Kdy¾ jsem v kvìtnu 2006 odjí¾dìla na cestu napøíè pobaltskými republikami, slíbila jsem pøátelùm, ¾e se s nimi o své zá¾itky podìlím. Od té doby sice uplynul u¾ víc jak rok, ale myslím si, ¾e poznatky na cestì získané, neztratily ještì nic na své aktuálnosti. Tak¾e pro ty, kdo neztratili zájem, se dnes POBALTSKÉ POSTØEHY otvírají…
Mo¾ná si øíkáte, proè jsem zamíøila právì do Lotyšska, Litvy, Estonska. Kdysi pøed lety jsem se na jediný den dostala do estonského Tallinnu a mìsto, které jako by vystoupilo ze støedovìkých severoevropských pohádek a které mi svým duchem v mnohém pøipomnìlo náš Èeský Krumlov, uvízlo v mé pamìti nav¾dy. Slíbila jsem si, ¾e se tam ještì urèitì podívám… Jednou! A to „jednou“ koneènì nastalo na zaèátku minulého roku, kdy¾ se mi do rukou dostal katalog Èedoku nabízející „Velký okruh Pobaltím“. Tak znìl název našeho zájezdu. Nezaváhala jsem ani okam¾ik. Èekalo nás týdenní putování Pobaltím a na jeho konci byl Tallinn.
Tallinn naše putování ukonèoval, avšak my jsme teprve na zaèátku. Èeká nás pøistání ve Vilniusu…
VILNIUS
Vilnius je jak známo hlavním mìstem Litevské republiky. Se svými 600 000 obyvateli zaujímá druhé místo v trojici mìst Vilnius, Riga, Tallinn. Ve srovnání se známými evropskými letišti bylo to, na kterém jsme pøistáli, spíše letiš»átko. Ale aspoò všech 23 úèastníkù zájezdu pøi vstupu do letištní haly (která svými rozmìry nemohla soupeøit ani s polovièkou pøíjezdové haly na pra¾ském Wilsonovì nádra¾í) nepøehlédlo sympatickou ¾enu kolem padesátky dr¾ící list papíru s nápisem „Velký okruh Pobaltím“. Tak jsme poprvé uvidìli naši prùvodkyni. A proto¾e její litevské jméno zaèínající na „V“ bylo pro všechny nezapamatovatelné, pøekøtili jsme si ji prostì na Vasilisu.
S Vasilisou jsme se vìru nenudili! Její "èeština" byla prostì kouzelná. O všem nás iniciativnì informovala smìsicí èeštiny, slovenštiny, polštiny a ruštiny s nezamìnitelnou a výraznou ruskou intonací. Hned na poèátku první cesty nás ponìkud udivila sdìlením:"A téï my pojedéme na zachód!" Podobnými perlièkami byla její øeènická vystoupení protkána bohatì.
Vytrvale nás pøesvìdèovala, ¾e ve mìstech je hodnì "církví". Hbitì jsme si to pøelo¾ili - vì¾e mnoha kostelù se pøehlédnout nedaly. Zpoèátku jsme leknutím nadskakovali poka¾dé, kdy¾ se ozvalo její dùrazné:"Déjte pozór!" Rychle jsme se však uklidnili. Obvykle toti¾ následovalo:"...na dómy naprávo", eventuálnì "...na církev ve stíle baróko" atd. Obyèejné "povšimnìte si" se Vasilise prostì nezamlouvalo. A tak jsme nepøetr¾itì "dávali pozór". Ale brzy jsme si zvykli a naše koexistence probíhala v duchu mírového sou¾ití. Spoleènými silami jsme se k jádru pudla v¾dycky dobrali.
