodobnì vesnovka obecná (Cardaria draba)
Na okraji lesíka na mì dýchne klid. Zvuky ze silnice u¾ sem nedoléhají, tak¾e se mohu nerušenì zaposlouchat do písní ptaèích sólistù - sýkorek, pìnkav a budníèkù. Klid lesa mi pøipomene stejnojmennou skladbu Antonína Dvoøáka. Moji pozornost zaujmou fialky a místy kvete bílá sasanka hajní. Sleduji i listy rostlin, které teprve pokvetou.
Blí¾ím se ke skalkám, které mám po pravé stranì. U cesty si povšimnu vìtšího kamene, èásteènì pokrytého mechem - buli¾níku, z nìho¾ jsou tvoøeny i skalky. Je barevný, šedý a naèervenalý. Ve svahu pod skalami se rozprostírá koberec ¾lutì kvetoucí mochny jarní. Kolem mì pøelétne bìlásek. Na skalky si netroufám lézt, obdivuji je z cesty, odkud je
místy i prùhled do krajiny s kvetoucím sadem a zelenajícím se polem. Na severozápadì se to zlovìstnì mraèí, z šedi vystupují sluncem ozáøené "kvìtákové hlavy" mrakù. ®e bych dostala "plaváka" s doprovodem bleskù a hromù? Takové dobrodru¾ství jsem nejednou za¾ila.
Cesta s otisky podkov mì pomalu vyvádí z lesa a blízkost silnice na sebe upozorní svým hlukem. Teï mi nezbývá ne¾ po té silnici jít na autobus. Zelená znaèka na svodidlech a já zápasím s úzkým prostorem, ale kupodivu teï mám kurá¾ a ne¾ se dívat poøád dopøedu na tu nekoneènou dálku pøed sebou, otáèím se vlevo a za sebe na krásné místo, které jsem prošla.
Hrozivé mraky se roztahaly po obloze a bouøka nekonala, jen sluníèko se chvílemi schovávalo. Cestou na mì zaujali ptáci velikosti hrdlièky, kteøí se usadili na drátech vysokého napìtí. Bylo jich napøed devìt, ale pak pøiletìl desátý. Proto¾e bylo sluníèko zrovna schované, nepodaøilo se mi zjistit pøesné zbarvení. Byli trochu tmavší ne¾ bì¾ná hrdlièka balkánská. Nápadná byla tmavá hlavièka, zatímco od oèí byl pták svìtlejší. Dodateènì jsem zjistila, ¾e to byla hrdlièka divoká.
Byl to krátký, ale moc hezký a zajímavý výlet, který si ráda zopakuji.
nachová (Lamium purpureum). Je tu ještì další bíle kvetoucí rostlina z èeledi køí¾atých, pravdìpodobnì vesnovka obecná (Cardaria draba)