Singapur
V encyklopedii Wikipedia se uvádí: "Singapur-mìstský stát, patøí mezi nejvyspìlejší státy svìta, je obchodním, finanèním a dopravním centrem, je velmi dobøe udr¾ovaný,..."
Kdy¾ ètu tuto charakteristiku, tak mám takový zvláštní pocit. Z jedné strany to pro mì nepøedstavuje nìjakou neznámou informaci, právì naopak, vidìla jsem na vlastní oèi jak obsah tohoto sdìlení v realitì vypadá, ale ten zvláštní pocit vychází z toho, ¾e jsem mìla pøíle¾itost tak trochu vidìt tu cestu, promìnu ze zcela jiné situace bìhem nìkolika návštìv Singapuru, rozlo¾ených do období 20 let.
Poprvé jsem pøiletìla do Singapuru poèátkem 70 let, kdy to co uvádí encyklopedie a to co lze nyní v Singapuru vidìt zde nebylo a upøímnì øeèeno, málokdo by si pøedstavil jak se mìsto, zmìní, respektive málokdo z dnešních návštìvníkù by uvìøil co zde v té dobì bylo.
Místo popisu pozoruhodností, které nakonec lze nalézt v ka¾dém turistickém prùvodci se proto pokusím na nìkolika pøíkladech pøiblí¾it tu promìnu.
Asi bych mìla zaèít letištìm, tam vìtšina návštìvníkù Singapuru zaèíná. V místech, kde je souèasné supermoderní a ohromné letištì bylo poèátkem 70 let snad nejmenší a nejprimitivnìjší letištì na svìtì.
Díky klimatu, teplu po celý rok, byla èást letištì pod širým nebem. Pro èekající pasa¾éry bylo nìkolik lavièek, pøesnì takových jaké známe z parkù. Z jedné strany tìchto lavièek stály taxíky, vozící pasa¾éry mezi mìstem, hotely a letištìm, na druhé stranì odbavovací pøepá¾ky. K letadlùm se chodilo pìšky, nebo cestující vozil jednoduchý autobus.
Vzpomínám si na jeden zá¾itek, kdy¾ jsme èekali na tìch lavièkách pod širým nebem. Najednou nás vydìsil ohromný hluk, letecký nálet, ano jak jinak lze popsat naše zdìšení, kdy¾ zcela neèekanì a dosti blízko nad našimi hlavami se pøehnalo nìkolik stíhaèek. Kdy¾ odeznìl hømot od letadel oznámil letištní rozhlas zdìšeným cestujícím, ¾e byli svìdky cvièení singapurských vzdušných sil. Nakonec to mìlo logiku, v¾dy» vedle toho letištì a pøístavu tam nebylo co chránit a tedy kolem èeho cvièit.
Nezapomenutelná byla i první cesta z letištì do hotelu. Taxík bylo staré anglické auto, myslím ¾e Boford, èi tak nìjak, v Evropì se v té dobì ji¾ nevyskytující. Ve dveøích nebyla skla, nebo se nedala vysunout, zato dveøe se vysunovaly, tedy otevíraly zcela samovolnì témìø pøi ka¾dém zaboèení vozu. Oceòovala jsem moudrost odstøedivé síly, díky které kdy¾ dveøím na jedné stranì jsem bránila v otevøení, dr¾ely díky této síle ty na druhé stranì dostøedivou silou zatlaèované a pomáhaly mi udr¾et se ve voze.
Na dobrodru¾nou cestu z letištì jsme zapomnìli v kouzelném hotelu Sea View. Byl podle mých pøedstav koloniálních staveb, pokoje hostù v bungalovech, uprostøed prostranství hotelu restaurace, kde byly stoly v otevøeném zastøešení. ®ádné zdi kolem, pouze upravená zahrada v jejím¾ konci i miniaturní Zoo.
Trochu problematický byl však náš veèerní pokus podívat se do mìsta. Na ulicích bylo relativnì dost lidí, kteøí se nám sna¾ili nabídnout nìjaké zbo¾í èi slu¾by, a i kdy¾ jim nechci pøipisovat nic nekalého, tak trochu z nich šla obava.
Pøes den to bylo jiné, všude spousta obchodù a skuteènì nepøedstavitelný sortiment. Vzhledem k tomu, ¾e se mi v¾dy líbila èínská keramika a porcelán, byl to ráj, který pøedèil veškerá oèekávání. Velmi impozantním dojmem myslím, ¾e na ka¾dého musela zapùsobit singapurská zlatnictví. Nebylo tøeba ¾ádná vyhledávat, prostì jste šli po ulici, vìtšinou jeden obchod vedle druhého, vchody do obchodù tvoøilo otevøené prostranství, pøed všemi domy podloubí chránící proti slunci èi dešti a slou¾ící i jako místa k posezení. A právì mezi obchody s keramikou, potravinami, ovocem, byla i zlatnictví. Vìtšinou relativnì prostorná, s prosklenými pulty èi stoly a vše plné zlata, ale v nepøedstavitelném mno¾ství. A zlaté pøedmìty to byly ne ledajaké. Od miniaturních pøívìskù, po masivní náramky, øetìzy na krk a další, vše velmi krásnì provedené. Zlatnictví se však nápadnì lišila od ostatních obchodù, u vchodu stál „samopalník“, nìkdy i dva. Ano Singapurèan s ostrým pohledem a na prsou s nabitým samopalem.
