Pøi podzimním putování na Boreè jsem se zmínila, ¾e se na tento vrch ještì podíváme v zimì, a tak trochu s pøedstihem vás zvu na jeden moc zajímavý výlet...
My jsme se tam vypravili 14. prosince
V nejednom odborném, ale i populárním èlánku se doèteme o unikátním pøírodním jevu - ventarolách, který se vyskytuje u nás pouze v Èeském støedohoøí. Jsou to doslova výdechy teplého vzduchu s vodními parami, který v zimì vystupuje z puklin mezi kameny jako komínem. Nejvýraznìjší je tento úkaz na 446 m vysokém znìlcovém vrchu Boreè.
Mrazivé poèasí je právì pro výlet k ventarolám jako stvoøené, a tak vycházíme ve ètveøici z Re¾ného Újezdu na Boreè. Je asi minus pìt stupòù, všechny lou¾e jsou zamrzlé, snìhová pokrývka není, jen tráva a stromy jsou místy ojínìné. Silná jinovatka anebo sníh je na Ostrém,
který je témìø bílý a vyniká v ponuré šedi oblohy. Lovoš se tak jako na podzim tìší našemu obdivu. Z cesty na Boreè, ale i z jeho úboèí je pìkný pohled na majestátný ku¾el Lovoše, který z této strany má témìø špièatý vrchol, teï jemnì pocukrovaný jinovatkou. Všeobjímající Lovoš, jak jsme ho nazvali na podzim.
Vystupujeme a cestou se zastavujeme u naší studánky s køiš»álovì èistou vodou. Zelené barvy lišejníkù na velkých kamenech u louky jsou sytìjší ne¾ na podzim a kontrastují okolním šedým, hnìdým a okrovým odstínùm zemì, kamení, spadaného listí, kmenù a vìtví stromù.
Pøesto¾e je zata¾eno, krajina nepùsobí chmurnì. I zima má svoje kouzlo. Zaujmou nás takové detaily jako jsou jemné krystalky jinovatky na spadaných listech, zaschlých rostlinách, trávì a vìtvích. Mám pocit, ¾e vstupujeme do království "zimní královny" z pohádky Hanse Christiana Andersena. Ale to hlavní nás ještì èeká tìsnì pod vrcholem a na vrcholu kopce.
Pøi výstupu sledujeme slo¾ení listnatého lesa, kde pøeva¾ují zejména duby. A pak spatøujeme místa, která jsou zvláš» ojínìná, jinovatka je dokonce i na kùøe stromù... To se nám pøedstavuje první, pomìrnì slabá ventarola. A jsou tu další, nìkteré silnìjší. U jedné z nich se
zastavujeme a sledujeme jak se teplý vzduch tetelí nad jamkou, v ní¾ se to pìknì zelená mechem a vzácnou játrovkou boreèkou, která se vyskytuje v Èechách (a dokonce snad ve støední Evropì) pouze v této lokalitì. Tajemný Boreè! Zkoušíme teplotu vydechovaného vzduchu rukou. Odhadujeme asi 10 - 12 stupòù. Je to zajímavý pocit ohøívat si tímto zpùsobem ruce... a je to pøíjemné.
Boreè se tìší zájmu turistù a pøírodovìdcù. Parta studentù pøírodovìdecké fakulty pøijela ji¾ vèera a pøespala pod širákem! Pøicházejí i oddíly školních dìtí. Chvíli se tu zdr¾íme, poobìdváme a pak se vracíme stejnou cestou dolù.
Chvilku pozorujeme malou myšku, která vykukuje pod koøenem stromu. I ona nás zpozoruje a znejistí. Hrozí èi nehrozí nebezpeèí? Váhá, ale nakonec jí nebezpeèní nepøipadáme, a tak pøebìhne k dalšímu stromu a po chvilce zmizí v listí.
Pokraèujeme dál a zastavujeme se u ojínìné kamenné sutì s ojedinìlými brízami a vzpomínáme jak zde na jaøe kvetl kosatec bezlistý a další rostliny. Zdá se, ¾e obloha se trochu prosvìtlila, má rù¾ový nádech, ale na sluníèko to ještì nevypadá. Naše zimní putování se blí¾í ke konci.
A teï ji¾ tradiènì sedíme ve vlaku a z okna sledujeme zimní náladu støedohorské krajiny. Obloha znovu zrù¾ovìla, tentokrát ještì více a oran¾ové slunce zazáøilo nad modravými kopci... Ale jen na malou chvilièku. Pak se schovalo pro tento den úplnì a z našeho dohledu mizí i Støedohoøí, ale nezapomenutelný zá¾itek, obrázky navštívené krajiny a radost v naší mysli zùstávají.