Z NAŠICH POUTÍ - POD VRCHEM BOREÈ... Zvu vás na další výlet, plný sluníèka a dobré pohody. Tentokrát ke studánce pod vrchem Boreè...
Dnešní putování jsme zasvìtili úklidu studánky pod vrchem Boreè spoleènì s dìtmi jedné lovosické základní školy a poté prùzkumu kvìteny na východním a ji¾ním svahu tohoto vrchu. Boreè je takový menší zakulacený kopeèek s nadmoøskou výškou 446 m, který se nachází západnì od Lovosic. Je tvoøený znìlcem a patøí k dalším pøírodním unikátùm v Evropì.
Geologickou zvláštností Borèe jsou tzv. "ventaroly", co¾ jsou výdechy teplého vzduchu z nìkterých míst na vrcholu kopce v zimì. Èím vìtší je mráz, tím výraznìjší je tento jev. Není to však doznívající vulkanická èinnost, jak by se na první pohled zdálo. Pøi podrobnìjších prùzkumech bylo zjištìno, ¾e v puklinách mezi kameny se v létì ohøívá vzduch, který
pak v zimì uniká jako komínem. Vodní páry z vystupujícího vzduchu, který mù¾e být teplý a6 16 stupòù Celsia, se srá¾ejí a vytváøejí dojem kouøe. V místech tìchto ventarol se to pìknì zelená, i kdy¾ jinde je snìhová pokrývka. Dokonce mohou rozkvést i fialky... Botanickou raritou je výskyt játrovky boreèky (její¾ název je odvozen od této lokality), která se ve støední Evropì vyskytuje pouze na tomto místì. (Boreè navštívíme ještì v zimì.)
Vra»me se k naší pouti. Poèasí nám pøálo. Byla mimoøádnì dobrá viditelnost. Barevná vrstevnatá oblaènost se místy protrhávala, tak¾e støídavì sluneèní paprsky hladily jednotlivé kopce Støedohoøí a mraky je naopak zastiòovaly. Rychlá zmìna svìtel, stínù a tónù barev dodávala krajinì neobyèejný pùvab. Zastavovali jsme se a hladili kopeèky, které byly na dohled. Neobyèejnì na nás zapùsobil "všeobjímající" Lovoš, pod jeho¾ ochranou se tu choulí malá vesnièka Re¾ný Újezd. Její obyvatelé se mohou dennì kochat krásou tohoto majestátného a štìdrého vrchu s vinicemi a sady na ji¾ním svahu.
Øíjnová louka nás vesele pøivítala pestrými kvìty, kterými jsme byli nadšeni. Z trávy na nás vykukovaly ještì modré rozrazily, violka trojbarevná, rmen s mimoøádnì velkými kvìty, pøipomínajícími malé kopretiny, rdesno èervivec, jeho¾ kvìty i stonky mìly rù¾ovì èervené odstíny, ¾luté kvìty jestøábníku a opozdilé kozí brady svítily v louce. Objevili jsme i starèek pøímìtník se sírovì ¾lutými kvìty. Dokvétal ještì øebøíèek a na nìkterých místech i divizna velkokvìtá. Èasto jsme nacházeli rù¾ice nových listù této divizny, která pokvete pøíští rok.
Pøerostlé trávy nejrùznìjších druhù, z nich¾ trèela zvadlá torza bodlákù obecných, pcháèù bìlohlavých a nejrùznìjších okoliènatých rostlin, která vytváøela jakousi jemnou grafiku. Èasto jsme se setkávali s trsy ji¾ zaschlé tøezalky a dobromysli, øepíku, kde obèas se objevil zapomenutý kvítek. Z toho všeho jsme si mohli udìlat pøedstavu jak vypadala louka v létì. Obdivovali jsme velké podlouhlé modrofialové kvìty èernohlávku obecného, kobereèky svìtle fialovì kvetoucí máty balšám.
Zdá se, ¾e se tu støídají vlhèí místa se suššími, stepními. Narazili jsme na drobouèké èervenavé kvítky drchnièky rolní, nápadné kvìty kakostu krvavého a chrastavce obecného. V kamenné suti kvetla ještì mateøídouška. Naši pozornost upoutaly sytì zelené a zvláštì ozdobné shluky listù dávno odkvetlého lomikamene trsnatého, kontrastující šedi
znìlce.
A nad tou nádherou obèas, kdy¾ sluníèko více høálo, prolétl motýl, vìtšinou bìlásek, ale ukázal se nám i rezavý perle»ovec malý s èernými skvrnkami, jeho¾ jsme mohli pozorovat zblízka a mihla se kolem nás i baboèka paví oko. Støedohorské louky mají své kouzlo a dovedou potìšit èlovìka i na podzim. Jen neradi se vracíme na nádra¾í a tìšíme se na další putování pøíští týden, které bude vìnováno studánce pod Lovošem a loukám v jejím blízkém okolí....