Proè uvádím tyto obchody? Jednak byly skuteènì v mimoøádném poètu, s ohromným výbìrem zbo¾í a nedovedla jsem si pøedstavit, ¾e je mo¾né, aby ještì pøibývaly další, aby se ještì rozšiøoval výbìr zbo¾í, co¾ se dìlo a od obchodu k obchodu pokraèovalo do nepøedstavitelných rozmìrù.
Pøi dalším pobytu jsem bydlela v hotelu, kde byla na pokoji TV. Z veèerních zpráv si pamatuji, ¾e pravidelnì informovaly kolik aut bylo pøepadeno na dálnici do Malajsie, kolik lidí pøi tom pøišlo o ¾ivot. Hotelovým telefonem souèasnì nìkdo sondoval, zda nemám zájem o drogy èi jiné slu¾by. Uvádím to proto, aby bylo patrné, jakou zmìnou prošla bezpeènostní situace a nakonec i morálka lidí v této zemi, v tomto mìstì, kde je nyní kriminalita na mimoøádnì nízké úrovni, kde je bezpeèno a èisto.
Vìtšinou jsme se pohybovali kolem Raffles square, námìstí pojmenovaném podle zakladateli Singapuru.
Po pobytu Portugalcù a Holanïanù, kolonizovali v podstatì bezvýznamnou rybáøskou vesnici Anglièané a Sir Stanford Raffles v roce 1819 polo¾il základy obchodu. Kolem zmínìného místa bylo nìkolik budov koloniálního slohu, vládní úøady, banky a obchody. Poèátkem 70tých let tam v podstatì nebyly výškové budovy.
Obyvatelstvo Singapuru sestává z nìkolika národností. Vedle Èíòanù jsou to Indové a dále pak Malajci a potomci Evropanù. Na první pohled je patrné, ¾e spolu ¾ijí bez nìjakých pøedsudkù, isolace, ale naopak v souladu. Stejnì pozoruhodné je, ¾e zde je zastoupeno tolik nábo¾enských vyznání a opìt bez vzájemné nevra¾ivosti. V¾dy» je zde budhismus, køes»anství, taoismus, islám, konfuciánctví, hinduizmus. A tak okolnost, ¾e úøedním jazykem je èínština, angliètina, malajština a tamilština u¾ pøipadá jako normální.
Ale zpìt ke vzhledu mìsta. Pøevá¾ná vìtšina domù byly dvoupodla¾ní budovy, kde pøízemí v byl vìtšinou obchod, restaurace èi dílna. Bylo mo¾né vidìt krejèí, zhotovitele umìleckých pøedmìtù pøi práci obdobnì jako na okraji vozovek opraváøe kol a motocyklù, nìkdy i aut. Byly tam sklady látek, potravin a jiného zbo¾í. Mezi tím bylo patrné dohadování a obchodování Èíòanù, Indù a dalších Singapurèanù.
Ve výètu zbo¾í jsem zapomnìla na koberce, tolik a tak pøekrásných èínských kobercù jsem ji¾ nikde nevidìla.
Pøi ka¾dé další návštìvì jsem si uvìdomila jak tyto obchùdky a tato atmosféra mizí a souèasnì jak rychle se do oblak hrnou výškové budovy a mrakodrapy. Nyní celá oblast støedu mìsta je takový kousek New Yorku, respektive Manhatanu, ale vesmìs s architektonicky velmi zdaøilými budovami.
Pøi jedné z pozdìjších návštìv jsem se octla na supermoderním letišti, moderním a tak velikém, ¾e jsem se obávala abych cestou k východu nezabloudila. Jediné co se na letišti nezmìnilo, byly singapurské letušky, chci øíci jejich obleèení. Jejich šaty, myslím, ¾e se tomu øíká sárí. Tak typicky singapurské látky, tedy kresby a barev nelze pøehlédnout .
I kdy¾ obdivuji souèasné stavby a pokrok, tak i ve mnì je trochu nostalgie a uvítala jsem proto pøi jedné pozdìjší návštìvì mo¾nost ubytování v Sea View hotelu, dùvìrnì mì známému z prvého pobytu. Dokonce jsem se cestou z letištì taxikáøi, tentokráte s moderní velkou Toyotou s klimatizací pochlubila, ¾e ten hotel znám. Kdy¾ pak zastavil pøed moderní výškovou budovou, pochopila jsem, ¾e i ten hotel, by» stojí na stejném místì a má pùvodní název. Obdobnì jako letištì u¾ je jiný, jako to letištì. A jiný byl ji¾ i obsah TV zpráv, jiná byla atmosféra pøi veèerní procházce, posezení v místní restauraci jen tak na ochutnání místních specialit. Všude èisto, bezpeèno.
