kdy¾ zaøazené mezi pøírodní památky je málo známé. A o jaké místo se jedná, to se dozvíte na konci tohoto vyprávìní. Teï vám jen prozradím, ¾e tentokrát mì vlak nevezl do Roudnice ani do Lovosic, ale do Plznì, odkud mì vzali moji milí pøátelé autem. Cestou jsem pozorovala krajinu a oblaènost, která byla dramatická co do tvarù i barev. Šedé beránky (stratokumulus) nevìstící nic dobrého. Chvílemi se zatahovalo, tak¾e se zdálo, ¾e výlet skonèí s pláštìnkami, ale mraky se potrhaly, a zmìnily se do øad malých a velkých kumulù, které u¾ nevyhro¾ovaly.
zdálo, ¾e na nìkterých polích by mohly zaèít ¾nì. A výlet zaèíná... 
hadincù, ale i další kvìtenou. Hvozdík kartouzek (slzièky Panny Marie) tu vytváøí celé trsy. V trávì se plazí 
lomikámen v¾dy¾ivý, chrpa èekánek s velkými tmavì rù¾ovofialovými kvìty, na které si sedají motýli, zejména okáè bojínkový - co kvìt, to motýl a kupodivu nejsou ani moc plaší. Mù¾eme se je prohlédnout i zblízka. Kromì motýlù tu je i hodnì drobných èmelákù. Na jednom kvìtu doká¾e sedìt souèasnì motýl i èmelák. Nad skalkou prolétne i ¾lu»ásek. A ještì tu poletují drobní motýlci, nápadní karmínovým zbarvením.