Proto¾e jsme ve Vilniusu pøistáli a¾ pøed 14.hodinou tamního èasu (bylo tam o hodinu víc ne¾ u nás) a do veèera nás èekalo aspoò nakouknutí do nìkterých místních památek, nepominutelný hrad Trakai a pøejezd do mìsta Kaunas, nastal hned od zaèátku závod s èasem. Moderní autokar, do nìho¾ jsme pøed letištìm nasedli, zastavil ovšem nejprve pøed smìnárnou, abychom svoje eura mohli vymìnit za záhadné lity. Mezitím se pobaltsky rozpršelo, a tak k první pamìtihodnosti jsme sprintovali pod deštníky. Byli bychom pøivítali i gumové holínky, proto¾e kanály nestaèily vodu zachycovat a jedna z hlavních ulic Vilniusu se rychle mìnila v potok. Ale pøeskákali jsme ji š»astnì a ocitli se pøed vstupem do Starého mìsta - pøed Jitøní bránou, jedinou dochovanou mìstskou bránou. Tato stavba skrývá v horním patøe kaplièku Matky bo¾í, patronky mìsta. Pro vìøící je i poutním místem, a tak jsme na schodišti pøedcházeli babièku zdolávající schody po kolenou. Interiér kaplièky je ponìkud stísnìný, ale velmi krásný. Vévodí mu obraz Panny Marie namalovaný ve stylu ruských ikon a stìny jsou zdobeny velkými tepanými støíbrným tabulemi. A všude plno srdíèek projevujících vdìk uzdravených poutníkù. Rychle jsme se pokochali a pádili dolù, nebo» jsme oèekávali, ¾e vyrazíme smìr Staré mìsto, oznaèované v prùvodcích jako barokní perla Litvy. Ale ouha! Museli jsme se spokojit jen s "prùletem"mìstem. Ještì ¾e se poèasí umoudøilo a provázela nás blankytnì modrá obloha.Na Katedrálním námìstí všechny svou bìlostí oslnila klasicistní katedrála a vysoká zvonice stojící opodál. Pozdravili jsme i pomník støedovìkého velkokní¾ete Gediminase - toho, jen¾ má na svìdomí, ¾e se Vilnius stal hlavním mìstem. Ale u¾ zase èekal autobus, aby nás odvezl dál od centra - tam, kde se vypíná skuteèná barokní perla - kostel sv.Petra a Pavla s pøekrásnou vnitøní výzdobou. Dominuje bílá barva nesèetných plastik a basreliéfù. A zase autobus, který nás zavezl na vyhlídku, z ní¾ jsme mìli Vilnius pøed sebou jako na dlani, a pøiblí¾ili jsme se na dosah i k Hradnímu návrší s dochovanými èástmi starého hradu. Jen¾e èas kvapil a my museli stihnout ještì poslední prohlídku malebného gotického ostrovního hradu Trakai, le¾ícího asi 20 km od mìsta, a pak nás èekal pøesun do místa prvního noclehu - mìsta Kaunas.
TRAKAI
… to je pohádka z èervených cihel usazená na ostrovì uprostøed velkého jezera Galvé. Kdy¾ se k rekonstruovanému gotickému hradu blí¾íš po dlouhém døevìném mostì, který hrad spojuje s pevninou, mimodìk oèekáváš, ¾e z otevøených vrat ti vstøíc vyjede rytíø na bujném oøi. A nebýt pøístavištì bìlostných jachet vlevo od hradu, èlovìk by mìl dojem, ¾e se ocitl v krásné pohádce...
Jen¾e místo rytíøe se ze vrat vyøítila naše Vasilisa popohánìjící poslední opozdilce, proto¾e nás vzali na "poslédnij osmótr"ten den. (Ó, jak typické pro naši výpravu i pro dny pøíští!) V hradì samotném jsou umístìny expozice z dìjin Litvy, dokonce a¾ z doby, kdy mìsteèko Trakai bylo centrem øíše. Abychom aspoò probìhli všechny pøístupné místnosti ve dvou poschodích, museli jsme se na hodinku zmìnit v horolezce, ba a¾ kamzíky, proto¾e uvnitø stavby najdete jen uzounká toèitá schodiš»átka bez zábradlí. Dávali jsme tedy pøednost døevìným ¾ebøíkovitým schodištím vedeným zvnìjšku na ochozy táhnoucí se podél stìn hradních budov lemujících hradní nádvoøí.V rozlehlé jídelnì právì pøipravovali nefalšovanou historickou hostinu - snad pro nìjaké celebrity. Vonìlo to tam tak, ¾e se nám pová¾livì zaèaly ozývat hladové ¾aludky. A tak autobus, který nás mìl dovézt do hotelu v Kaunasu, kde nás èekaly nejen postele, ale té¾ vydatná veèeøe, byl vzat na milost. Jinak se nám z pøekrásné jezerní krajiny v nádherném slunném podveèeru vùbec nechtìlo.
A ještì na jedno nesmím zapomenout! Na trakaiské suvenýry. To nebyly takové ty neosobní kýèe, na nich¾ nepoznáš, zda sis je pøivezl z Prahy, Vídnì nebo Kanárù. Byly to pùvabné výrobky ze døeva, vlnìné pletené èepice, rukavice, pono¾ky, vesty s typickými vzory, hadrové nejen panenky v litevském národním kroji, ale také za selky pøistrojené hadrové kravièky, které mohly slou¾it jako polštáøek, a hlavnì jantar, jantar, jantar... Od témìø èerného, pøes odstíny medu, a¾ po ten nejdra¾ší - skoro bílý. Nutno ovšem dodat, ¾e za kvalitní suvenýr také turista poøádnì zaplatil. Ale pøesto...
Tak to je z dnešního putování vše. Na další se vydáme opìt pøíští pátek...
Text a foto Míla Nová
Popisky k foto:
1. Jitøní brána s kaplièkou Matky bo¾í.
2. Z interiéru kaplièky Matky bo¾í-vpravo èást støíbrné stìny se srdíèky.
3. Barokní chrám sv. Petra a Pavla.
4. Z interiéru chrámu.
5. Klasicistní katedrála se zvonicí v popøedí.