Ještì zmíním jeden zá¾itek k pøiblí¾ení promìny letištì a slu¾bám zde poskytovaným. Pøi nákupu pøed odletem jsme s man¾elem tak nìjak nezvládli ukonèení nákupu èínského porcelánu a keramiky, a ten skuteènì poslední kousek se stával pøedposledním, atd. Výsledkem byla velká váha zavazadel a cestou na letištì jsme v duchu poèítali, o kolik ¾e ta nadváha nákup prodra¾í. Nìjakou náhodou se odlet našeho letadla asi o hodinu opozdil, co¾ se ukázalo alespoò pro nás jako výhoda. Jednak jsme byli pozváni spolu s ostatními pasa¾éry do VIP místnosti, kde bylo obèerstvení a nápoje vèetnì alkoholických v takovém výbìru, ¾e nikdy pøed tím ani potom jsem to ji¾ nevidìla, vše nám k dispozici. Nad nadváhou zavøeli oèi s ohledem na zpo¾dìní. No øeknìte, není to nejlepší letištì na svìtì, podle mne jistì, podle encyklopedie témìø…
I kdy¾ jsem neslíbila turistické zajímavosti chtìla bych upozornit alespoò na místní Zoo. Byla tam spousta exotických ptákù, zvíøat a vše ve velmi pìkném prostøedí. Nemohu zapomenout upozornit na ostrov Sentosa, na který pendluje ferry. Je to ostrov s pøekrásnou plá¾í.
Zmínila jsem, ¾e v Singapuru je nìkolik úøedních jazykù, kterými Singapuøané hovoøí. Jednou jsem sedìla vedle dvou Singapurèanù, myslím, ¾e Èíòanù, hovoøili spolu a ani¾ jsem chtìla, slyšela jsem zvuk, lépe øeèeno takovou modulaci øeèi, typickou pro èínštinu. Pøedpokládala jsem, ¾e hovoøí èínsky. Náhle jsem si však uvìdomila, ¾e jim rozumím, mluvili anglicky, ale akcentem, modulací vìt jako Èíòani. Nezvykle vypadala nìkdy domluva dvou Singapurèanù na ulici, jeden hovoøil anglicky, druhý mu odpovídal èínštinou, vše v pohodì, fungovalo to, rozumìli si.
A tak jako si rozumí mezi sebou, by» mluví nìkolika jazyky a vyznávají rùzná nábo¾enství, tak také od poèátku samostatnosti Singapuru v polovinì 60 let, kdy byl vyjmut ze správy Malajsie rozumìli politikovi jménem Lee Kuan Yew. Byl to on, kdo zemi vedl a¾ do zaèátku 21 století, kdy pro vìk odstoupil z výkonné funkce.
Byl to on, kdo vycházeje z Konfucia vedl zemi dle demokratických pravidel, ale s pravidly. Nìkteøí to nazývají omezenou demokracií, je to ale demokracie s pøísným dodr¾ováním pravidel a zásadovým a principiálním odstraòováním nedostatkù pøedem stanovenými a striktnì dodr¾ovanými zásadami. Takto nepøedstavitelnì potlaèil a témìø vymýtil pøed tím vysokou kriminalitu, takto se mìsto i za pomocí pokut stalo oasou èistoty, která nemá ve svìtì obdoby. Takto se zvýšila vzdìlanost populace, rozvinul se prùmysl, nebývale vzrostl obchod, finanènictví námoøní a letecká doprava. A podle tìchto pravidel sebere policie potácející se postavu, je-li podezøení, ¾e je to vlivem drog. Odebere vzorek moèi a proká¾e-li se droga je automatický nástup na léèení. Všem vyznavaèùm demokracie a lidských svobod bez omezení je tudí¾ tøeba dát otázku, zda "porušení lidských práv" takové osoby, ale zároveò její zachránìní je tak špatné, respektive co je víc, lidský ¾ivot a zdraví nebo neomezené svobody.
Pochopitelnì ten moudrý Èíòan Lee Kuan Yew mìl celou øadu doporuèení, opatøení, a nemìla bych zapomenout na dùle¾itost a mo¾nost vzdìlání, pro jeho¾ rùst doslova v nejlepším smyslu zfanatizoval celou spoleènost. Ze vzdìlání udìlal mýtus a vyplatilo se. Pøipadalo mi proto setkání s mladým Singapurèanem poèátkem 90 let ve Švédsku na konferenci jako vyprávìní z pohádky. Mladý in¾enýr ze Singapuru mi sdìlil, ¾e jeho otec se celý ¾ivot ¾ivil prodejem zmrzliny, kterou rozvá¾el na upraveném jízdním kole. A tento zmrzlináø má dva syny a dceru, tohoto in¾enýra, jeho staršího bratra, který pøednáší na univerzitì a dceru, která je lékaøkou. Lee by z nich musel mít radost, ale on zná mnohem více podobných, bìhem dvou generací tak promìnìných jako ta zemì, mìsto zná mnohem a mnohem víc o tom co Singapurèané dokázali.
A to si pøedstavte, ¾e to vše dokázali pøi 35 stupních Celsia ve stínu a to po celý rok.
Marie Petøíková